HANČINY POVÍDKY

Koho to tu máme - od 1.1.2010

hodiny

vzkazníček

mapka

Locations of visitors to this page

UŽITEČNÉ ODKAZY

A-SISI

úžasná povídka....

Alki a její povídky

mrkněte,pěkné povídky o Pobertech aj.

ELULINEK

ffdenik

určitě sem koukněte.

HP POVÍDKY

JANE

krásné povídky s párem ss/hg

NADIN

Nadin a její skvělé povídky

PORTRÉT PRO BRADAVICE

Úžasná povídka a také překlad.

SLUZY

Severus,Hermiona a piráti.Rozhodně stojí za to!

STRÁNKY WEBGARDENU - ADMIN.

odkud jste?

od kud jste?

Olomoucký kraj (2451)
 

Hradecko (2481)
 

Jihočeský kraj (2487)
 

Plzeňsko (2472)
 

Vysočina (2470)
 

Pardubicko (2500)
 

Praha (2526)
 

Brno a okolí (2486)
 

Zlínský kraj (2412)
 

Ostravsko (2546)
 

Jižní Morava (2460)
 

Liberecko (2452)
 

Slovensko (2505)
 

ústecký kraj (2430)
 

chomutovsko (2466)
 

Šumava (2444)
 

= Minulost - přítomnost - budoucnost

20.kapitola Minulost,přítomnost...

20.Setkání v kavárně

Hermiona držela v rukách spis Sereny Snapeové a do krabice ukládala všechno,co k němu kdy našli.Jeden z mála případů,vlastně to byl její první případ,který se jí povedlo vyřešit.Možná že tahle práce nebude zas až tak marná.
Postupně ukládala do krabice medvídka,pergamen,přidala i sponky,malého dráčka,panenku a nakonec i její deníky,které nakonec našli.Nakonec se natáhla po medailonku a tady poprvé zaváhala.Možná by ho tam neměla dávat,měl by ho mít Severus sebou na tu zítřejší schůzku s Ellenou a dát jí ho,sám.Odložila ho stranou,o tomhle se musí poradit se samotným ministrem kouzel.
Pečlivě napsala na krabici VYŘEŠENO – KAT.1 a poté chtěla odlevitovat krabici zpět do police.
,,Hermiono,ty jsi uzavřela Ellenin spis?“ zeptal se jí Howard Carter,který sem vešel po schůzce s vedoucím bystrozorského oddělění.,,Vždyť jsme jí nenašli.“
,,Ellena McPhersonová je vlastně Serena Snapeová.Byla adoptována,je naživu a její strýc s ní má zítra schůzku.Všechno je v pořádku,Howarde.“
,,Kdo je její strýc?“
,,Severus Snape.Vlastně nevím,jestli je to správné označení.Narodila se ze znásilnění.“
,,Snape znásilnil svojí sestru?“
,,Ne.Ale jeho otec znásilnil vlastní dceru.Severus ho pak zabil,když ubližoval matce.“ Howard na ní vytřeštěně hleděl.
,,Howarde,nedívej se na mě takhle...jednou by to udělal,i bez tohohle.“
,,Jak to víš?On ti to řekl?“
,,No...ne tak docela...i hrdina občas mívá...mívá slabou chvilku,víš."
,,Stejně nechápu,jak s tím ...s tím bezcitným,arogantním a panovačným chlapem můžeš žít?“
 
Howardova zkušenost se Severusem Snapeem na něm zanechala své následky,nechápal to,že holka jako Hermiona,která mohla mít na každém prstě deset nápadníků,se doslova zblázní do tohohle morouse.
,,Severus není tak zlý,jak vypadá.Není to s ním jednoduché,to přiznávám,ale snaží se.Víš,nelituju svého rozhodnutí a vím,že jsem si vybrala dobře.Jen mám takový podivný pocit ohledně Elleny.“
,,Jaký?Myslíš si,že není tou za kterou se vydává?“
,,NE,to ne...jen...pokud je alespoň z jedné třetiny tak paličatá jako Severus,ti dva se nikdy nesblíží.Už jen to,že ho nechala čekat na odpověď tři dny je jistou známkou její...paličatosti.“
 
,,No,s tou paličatostí máš možná pravdu.“ Howard si pohodlně sedl na druhou židli ,,V Salemu taková byla.Tedy,co se týkalo kluků a dalšího,byla skvělá,jenže... jakmile jsme chtěli udělat něco ,co by se vymykalo zákonu,třeba taháková kouzla a šmírácká zaklínadla,byla proti.S jejím mozkem to bylo snadné,byla opravdu chytrá,jen kdyby tak tvrdohlavě netrvala na dodržování zákona.Neuvěřitelně mě tím štvala,poslední rok jsem se s ní moc nebavil,nerozešli jsme se zrovna v dobrém,to přiznávám,ale tak trochu si o to říkala sama.“
,,Je zvláštní,jak si s námi osud zahraje.Víš,nechtěla bych být v její kůži – nemít vzpomínky,nepamatovat si ani jak se jmenuju,a nechtěla bych prožít to,co ona.Na druhou stranu musím obdivovat tu její odvahu,přijít až k Severusovi,neohlášená a objevit se tam...divím se,že jí tehdy nezabil.“
 
,,Takže...první případ máme vyřešený,odhaduji,že během týdne se nám tu budou štosovat žádosti o hledání dalších a dalších lidí.“ Howard se podíval na hodiny.,,Herm,omlouvám se,ale mám ještě práci.Nezapomeň tam dát ten medailonek,Kingsley by asi zuřil,když by zjistil,že předměty z místa nálezu nejsou všechny.“
 
Hermiona si ještě chvíli hrála zamyšleně s medailonkem.Nechtěla ho tam vracet,měl by náležet Elleně.Zvedla se a zamířila do kanceláře samotného ministra,který jí,překvapen její přítomností,přijal okamžitě.
,,Čemu vděčím za tvou milou návštěvu,Hermiono?“
,,Chci se na něco zeptat.“
,,Na co?“
,,Víš,v Serenině spisu je medailonek a mě napadlo,jestli by...“
,,Jestli by se jí nemohl vrátit?“
,,Ano...“
,,Mohl,vlastně,musí se jí vrátit,je její.A měl by jí ho dát Severus.Myslím,že to od něj ocení víc,než-li kdybys jí ho dala ty.“
,,Taky si to myslím.Děkuju.“
 
                                                 xxxxx
 
Když  druhý den Severus ráno vstal a sešel dolů do kuchyně,seděla  už Hermiona za stolem a snídala.Vstávala dost brzo.Posadil se proti ní a začal si mazat svůj toust.Najednou se k němu,po tmavé desce jídelního stolu,přiblížila krabička,kterou dobře znal.
,,Severusi,tohle by jsi měl dát Sereně ty.“
,,Proč myslíš?“
,,Je její a myslím,že ocení to,pokud jí ho vrátíš ty.A než-li se zeptáš,ne,neukradla jsem ho,Kingsley s tím souhlasí.A Ellenin případ je uzavřený.“ Hermiona se rychle napila čaje,pohlédla na hodiny a ..,,Musím jít,mám trochu zpoždění.“
Tohle jí nevěřil,bylo teprve půl sedmé ráno,prostě s ním nechtěla déle mluvit.Pokusil se jí přemluvit,dokonce na ní použil i jistý zmijozelský nátlak,aby šla na tu schůzku s ním,odmítla to a vymluvila se na práci.
Než-li stačil cokoliv říct,Hermiona se zvedla od stolu a rychle zmizela v krbu.Nechala ho tam samotného.
 
                                 xxxxx
 
Serena seděla celá nervózní v malé kavárně na Příčné ulici v Londýně.Souhlasila s tím,že se setká s profesorem Snapeem na neutrální půdě a zvolila tuto nedávno otevřenou kavárničku.Bylo skoro poledne,moc hostů zde nebylo a hlavně – pořád tu nebyl sám profesor.I když dvanáct bylo teprve za deset minut,Ellena sem přišla o půl hodiny dříve,aby uklidnila svůj nervózní žaludek něčím sladkým a v klidu si vypila kávu.Netušila,o čem si sním má povídat,na co se ho má ptát a hlavně,jestli  vůbec má smysl na něco se ho ptát.Stále měla v hlavě tu jeho reakci,když se u něj objevila,neohlášená,nepřipravená..
Z nervozity si začala okusovat nehty a nervózně  si hrála se zásnubním prstýnkem od Thomase,až hrozilo,že ten malý diamant,který prstýnek měl,ukroutí.Chtěla,aby šel Thomas s ní,ale trval na tom,že je to záležitost jich dvou,a bude lepší,pokud spolu budou mluvit bez dalších svědků.Byla tak zabraná do svých chmurných myšlenek,že si nevšimla,že do dveří vešel právě Severus Snape.
 
Kývl hlavou na pozdrav obsluze kavárničky a přejel pohledem po hostech,byli tu jen čtyři – jeden universitní student,obklopený několika lejstry,poté dvě maminky s malými,neposednými dětmi a nakonec ona – Ellena.
Seděla u posledního stolku vpravo,u okna a nepřítomně hleděla ven.Teprve teď si Severus uvědomil,při pohledu na ní,jak je neuvěřitelně podobná své matce.Dlouhé černé vlasy měla stočené do úhledného drdolu,jen několik neposedných tenkých plamínečků jí rámovalo tvář.Měla na sobě světle zelené dlouhé letní kalhoty a halenku s krátkým rukávem.Před sebou měla šálek s kávou a patrně si dal už i něco sladkého,nejspíš přišla o něco dříve,aby si v klidu mohla rozmyslet,na co se ho zeptá.
Nervózně si pohrávala s prstýnkem na levé ruce.Zaznamenal,že kromě něj,neměla na sobě žádné jiné šperky.Zvláštní,dívka jejího věku by jimi měla být ověšená,minimálně by měla mít naušnice,nějaké korále či náramek.Severus stiskl v kapse saka krabičku,kterou mu ráno vnutila Hermiona, ještě než-li odešla do práce.Byl v ní Ellenin medailonek.
 
,,Dobrý den,Elleno.“ pozdravil jí,když došel až k jejímu stolku.Neoslovil jí jako Serenu,tohle jméno bylo pro ní zatím cizí,rozhodl se to respektovat,možná později.
 
Trhla sebou,nečekala že se tu ukáže o celých pět minut dříve.Spíš počítala s tím,že nepřijde vůbec,což by pro ní pak bylo mnohem jednodušší.
,,Dobrý den,profesore Snapee.“
Severus se posadil a objednal si černou kávu a malý ovocný košíček.
,,Už přes dva roky nejsem profesorem...jmenuji se Severus.Pokud vám to bude dělat problém,oslovovat mě jménem,zůstaňte u pouhého pane.“
,,Dobře,profes...pane...Severusi.“
Usmál se,sice nepatrně,ale usmál se.Možná,že tenhle rozhovor nebude až taková katastrofa,jak si oba mysleli.
,,Proč jste se mnou chtěl mluvit?“
,,Nevím,jestli mluvit je to správné slovo,ale chci vám něco dát a poté uvidíme,jestli náš rozhovor bude nějak pokračovat,“  zalovil v kapse saka. ,,Tohle je vaše.Rodinný šperk mojí ,teď už vlastně i vaší,rodiny.“
S těmi slovy jí podal podlouhlou krabičku s rodinným znakem Snapeů,v níž se skrýval medailonek.
,,Ještě než-li jí otevřete...je opravdu váš.Dostala jste ho od vaší matky,když jste se narodila.“
Ellena roztřesenýma rukama otevírala krabičku.Netušila,co by jí  tak máma mohla při narození dát.Proto vydechla úžasem,když se v krabičce objevil její medailonek.
,,Pro boha...myslela jsem,že jsem ho ztratila...netušila jsem,že je od mámy...profesore...teda Severusi,já...nevím co říct.“ zvedla k němu pohled,v němž se mísil obdiv s radostí.,,Děkuju.Kde jste k němu vůbec přišel?“
 
,,Našel ho pan Carter v jednom starém sklepení,patrně v tom,kde jste byla vězněná.“
,,Vy jste tam byl?“
,,Ne...Hermiona...teda,slečna Grangerová, pracuje na ministerstvu v odboru hledání pohřešovaných osob,narazila na to hlášení a poněvadž jsme spolu jistou dobu předtím žili a zná erb naší rodiny,prostě jí to došlo.“
,,A dál?“
,,Co dál?“ Severus se tvářil zmateně,proč chce vědět,co bylo dál mezi ním a Hermionou?
,,Jak jste mě vůbec našli?“
,,My jsme vás nenašli,Elleno,to vy jste našla mě.Připouštím,že jsme po vás pátrali,tedy,spíš pátrala Hermiona,na vlastní pěst,zakázal jsem jí to,ale ...nakonec jste to byla vy,kdo našel mě.“
Viděl,že sebou dívka trhla při zmínce o tom,že zakázal pátrání.Další její otázku očekával,musela logicky přijít.
,,Proč jste zakázal pátrání po mě?“
,,Patříte do minulosti,na kterou bych rád zapomněl.A když říkám zapomněl,myslím to doslova.Nevím jaké máte o mě mínění,ale já rozhodně nejsem člověk,se kterým by jste chtěla být příbuzná.“
 
Zatvářila se naprosto šokovaně.Její nechápavý pohled ho rozesmál.
,,Jsem bývalý Smrtijed,pokud vám to něco říká.Udělal jsem v minulosti strašnou spoustu odporných věcí a za některé z nich se vůbec nestydím.Přesto,i v mé minulosti,jsou věci,na které bych rád zapomněl a vy jste byla jednou z nich.Jenže,teď  jste tady a mě nezbývá nic jiného,než-li to přijmout.“ podíval se na ní. ,,Nebudu vám zazlívat,pokud se teď seberete a odejdete,máte na to plné právo,ale pokud zůstanete,varuji vás.To,co vám postupně budu vyprávět a možná tím budu probouzet i vaše vzpomínky,nebude nic pěkného,moje vzpomínky nejsou nic pro něžné romantické dušičky.Takže...“
,,Zůstanu.Něco jsem si totiž o vás přečetla.A navíc,jsem Snapeová,sám jste to řekl.“
,,Myslím,že netušíte co to je,být Snapeová,ale budiž...“ pohlédl na hodiny,za půl hodiny měl být v Bradavicích u Minervy McGonagallové.
,,Pokud máte odvahu,a já věřím,že jí máte,očekávám vás v sobotu,v devět ráno u sebe v Great Berner.Jak se tam dostanete,vám nemusím vysvětlovat.“
 
Kývnutím hlavy se s ní rozloučil.
Serena ještě dobrou půlhodinu seděla na místě a přemýšlela,jestli neudělal chybu,když souhlasila.Možná měla odmítnout...zbaběle se schovat před...před čím vlastně?Ať už jsou jeho vzpomínky jakékoliv,ona je přeci také Snapeová.Ne,jí strach nenažene.
Ta sobota bude rozhodně zajímavá.
 

 

Poslední komentáře
22.03.2010 17:41:48: jééé tak to nám zbývá už jen pár kapitol do konce smileytěším se na pokračování smiley ...................
20.03.2010 17:32:29: Aj jaj! Rozhovor dvoch Snapeov!!! Sesslik, kapitolka sa Ti vydarila a ja sa teším na pokračovanie...
16.03.2010 12:17:41: co se to děje? smiley${1} ono se to ňják přeházelo...
16.03.2010 12:15:52: jo severusi, tohle si musíš vyřšit sám. přece by ses neschovával za hermionu smileysmiley rozhovor dopa...
 
Veškerá práva vyhrazena J.K.Rowlingové.Dále si nečiním finanční ani autorské nároky na obrázky zde umístěné,jsou sezbírány z různých zdrojů na internetu.Stránky nevznikly za účelem zisku.