HANČINY POVÍDKY

Koho to tu máme - od 1.1.2010

hodiny

vzkazníček

mapka

Locations of visitors to this page

UŽITEČNÉ ODKAZY

A-SISI

úžasná povídka....

Alki a její povídky

mrkněte,pěkné povídky o Pobertech aj.

ELULINEK

ffdenik

určitě sem koukněte.

HP POVÍDKY

JANE

krásné povídky s párem ss/hg

NADIN

Nadin a její skvělé povídky

PORTRÉT PRO BRADAVICE

Úžasná povídka a také překlad.

SLUZY

Severus,Hermiona a piráti.Rozhodně stojí za to!

STRÁNKY WEBGARDENU - ADMIN.

odkud jste?

od kud jste?

Olomoucký kraj (2451)
 

Hradecko (2481)
 

Jihočeský kraj (2487)
 

Plzeňsko (2472)
 

Vysočina (2470)
 

Pardubicko (2500)
 

Praha (2526)
 

Brno a okolí (2486)
 

Zlínský kraj (2412)
 

Ostravsko (2546)
 

Jižní Morava (2460)
 

Liberecko (2452)
 

Slovensko (2505)
 

ústecký kraj (2430)
 

chomutovsko (2466)
 

Šumava (2444)
 

= Minulost - přítomnost - budoucnost

21.kapitola - část druhá

21.Výlety do minulosti - část druhá
Druhá část kapitoly je tady.Malé upozornění : +15 let.
Saissac jsem použila záměrně,je to opravdu městečko ve Francii,ale s kouzelníky nemá nic společného...jen jsem potřebovala umístit někam děj a tohle mě napadlo.
 
 
,,Běž za ní.“ ozvalo se za ním,když dobrou minutu strnule hleděl na krb,v němž zmizela.Beze slova se k ní otočil zády a unaveně si sedl zpátky do křesla.Hermiona si všimla,že se v jeho očích mihlo cosi,co tam vůbec nemělo být,byla to jen vteřinka vteřinky.Přesto to znechucení sebou samým  zahlédla.Natáhl k ní ruku a když jí přijala,stáhl si jí k sobě na klín.Objala ho kolem krku.
,,Severusi,běž za ní,hned.“
,,K čemu by to bylo dobrý?“ automaticky jí hladil po vlasech,po chvilce přestal a podíval se na ní.
,,Co jsi vlastně slyšela?Jak dlouho jsi tu byla?““
,,Dost dlouho na to,abych pochopila...že... tohle je poslední šance,jak si to mezi sebou vyříkat,další jinou ani jeden z vás už nedostane,ne pokud si to teď nevyříkáte.“
,,Jak s ní mám mluvit?Po tom,co mě obvinila,že jsem zabil její rodiče?“
,,Nastal čas na to,říct jí pravdu,ať se jí to bude líbit nebo ne,ať se to bude líbit nebo ne tobě,prostě jí to řekni.“
,,Poslední pokus...pokud nevyjde,pokud mě vyhodí,nebo se mnou nebude chtít mluvit,nebo cokoliv jiného...končím.“
,,Nevyhodí tě.Neviděl jsi ji,jak se tvářila,když jste vylezli z té první myslánky.“
Hermiona ho políbila.
,,Tak už běž.“
 
                                         xxxxxx
 
Ellena si ani nestihla nalít panáka nějakého tvrdšího alkoholu, na vzpamatování se z návštěvy u Snapea,když krb zahučel,zezelenal a o vteřinku později z něj vyplachtil sám profesor.Prudkým pohybem smetl pár sazí ze svého pláště,které pochytal cestou – tohle rozhodně nebyl jeho oblíbený způsob cestování.
 
Když jí uviděl stát u baru a nalévat si whisky,pronesl:
,,Pokud by ti to nevadilo,odložil bych tu sklenici na později.Musím s tebou mluvit.“
Ani se nenamáhal jí vykat.Ne po tom,co se stalo u něj doma.
,,Není o čem mluvit.“
,,Tak to se pleteš.Je toho víc než dost o čem spolu musíme mluvit.“
,,Pokud mi chceš říct,že jsi mi nezabil rodiče,nevěřím ti to.“ vypálila na něj a naštvaně se k němu konečně otočila obličejem.V té chvíli mu tak strašně připomněla Eillen,když se spolu o něčem dohadovali,že na chvíli ztratil řeč.
Bylo zvláštní dívat se na dívku před sebou a v jejích rysech vidět rysy své sestry a svého otce.
,,Tvrdila jsi,že jsi Snapeová,ale nejsi.Varoval jsem tě,že to nebude nic příjemného a bohužel jsem se nemýlil.Utekla jsi před prvním náznakem pravdy.“
,,Neutekla jsem,jen jsem...
,,Ale ano,utekla jsi,“ skočil jí do řeči, ,,pokud spolu někdy v budoucnu my dva máme mluvit,je třeba aby jsi znala celou pravda.“
,,A ta je?“
,,Rozhodně není příjemná.“ Severus si přiložil hůlku ke spánku a vytáhl z hlavy několik stříbrných vláken.
 
Jeho vzpomínky.Nechal je volně plout po pokoji.Poslední vlákno dal do myslánky,kterou si vzal pro jistotu sebou.Vedle ní položil i jeho ranní vzpomínky a několik lahviček s jinými vzpomínkami.Ellena ho stále ještě podezíravě sledovala.
 
,,Pokud chceš znát pravdu o svých rodičích,o sobě,o adoptivních rodičích a v neposlední řadě o mě...čeká nás cesta do vzpomínek.Pokud na to ale nemáš odvahu,řekni to hned a já ti zmizím ze života a se mnou zmizí i špatné vzpomínky.Nedozvíš se ale nic o sobě a ani o tom,kam vlastně patříš,“ ukázal jí rukou na ta vlákna plující vzduchem,  ,, je to na tobě,Sereno.“
Dívka proti němu několik minut zvažovala,co vlastně chce.
,,Fajn.Nevěříš mi,že vím,co znamená být Snapeová..patrně neexistuje jiný způsob jak ti dokázat,že mě podceňuješ.Jdu do toho.“
Severus zkřivil koutky úst v úšklebku.Je docela  zvědavý,jak se bude tvářit,až spolu skončí prohlídku všech vzpomínek.
,,Dej mi ruku.“
 
Vstoupili spolu do první vzpomínky.Ellena čekala cokoliv,ale ne to,že se ocitnou ve Francii,v Saissacu.Bylo zvláštní vidět své rodiče z jeho pohledu.
 
...Ocitli se uprostřed boje.Viděla spoustu zakuklenců metajících ty nehrůznější kletby po obyvatelích vesničky.Saissac byl čistě kouzelnickou vesničkou,přebývaly zde převážně rodiny smíšených kouzelníků.Ocitli se v době těsně po návratu z Ameriky.
Viděla svojí matku  bojovat,ovládala silná kouzla,ale na její protivníky to nestačilo,byli v převaze.Pak s výkřikem padla na zem,jak jí zasáhla  kletba v okamžiku,kdy se urputně bránila a bojovala o holý život.
Viděla šílený škleb osoby,která jí těžce zranila,viděla jak jí něčí bota šlápla na ruku.
Cítila,že maminka neztratila vědomí hned,že ještě několik okamžiků všechno vnímala.Někdo jí nelítostně otočil tváří nahoru a pětkrát do ní kopl.To co jí říkal,neslyšela,zacpala si uši.
Zahlédla jednu osamělou černě oděnou postavu,držící se doteď stranou,a vysílající jen občas nějakou tu kletbu...do řad vlastních lidí.Viděla,že jeden z jeho štítů zachránil mamince život, aby vzápětí ukončil život jejích souseda.Nechápala,co tím ta osoba sleduje.Nedokázal ale včas zabránit té osudné kletbě,která přiletěla – nepoznala vlastně odkud.
Viděla, jak se nad maminkou sklonil v okamžiku,kdy všichni ostatní zmizeli v domech.Muž byl k ní otočený zády.Přesto ho slyšela velmi zřetelně.
,,Kde jsou vaše děti?“
,,Nikdy....vám...to...neřeknu....“
,,Kde je Serena?!“ naléhavě se jí zeptal muž.Matka už ale neměla sílu mu odpovědět.Přesto si Ellena byla jistá,že ho matka poznala,protože zaslechla její poslední slova.
,,Vy...jste...Ellena je....“ .
Ellena si setřela slzu z tváře,tohle opravdu vidět nepotřebovala.
 
Vzpomínka ale nelítostně pokračovala.
 
....Ocitli se v domě v okamžiku,kdy její otec ležel zraněný,spoutaný a celý od krve v obývacím pokoji ,těžce dýchal a  nad ním stál nějaký muž.
,,Kdo jste?“ zeptal se její otec černě oděné postavy s maskou na tváři.
,,Kde máte děti?“
,,I kdyby jste mě zabil,neřeknu vám to,nedám jejich život dobrovolně v sázku.“ Její otec hleděl na toho muže s odporem.
,,Kde máte dceru?A syna?McPhersone nehrajte si se mnou,vím,že tady někde jsou,řekněte mi to buď dobrovolně nebo vás budu muset donutit říct mi,kde jsou.Tohle už není legrace.Venku řádí banda Smrtijedů a ...“
,,Nevím kdo jste,nevím co po mě chcete,ale děti vám nevydám.Zabil jste mi manželku,zabijte i mě,ale děti vám...“
,,Nezabil jsem vaši ženu,vy to víte,byla jen ve špatnou dobu na špatném místě.Nemůžu vám říct,kdo jsem,ale spojuje nás víc než-li si myslíte.Nemáte šanci se zachránit,tak alespoň...,“  černě oděný muž se najednou zaposlouchal do kroků které se ozývaly na schodech.Ostatní Smrtijedi se rychle blížili.
,,Kde je Ellena a John?“
,,To vám nikdy...neřeknu.“
,,Kde jsou?!“
Starší muž už mladšímu nemohl odpovědět,upadl do mdlob a patrně byl hodně těžce zraněný.
Ellena cítila ze vzpomínky vztek,zlost a beznaděj.Černě oděný muž poklekl vedle jejího otce, a na vteřinku si sundal masku.Ellena poznala Severuse.Vzápětí viděla jak sebou škubnul, jak si vyhrnul rukáv a přemístil se pryč.
 
Vzpomínka pokračovala na nějakém starém hradě,bylo tady ponuro,okolo stolu sedělo několik vyděšených postav a sledovaly s hrůzou jinou postavu.Ellena si přitiskla ruku na pusu,když se ocitla tváří v tvář Voldemortovi.Viděla jak seslal kletbu Cruciatus na příchozí Smrtijedy,kteří takovéhle přivítání rozhodně nečekali a slyšela ho,jak nenávistně šeptal něco o tom,že zpackali akci ve Francii.
Viděla Severuse svíjet se v bolestech na chladné zemi.Slyšela ostatní muže sténat bolestí,když Voldemort skončil,dva ze Smrtijedů byli mrtví a ostatní těžce zranění.Severus byl při vědomí, přestože se na něm Voldemort vyřádil nejvíc.
,,Zklamali jste mě.A ty nejvíce Severusi.Tak jednoduchý úkol,nesplnili jste ho,nechali jste pět děti a tři z těch šmejdů uprchnout.Zítra se tam vrátíte a dokončíte to.“ zasyčel na ně pán Zla.Ellena se při jeho hlase zachvěla.
,,Ty ne,Severusi,ty budeš připravovat půdu pro převzetí Bradavic.Čekám tě za půl hodiny v mých soukromých komnatách.“
Viděla,že muž stojící vedle ní zbledl,ani pro něj nebyla tahle vzpomínka zrovna příjemná.
 
...Viděla Severuse,jak se potácí uprostřed noci,svírá v rukách láhev  a každou chvíli se z ní napije.Měl na sobě potrhaný smrtijedský plášť,vlasy plné špíny,bahna,tvář zdobil o několikadenní strniště.
Škrábal se do kopce směrem k Bradavicím,několikrát během cesty upadl a zůstal ležet v bahně aby se zase zvedl,napil se a pokračoval dál.Opilecky při tom něco vykřikoval aby se vzápětí zase poroučel do bahna.
Viděla starého kouzelníka v brýlích,jak mu otevírá dveře,slyšela hádku mezi nimi,ale nerozuměla jí ani slovo.Severus jí vzal za ruku a vrátil se s ní zpátky.Došlo jí,že tuhle vzpomínku vidět neměla.
 
                                        xxxxx
 
Když se ocitli znova na pevné půdě jejího pokoje,Ellena se jen zaraženě díval na muže vedle sebe.
,,Já...“
,,Nic neříkej.To není všechno.Obvinila jsi mě,že jsem si tě nenechal,že jsem tě nemiloval,“  v letu chytil další vlákno,vznášející se okolo něj a dal jej do připravené myslánky ,,není to pravda.Tohle by ti mělo ujasnit,proč jsem udělal to,co jsem udělal.“
 
Aniž by se jí ptal na její souhlas,chytil jí za ruku a opět se s ní přemístil do vzpomínek.
Okamžitě poznala,že tohle není tak úplně  jeho vzpomínka,že patří také někomu jinému.
 
....Viděla velmi mladou dívenku jak se urputně brání.Muž ležící na ní,jí snadno  přemohl,vykasal jí noční košilku a roztáhl jí nohy,dívka se ho snažila kousnout.Uhodil jí.Zvedl se jí žaludek,když poznala,kdo je ta dívka.Nemohlo jí být víc jak třináct. Ten muž jí hrubě znásilňoval.Slyšela zoufalý výkřik své matky,když do ní muž hrubě vnikl a začal se pohybovat.Když skončil,bez jediného pohledu na zraněnou dívku se oblékl a když si zapínal zip od kalhot vyštěkl na ní:
,,Opovaž se o tom někomu říct,jinak tě zabiju.Až přijdu příště,uvítal bych,kdybys byla...povolnější.Děláš to kvůli své matce,nezapomeň na to,na naší dohodu.Nehodlám se tady s tebou prát.Rozumíš?“
,,A...ano.“
,,Hodná holčička.Varuju tě.Řekni to někomu a ty i tvá matka jste mrtvé,rozumíš mi?!“
 
Nechtěla se na to dívat,ale Severus jí nedovolil odejít.Viděla dívenku,jak se stočila do klubíčka,když bylo po všem, a s pláčem šeptala svému medvídkovi,kterého si zoufale tiskla k sobě:
,,Proč tati,proč?!“
 
Vzpomínka teď pokračovala dál,Ellena viděla Severuse,jak se ptá své mladší sestry,od čeho má ty modřiny.
Viděla ho,jak nestačil uhnout před otcovou kletbou,která jej odhodila na starobylou knihovnu a zasypaly ho knihy.Když se z nich vyhrabal,byl od krve a musel mít nějaké zranění,přesto se vrhnul s nezvyklou zuřivostí na svého otce a uštědřil mu pár slušných ran.
Viděla Eillen,jak říká svému vlastnímu otci,že čeká dítě a jak se kryje pod přívalem ran.Odmítala mu říct,kdo je otcem.
Viděla těhotnou Eillen,už s jasně se rýsujícím bříškem,jak se s pláčem sklání nad mrtvou ženou v posteli a vzápětí jak odtrhává Severuse od otce.Viděla pohřeb obou jeho rodičů a zarazil jí chlad,který z této části vzpomínky čišel.
 
Najednou se vzpomínka přesunula jinam,tohle rozhodně nebylo sídlo Snapeů.Pak se tam objevila nějaká mladá a  cizí žena a ukazovala Severusovi malého,sotva týdenního chlapečka.ellena nedokázala odhadnout věk mimina zabaleného v zavinovačce.
Severus jí najednou vzal za ruku a opět jí vytáhl ze vzpomínky ven.
 
Když se ocitli opět venku,nevěděla co říct.Po tváři jí stékaly slzy a mlčky na něj hleděla.Měla toho dost.Měl pravdu,některé vzpomínky je lepší nechat uložené hluboko v paměti a nevytahovat je.
,,Promiň...já ....nechtěla jsem...“  
Co nechtěla se nedozvěděl,neboť  Ellena  se mu s pláčem vrhla okolo krku a on nevěděl,co dělat.Na tohle nebyl připravený,čekal moře výčitek,ale ne to,že se mu sesype v náručí.Tak tam jen tak stáli v objetí .On - její strýc.Ona -  jeho neteř.
 
Když se jí jakžtakž povedlo zkrotit své emoce,odtáhla se od něj.Čekala  nějaké jeho poznámky ke svému chování.Neřekl nic,jen na ní dlouho,mlčky hleděl.
,,Chci ti něco ukázat.Na zítřek si nic neplánuj.“
,,Další výlet do tvých vzpomínek nezvládnu...“
,,Nejde o vzpomínky.Ani já další výlet do mých vzpomínek nezvládnu.Tohle se týká jen tebe.“
 
 
pokračování příště....
 
 
Poslední komentáře
03.05.2010 13:44:35: dnes jsem to četla znovu a znovu mě tahele kapča dostala.. naprosto skvělá..i když je drsná..
02.04.2010 20:33:16: Děkuji za komentíky - jak jsem odhadovala - moc jich není,ale jsem si vědoma toho,že tohle se nečetl...
01.04.2010 23:03:04: krásna kapča
01.04.2010 18:47:04: Skvele napísané!! Mrazivo úžasne!!!
 
Veškerá práva vyhrazena J.K.Rowlingové.Dále si nečiním finanční ani autorské nároky na obrázky zde umístěné,jsou sezbírány z různých zdrojů na internetu.Stránky nevznikly za účelem zisku.