HANČINY POVÍDKY

Koho to tu máme - od 1.1.2010

hodiny

vzkazníček

mapka

Locations of visitors to this page

UŽITEČNÉ ODKAZY

A-SISI

úžasná povídka....

Alki a její povídky

mrkněte,pěkné povídky o Pobertech aj.

ELULINEK

ffdenik

určitě sem koukněte.

HP POVÍDKY

JANE

krásné povídky s párem ss/hg

NADIN

Nadin a její skvělé povídky

PORTRÉT PRO BRADAVICE

Úžasná povídka a také překlad.

SLUZY

Severus,Hermiona a piráti.Rozhodně stojí za to!

STRÁNKY WEBGARDENU - ADMIN.

odkud jste?

od kud jste?

Olomoucký kraj (2451)
 

Hradecko (2481)
 

Jihočeský kraj (2487)
 

Plzeňsko (2472)
 

Vysočina (2470)
 

Pardubicko (2500)
 

Praha (2526)
 

Brno a okolí (2486)
 

Zlínský kraj (2412)
 

Ostravsko (2546)
 

Jižní Morava (2460)
 

Liberecko (2452)
 

Slovensko (2505)
 

ústecký kraj (2430)
 

chomutovsko (2466)
 

Šumava (2444)
 

= Vdát se pro jméno ss/hg

vdát se pro jméno - 1.kapitola

             1.Kapitolka

 

 Kapitola první,vyprávějící o tom,jak   nelehce se vede mladým,nezkušeným dívkám v cizí zemi.

 

,,Kosolape,no tak, buď  hodný kocourek a dej mi tu rukavici.“ Hermiona Grangerová klečela na všech čtyřech ve svém malém bytě a dívala se pod postel,kde před pěti minutami zmizela zrzavá chlupatá kočka a popadla přitom jednu z jejich rukavic.

,,Nenuť mě litovat,že jsem tě koupila!“ dívka se již uchýlila ke krajnímu argumentu.Kosolapus jen silněji stiskl rukavici v reakci na hrozby své majitelky.

,,Lapíku,přijdu pozdě na ten pohovor!Pak nedostanu práci a nebudeme mít co jíst!A ty dostaneš přísnou dietu – žádné další živé ryby!Budeš jíst jen konzervy ze sousedního obchodu!“

Kocouří reakcí na tuto hrouzbu bylo pouze to,že zívnul,zvedl tlamičkou ležící rukavici a vylezl z pod postele…Pustil rukavici pod nohy slečny Grangerové,zamával ocáskem a rychlostí blesku utekl do kuchyně.Hermiona popadla rukavici,hodila na sebe kabát a rychle vyběhla z domu.

                                 

                                       xxx

 

Žila na předměstí Washingtonu,kam se přistěhovala před třemi roky,po bitvě s Voldemortem,protože už nechtěla zůstávat v Anglii.Hlavním důvodem ale byla smrt Rona,jejich veselého,nikdy neutuchajícího kamaráda.Je zbytečné dodávat,že pro Hermionu byl víc než-li jen přítel.Od jeho smrti nosí na řetízku navlečený zlatý zásnubní prstýnek,který sundala z prsteníčku.Pokaždé,když si vzpomene na to,jak ji požádal o ruku,neví,jestli se má smát,nebo plakat.Ron dokonce padl na kolena,když mu řekla,,ano“.Chtěli se vzít hned po skončení války,v ten den chtěli zpečetit svůj vztah,aby se už nikdy nemuseli rozloučit.Jenže teď,na to jejich ,,nikdy„ zůstaly Hermioně pouze vzpomínky,které hrozily jí ze začátku udusit.

Po nocích se jí zdálo o Ronovi,vždycky s úsměvem na tváři.Přes den se dokázala  odpoutat od myšlenek na něj,ale večer ani čtení,ani procházky a ani setkávání s Harrym a Ginny  - nic z toho nadlouho nepomáhalo.Pak Hermiona přijala to složité rozhodnutí – přestěhovat se do cizí země,přes celý oceán v naději,že to pomůže zmírnit její bolest.Harry,Hagrid,všichni Weasleyovi,Minerva McGonnagallová – ti všichni jí přemlouvali,aby zůstala,jen Remus Lupin,smutně na ní pohlédl a popřál jí štěstí.On,jako nikdo jiný,jí chápal,vždyť Tonksová zemřela v té bitvě také,nechávajíc ho zde samotného.

 

 A tak Hermiona již tři roky žila v Americe.Pronajala si byt v jednom domě na okraji města.Její byt nebyl ani velký,ani krásný – jeden pokoj,chodba a kuchyň – ale nájemné zde bylo velmi,velmi nízké.

Vůbec,otázka nákladů byla pro Hermionu čím dál tím víc aktuálnější,stejně jako nedostatek peněz.Nedostatek peněz byl problém číslo jedna  po celou dobu jejího pobytu v Americe.Potíž byla v tom,že se jí nedařilo najít takovou práci,která by jí bavila a zároveň byla dobře placená.Obecně vzato,problém práce byl jejím,,bolavým místem“Ze začátku,když sem přijela,netrápila se s hledáním skvělého zaměstnání,brala to,co jí nabídli,aby splatila nájema zůstalo jí i něco do počátku.Postupem času začala hledat místo,které by jí vyhovovalo,ale čím déle po něčem takovém pátrala,tím více byla zklamaná.V mudlovském světě jí nikdo nechtěl zaměstnat,pokud neměla ukončené vysokoškolské,a ještě lépe,prestižní vysokoškolské vzdělání.Dívka měla sice ve své složce,že navštěvuje dálkově Belgickou lékařskou akademii,ale nebudete přeci mudlům vysvětlovat jisté nuance.

Dobrá pracovní místa v kouzelnickém Washingtonu byla pro slečnu Grangerovou nedostupná také.

Problém byl v tom,že válka s Voldemortem obešla Ameriku,nijak se jí nedotkla.Mnozí sice věděli o tyranii Temného pána,ale nikdo neviděl hrůzy války z první ruky tak,jako ona a o chlapci – kouzelníkovi jménem Harry Potter věděli jen historici.A pokud v Anglii všichni znali jméno Hermiony Grangerové,za hranicemi Starého světa to byla jen dívka bez rodinných vazeb a zázemí.

 Takže  tím pádem Hermiona neměla žádnou výhodu před ostatními kandidáty a musela se spolehnout pouze sama na sebe a své dovednosti.

 

 První místo,kam šla na pohovor,bylo Ministerstvo kouzel,které se nacházelo v hlavním městě,ale na jeho samém okraji,v přírodě a zdánlivě vypadalo jako opuštěné továrny na výrobu oceli.

Hermiona podala životopis a dvě oddělení – do oddělení  uplatňování kouzelnického práva a  pak do oddělení syntézy věd.V oddělení trestního kouzelnického práva byla odmítnuta z toho důvodu,že Hermiona – díky svému dobrému srdci,vyprávěla,jak miluje přeměňování a proč se tuto specializaci učila v akademii.Reakcí na její horlivé prohlášení bylo,že  vedoucí oddělení – pan Oswald – trochu starý kouzelník – řekl,že nevidí smysl v tom,najímat zaměstnance,který celým svým tělem a duší nedýchá pro oddělení trestního práva Ameriky.A který při nejbližší příležitosti vymění tuto práci za jinou,spojenou s přeměňováním.

Vážně,říkala si,bylo by dobré získat toto místo,jenže osud rozhodl jinak a také byl čas jít na pohovor na druhé místo.

   Oddělení syntézy věd sídlilo  v podzemí,kam Hermionu doprovodil trpaslík,který sloužil jako doprovod návštěvám.Představil jí vedoucí tohoto oddělení – paní Kennedyové -  ženě ve věku asi 35 – 37 let,malé,ale štíhlé,s dlouhými černými vlasy.

,,Pojďme přímo k věci,slečno….“

,,Grangerová,Hermiona Grangerová.“

,,Velmi pěkné “  suše konstatovala vedoucí odboru ,,Slečno Grangerová,povězte mi,jak víte o tom,že sháníme zaměstnance?“

Pokud tato otázka statečnou Nebelvírku překvapila,nedala to na sobě znát.

,,Přišla jsem na ministerstvo a zeptala se strážného u vchodu.Ti,bez ohledu na to,vědí,kde je nedostatek zaměstnanců.“

Na tváři paní Kennedyové se objevil  shovívavý úsměv.

,,V pořádku,slečno Gruntová…“

,,Grangerová,jmenuji se Hermiona Grangerová.“ Opravila jí Hermiona.

,,Ano – ano,víte,nemůžu vás vzít do práce,pakliže se za vás někdo významný nezaručí.A jestli jste se dozvěděla o volném místě od ministerského úředníčka,a nebo jste obtěžovala ministra kouzel,na tom nezáleží….sama chápeš,že…“ vedoucí odboru přešla náhle na ,,ty,,.

,,Ale paní Kennedyová,nedávno jsem přijela z Anglie a zatím zde nemám žádné přátele,a tak jsem…“

,,Já vím drahoušku,a jsem ráda,že mi rozumíš.Nemůžu vzít do práce kdekoho…to přeci chápeš ne?A také ještě nevím třeba to,proč jsi tak mladá odjela z Anglie….“

,,No,víte….“ Hermiona víc neunesla.Popadla ze stolu paní Kennedyové svůj životopis a vyběhla z její pompézní kanceláře,která jí silně připomínala kancelář Dolores Umbridgeové.

Ten večer se Hermiona vrátila domů v hodně špatné náladě.Strávila tři hodiny v křesle a přemýšlela o dnešním zpackaném dni.Došla k závěru,že pokud chce uspět,musí být víc asertivní,přímočará,víc prokazovat své schopnosti.Nakonec ale stejně dospěla k názoru,že by nedokázala spolupracovat ani s takovým podivýněm jako byl pan Oswald nebo s takovou  osobou,posedlou vztahy a známostmi jako je paní Kennedyová.

,,Ach,Kosolape,je to fakt páreček podivínu,ten Oswald a Kennedyová.“ Už s úsměvem na rtech říkala Hermiona,,Najdu si jinou práci!Koneckonců,existuje i mudlovský svět.!“

 

Od té doby slečna Grangerová prošla mnoho firem,organizací a kanceláří.Od obřích korporací – po malé firmičky,ale pokaždé slyšela jen,,my se vám ozveme,musíte počkat.“

 

Jednou se na Hermionu usmálo štěstí.Přijali jí jako pomocnici jednoho světoznámého lékaře – praktika,pana Hugse Heffnerra.Byl to straší muž,okolo 65 let,pracující na největší klinice ve Washingtonu.Nebelvírka šla na konkurz bez velkých nadějí – a uspěla.Pan Heffnerr by na místě viděl raději pomocníka,který by se nevěnoval jen jeho papírům,ale pomáhal by mu i prakticky.Během několika hodin ho Hermiona velmi rychle přesvědčila o svých znalostech a schopnostech .A také o tom, že jí může důvěřovat při složitých postupech,procesech a popisech,jak a co léčit a které léky podávat.Lékaře udivil rozsah jejích znalostí a za dva dny Hermiona nastoupila do práce.

 Dívka byla spokojena.Byla to ta práce,na kterou čekala.Možnost pracovat s takovým geniem medicíny jako byl pan Heffnerr – mnozí by za to dali půl života a ona za to dostávala ještě peníze.A ne zrovna malé.

Pohádka trvala tři měsíce,ale mezi tím Hermiona zaznamenala zvláštní,pro ní nepříjemné,chování pana Heffnerra k ní.Tu jí položil ruku na rameno,tu lehce objal kolem pasu nebo pohladil po tváři.Ze začátku to Hermiona připisovala náhodě a trpěla mu takovéto doteky,ale on jí dal velmi rychle najevo,co vlastně od ní očekává.

Jednou se v nemocnici zdržela dlouho do večera – dělala měsíční inventuru. Pan Heffnerr se podíval k ní do kanceláře a když viděl,že tam dívka ještě je,vešel a postavil se Hermioně za záda.Položil jí ruce na ramena a začal jí je lehce masírovat a šeptal jí:

,,Herminko,ty tak hodně pracuješ..pojď,uděláme si přestávku a odpočineme si…znám jeden hotel nedaleko odtud , bude se ti tam líbit…“

Od leknutí a šoku dívce vystřelila ruka. Bleskurychle odskočila od skříně a obešla stůl,aby byla co nejdál od svého nadřízeného.

,,Pane Heffnerre,o čem to mluvíte?To nemyslíte vážně?...nedoufáte,že budu s vámi souhlasit,že ne?Jak vás proboha mohlo něco podobného napadnout?“ Velmi překvapeně se dívka zeptala.

,,Ale Hermiono,no tak,uklidni se,jsi tak nervozní… Proč se bráníš?Copak necítíš,jak nás to táhne jeden k druhému?“

Dívce se podlomily nohy a pevněji se chytla stolu.

,,Já nevím,kam to táhne vás,ale já…ano,když vy…já vážně…nikdy,opakuji,nikdy jsem k vám necítila nic takového.“

,,Vzdej to.“  S úšklebkem na tváři pronesl Heffnerr.,,To sis vážně myslela,že jsem tě sem vzal jen tak?Ano,nesprávně jsi naložila se svými znalostmi a dovednostmi a v této zemi jsou tisíce schopnějších lidí,než-li jsi ty.“

Další důvody slečna Grangerová slyšet nepotřebovala.Rychle vytáhla kouzelnickou hůlku z rukávu.

,,To jsou teď takové nové hry mezi mládeží?Nebyl bych dobrým lékařem,kdybych byl proti novinkám v oblasti se…“

Doříci to nestihl.Kouzlo,namířené přímo na srdce jej paralizovalo.Ještě jedno mávnutí hůlkou a jedno malé Oblivante,které mu neuškodilo a Hermiona popadla svojí kabelku a vyběhla z kanceláře.Tím bylo možné prohlásit její  práci u Hugse Heffnerra za ukončenou.

 

Od té chvíle znova začala chodit na pohovory,konkurzy a brala sezonní práce.Jeden čas byla dokonce i doučovatelkou školních dětí,kdy jim pomáhala pochopit jednoduchý školní program.Tímto si vydělávala na živobytí.

Hermiona Grangerová nyní pracovala v malé mudlovské lékárně v blízkosti svého bydliště.Tam jí doporučil její soused,pan Scott,když viděl,že mladá dívka potřebuje peníze.Zastávala funkci asistenta lékárníka ,byla svému sousedovi za tuto práci vděčná a navíc,dělala veškeré úkony s nejvyšší pečlivostí.

                  

                                        Xxx

 

Vraťme se ale do dne,kdy začal náš příběh.

Kosolap neměl možnost zdřímnout si víc jak hodinu,když se dveře na chodbě otevřely a přerušily jeho siestu.

Hnědovlasá kudrnatá dívka se zamyšleně opřela o stěnu.Její oči se dívaly na zem a rukama mechanicky otáčela s teplým šátkem,který držela.Rezatá kočka vyšla vstříc své paní a otřela se jí o nohy.

,,Opět mě nevzali,Lapíku….Proč to tak je?Možná,po tom všem bych měla ustoupit ze svých zásad a zfalšovat vysokoškolský diplom.Například..Princetonská universita…co myslíš,Lapíku?“

V odpověď jí bylo hlasité ,,mňau “.

,,No,tak pojď …dostaneš mlíko.“

 

V kuchyni Hermionu čekalo překvapení – dopis od jedné firmy,kam šla na pohovor před týdnem.Sova jej musela donést v její nepřítomnosti.Rychle roztrhla obálku a dopis rychle přeběhla očima a cítila,jak jí srdce kleslo.Smutně si povzdechla směrem ke kočce:

,,Vypadá to,že nejlepší absolvent Bradavic se  nehodí ani pro prodej knih v kouzelnickém obchodě ,,Smithovy knihy…“

 

Poslední komentáře
13.12.2009 17:44:20: tak to vypadá,že se bude pokračovat.Ptala jsem se hlavně proto,že co se líbí překladateli,nemusí mít...
11.12.2009 21:27:37: po strašné době mám trochu čas, určitě pokračovat pokračovat!!! překlady vážně obdivuju a těším se n...
09.12.2009 16:08:30: hmm, to nevypadá zle - jsem zvědavá, za jakých okolností se na scéně objeví Severussmiley${1}
07.12.2009 22:06:14: Sesslliku, a jak ty jsi se dostala k překládání? Mě by to určitě taky bavilo, ale asi na to nemám......
 
Veškerá práva vyhrazena J.K.Rowlingové.Dále si nečiním finanční ani autorské nároky na obrázky zde umístěné,jsou sezbírány z různých zdrojů na internetu.Stránky nevznikly za účelem zisku.