HANČINY POVÍDKY

Koho to tu máme - od 1.1.2010

hodiny

vzkazníček

mapka

Locations of visitors to this page

UŽITEČNÉ ODKAZY

A-SISI

úžasná povídka....

Alki a její povídky

mrkněte,pěkné povídky o Pobertech aj.

ELULINEK

ffdenik

určitě sem koukněte.

HP POVÍDKY

JANE

krásné povídky s párem ss/hg

NADIN

Nadin a její skvělé povídky

PORTRÉT PRO BRADAVICE

Úžasná povídka a také překlad.

SLUZY

Severus,Hermiona a piráti.Rozhodně stojí za to!

STRÁNKY WEBGARDENU - ADMIN.

odkud jste?

od kud jste?

Olomoucký kraj (2451)
 

Hradecko (2481)
 

Jihočeský kraj (2487)
 

Plzeňsko (2472)
 

Vysočina (2470)
 

Pardubicko (2500)
 

Praha (2526)
 

Brno a okolí (2486)
 

Zlínský kraj (2412)
 

Ostravsko (2546)
 

Jižní Morava (2460)
 

Liberecko (2452)
 

Slovensko (2505)
 

ústecký kraj (2430)
 

chomutovsko (2466)
 

Šumava (2444)
 

= DŮM U PĚTI HYPOGRYFŮ

6.kapitola - Dům u pěti hipogryfů

6.Kapitola

a/n : máte tu další kapitolku,komentíky potěší...
Ministerská sova narazila do zavřeného okna a rána to byla celkem uspokojující.Probrala totiž muže,který usnul za stolem ve své pracovně.Chvíli se zmateně rozhlížel po zdroji svého probuzení a když uviděl jednu z ministerských sov netrpělivě bušit zobákem do okenní tabulky a ještě drápy po té tabulce přejíždět,naskočila mu z toho zvuku husí kůže.Jestli bude ta opelichaná potvora takhle intenzivně pokračovat,vyklobe si díru skrz sklo a on zase bude muset reparovat tabulky.
Severus Snape nesnášel zvuk drápů na okně.Při pohledu na hodiny,které se chystaly odbíjet osm hodin, mu došlo,že zaspal.A zrovna dneska musí mít tu pitomou poradu s novými profesory,sjednanou na půl deváté..No co,tak si chvíli počkají,i on je taky  jen člověk.Promnul si ztuhlý krk a s nelibostí zaznamenal,že se ozývají i jeho záda,která si velmi bolestivě namohl při konci školního roku – nevěnoval pozornost jednomu kouzlu,které se odrazilo a praštilo ho zezadu do zad.Poppy prohlásila,že pokud se bude  pravidelně podrobovat kontrole,podstoupí několik masáží, a  hlavně,pokud nebude dělat nežádoucí pohyby a nešetrně zatěžovat záda a bude se šetřit,bude to v pořádku.Šetřit se?Na téhle škole?Nemožné!!!
 
Otevřel okno a pustil dost naštvanou ministerskou sovu dovnitř a ani se nenamáhal okno zavřít.Než-li jí sundal pergamen, klovla ho šestkrát do ruky až mu z ní tekla krev,a on na to musel použít zacelovaní kouzlo.Sova odletěla bez jídla,pouze jí dal napít.
V ministerském pergamenu nebylo nic zas až tak důležitého- z jeho pohledu - kvůli čemu musela ta sova dělat takový randál. Babočka přál další úspěšný školní rok a posílal mu doplňující informace ohledně nových členů správní rady a jejich stoprocentním rozhodnutí jmenovat jej ve funkci ředitele na dalších deset let.Ta nová jména si prostuduje až po návratu z porady.
A taky mu poslal povinnou pozvánku na podzimní ples ministerstva kouzel a školství,kam se bohužel bude muset dostavit.Třikrát za sebou se úspěšně vymluvil,tušil,že po čtvrté mu to neprojde.Do listopadu času dost,tím se bude zabývat až mnohem,mnohem později.
Zarazil se jen nad krátkou, poslední větičkou,kde se psalo,že přítomnost partnerky je letos povinná.Patrně si bude muset na tu dobu zařídit nějakou neznámou nemoc.A nebo se vymluvit na bolest zad či na cokoliv jiného,jen aby tam nemusel.
 
Hodil pergamen na stůl k ostatním,pootevřel okno tak,aby jim mohly prolétat sovy s korespondencí,dal na parapet zrní,vodu a soví pamlsky a odplachtil do koupelny.Pohled na hodiny mu říkal,že je půl deváté ,a on prostě  už nemá šanci přijít včas do ředitelny.
Použil na sebe veškerá hygienická kouzla včetně holícího kouzla,v rychlosti se napil hořké kávy a ukousl si z připravené snídaně,sesbíral ze stolu včerejší poznámky ohledně nových možností výuky,dále poznámky ohledně lektvarů, zařazování prváků a také ohledně zásilky vzácných semen až z daleké Číny,kterou chtěl projednat s Longbottomem a vydal se do ředitelny poněkud rychlejším krokem.
 
Byl už téměř u cíle,zbývalo mu už jen zahnout za roh,v okamžiku,kdy to udělal,někdo do něj narazil takovou silou,že to nečekal,neustál a poroučel se k zemi.Vzápětí zaslechl neslušné ženské klení a tichý smích svého zástupce.
 
No,to ten den hezky začíná,pomyslel si.
 
                                           xxxxx
 
Bylo šest ráno,když se poprvé vzbudila.Okamžitě ale usnula jak špalek.Když se probudila podruhé...vlastně jí něco vzbudilo,nějaká rána nebo co to bylo...při pohledu na hodiny,které ukazovaly za pět minut osm,vytřeštila oči.
Ona zaspala!
Vystřelila z postele jako dělová koule,proletěla koupelnou a v neuvěřitelném čase deseti minut stihla na sebe hodit své včerejší oblečení,pětkrát kousnout do připravené snídaně,popadnout kabelu a rozběhla se ke kočáru.Samozřejmě ,že byl pryč.Tohle si Severus Snape pojistil.Pokud kočár nestihla do sedmi hodin,odjel bez ní a ona se musela na hrad dostat po svých.
 
Kdyby neměla panickou hrůzu z létání na koštěti,sedla by si na něj a letěla by,jenže tohle nikdy nepřekoná,tudíž si musela pomoci přemístěním,které ale nešlo přímo do hradu,musela před bránu  a odtud je to ještě minimálně půl hodiny do ředitelovy pracovny – to prostě včas nemůže stihnout.Doufala,že cestou uvnitř hradu jí nepotká žádný karambol typu – propadlý schod,otáčivé schodiště a nedej bože aby potkala Protivu,to by ho opravdu zabila,i když – duch se nedá zabít.
 
Hnala si to po kamenné chodbě a v duchu si byla vděčná,že si vzala pohodlné oblečení a pohodlné boty,ve kterých se dalo utíkat.V ruce svírala desky s návrhy změn v učebním plánu lektvarů,byla na ně hrdá,strávila nad tím několik nocí.To,že jí tlačil čas,vlastně měla půlhodinové zpoždění,i to,že ráno zaspala jí otupilo mozek tak,že nevěnovala pozornost tomu,kam běží.Tedy,ne tak docela – řítila se chodbou k ředitelně.Zbývala jí už poslední zatáčka,poté vychrlit heslo na obraz a pak už by mohla být v ředitelně.
 
Jak znala Snapea ze školního vyučování,už si netrpělivě vyťukává pro něj naprosto neznámou melodii,prsty o stůl a v duchu jí nadává do nespolehlivé ženské.
Ale copak může za to,že usnula v pokoji u dětí,když předtím uspávala pohádkou malou Karen,které se zdála jakási nesmyslná  šílenost a holčička si to s brekem mířila okolo půlnoci směrem k jejím pokojům?Copak může zato,že nakonec usnula ve tři ráno,po přesunu od dětí, tak,že jí nevzbudil ani natažený budík?
 
V plné rychlosti se vřítila za poslední zatáčku a prudce do něčeho,nebo spíš do někoho,vrazila.Náraz byl tak prudký,že si sedla na zadek a otřeseně se dívala do čeho to vrazila.
,,U Merinových nahrávaček,kdo jste a co...To sakra nemůžete...dávat pozor,idiote jeden?!“ Hermiona neslušně zaklela,aniž by se podívala,do kohože to vrazila.
Zvláštní,neviděla nic jiného než-li tmu – ta se ale v několika málo vteřinách proměnila v samotného ředitele,který pád také neustál,ale na rozdíl od Hermiony se vzpamatoval mnohem rychleji.Trochu vykolejeně hleděl na Grangerovou,válející se mu u nohou.
Do,čeho,nebo spíš do koho to v plné rychlosti vrazila,nemusela zjišťovat dlouho ...on se opravdu nedal přeslechnout.
,,Grangerová!...Můžete mi laskavě říct...proč se řítíte chodbou jako...vystřelená dělová koule?“ Severus se konečně zvedl ze země a posbíral si své poznámky ,,To sakra nemůžeš dávat pozor na cestu?!“
Ani si neuvědomil,že jí tyká a ona to ve svém rozpoložení nepostřehla.Bez poznámky přešel i tu její urážející nadávku při srážce.
 Hermiona si sáhla na čelo – bude tam mít pořádnou bouli a zaznamenala,že jí teče z nosu krev.No,tohle jí ještě scházelo – z pohledu na vlastní krev se jí zatočila hlava.
,,Omlouvám se pane řediteli,zaspala jsem...“
,,Tak to jsme dva.Ale viděla jste snad mě,že letím po chodbě jako smyslu zbavený?!“
 
Hermiona vyprskla smíchy.Ne,opravdu si nedokázala představit si váženého pana ředitele jak běží bradavickými chodbami,s vlajícím pláštěm za sebou.Ta představa byla tak..absurdní a tak... směšná!
,,Přestaňte mi tu hýkat jako potrefená husa a pokud by vás to neobtěžovalo,mohla by jste se zvednout,posbírat si ty svoje papíry a jít se mnou do ředitelny?Ostatní kolegové už na nás jistě čekají.“
 
Severus Snape udělal krok směrem k ředitelně a v ten moment se zpoza druhého rohu vyřítil profesor bylinkářství Neville Longbottom s obrovským květináčem v náručí,tudíž zákonitě nemohl vidět na cestu.Zakopl o stále ještě sedící Hermionu a vrazil tím do Snapea,který sice pád ustál,ale ošklivě si hnul se svými bolavými zády.Tentokrát vypustil ze svých úst neslušnou nadávku Snape.
 
Květináč s přerostlými bolšebníky se roztříštil na chodbě a do toho se ozval tichý smích Remuse Lupina,který tohle všechno sledoval.Rozhodně to pro něj byla neobvyklá podívaná – vidět obávaného ředitele válejícího se na zemi po srážce s Grangerovou a posléze s Longbottomem tančit prapodivný tanec.
,,No,tak tohle je úžasný!Longbottome,to nemůžete dávat pozor?A co to sakra táhnete za koště?“ vyštěkl na nebohého Nevilla a pak,aniž by pustil kohokoliv z nich k řeči,se znechuceně otočil na všechny tři profesory.
,,Pokud jste se již dostatečně pokochali,mohli by jste mě následovat do ředitelny?Čeká nás dlouhý den.“ Poté se otočil na Lupina ,,Příště bych ocenil,kdyby ses přestal smát.“
Načež se Remus rozesmál ještě víc.
,,Ale Severusi,byl jsi tak...roztomilý,když jsi se zvedal z té země.“
,,Tak to si dej pozor,abys tam neskončil i ty.“ rýpl si do něj ještě Snape a vztekle jim zabouchl dveře před nosem.Lupin jen pokrčil rameny – Severus je patrně ve špatné náladě,takže nemá smysl dál ho dráždit.
 
                          xxxxxx
 
,,Dnešní porada se bude týkat nových osnov lektvarů a bylinkářství.Podklady jste dostali,můžete se k tomu vyjádřit?“ Severus,aniž by očekával nějakou reakci, mrskl své poznámky na psací stůl,vztekle se podíval po pochrupujících portrétech a pak otevřel okno,aby se ten zatuchlý vzduch,který cítil nejspíš jen on, vyvětral.Koutkem oka zahlédl Hermionu,jak si sedá do...ale sakra,to ne!Pokud je ta bestie někde nablízku,ta holka z toho setkání nevyjde bez škrábance.A nebude jen jeden.Tím si byl jistý.
,,Do toho křesla bych si...“ Nedořekl,neboť vzápětí Hermiona zaječela a on zaznamenal,že si instinktivně chrání obličej před vzteklou kočkou.Respektive kocourem.Alespoň že má trochu rozumu a zakryla si tváře.Přesto,když z ní Lupin toho vypelichaného vzteklého kočičího ďábla sundal,viděl,že dívka je v obličeji celá od krve a ani paže a nohy nezůstaly bez škrábanců.
Hermiona vytáhla hůlku a chystala se provést zacelovací kouzlo,když jí Snape zarazil.
,,Tohle bych nedělal.Ty jizvy v obličeji to ještě zvýrazní a mnohem hůře se pak hojí.“ Posměšně se na ní podíval,,Budete muset vydržet pár dnů se škrábanci na tváři a nebo si použijte zacelovací kouzlo,ale pak se nedivte,že jizvy po něm máte ještě měsíc od střetu.“
,,Co to vlastně...bylo?To byl kocour?“
,,To byl váš kocour,copak to nevíte,slečno Grangerová?“
,,Můj kocour?Přeskočilo vám?Můj kocour je tři roky po smrti.Možná tak jeho duch,ale ne můj kocour.Tři roky nevlastním žádné jiné zvíře než-li sovičku Golema.“
 
Severus se zarazil.Tohle se mu nezdálo.Podíval se směrem k Lupinovi,ale ten kroutil hlavou,navíc,jeho výraz dával jasně najevo,že se spletli.
,,Chcete mi říct,že tohle,“ švihl hůlkou směrem ke skříni a odlevitoval z pod ní na světlo kocoura,který zlověstně prskal a snažil se škrábat všechno a všechny okolo sebe, ,,že tohle není váš kocour?“
Hermiona při pohledu na kocoura si přikryla rukou pusu,a zmateně se dívala na profesora.
,,Tohle není Křivonožka.Je mu strašně podobný,ale není to on.Jak jste k němu přišel?“
Severus i Remus Lupin nabyli dojmu,že toho kocoura zná,že ví,co je zač a zdála se překvapená jeho reakcí.
,,Vy víte,čí je to zvíře?“
,,Ano,vím...“
,,Tak čí?“
,, Ničí...Je to...Ron Weasley.“
 
Všichni tři přítomní muži na ní hleděli jako na cvoka.Ty jejich pohledy jí byly velmi nepříjemné.Navíc,zaslechla za sebou několik neomylných zakašlání,nějaký z portrétů se bouchl do hlavy,Hermiona si byla téměř jistá,že ví,který z portrétů to byl a ředitelnou se začínalo nést tiché šeptání.
,,Neuhodila jste se při té srážce do hlavy,že ne,slečno Grangerová?“
,,NE...ten kocour je opravdu Ronald Weasley.“
Hermiona se zvedla z křesla,které okamžitě zaujala ta kočičí vzteklá bestie.Popošla k oknu,chvíli se dívala ven,jakoby uvažovala,co všechno může říct.Při pohledu na prskajícího,ale stále zneškodněného kocoura,se otřásla.Navíc,jeho škrábance na tváři jí začínaly bolet.
,,Před čtyřmi roky kluci zkoušeli přeměnu na zvěromágy,něco se pokazilo a Ronald prostě zůstal v kočičí podobě.Molly a Arthur s ním byli na kdejakých vyšetřeních u Munga a kdoví kde ještě,aby se zjistilo,že to kouzlo,které použili je nezvratné a hlavně,že je nepovedené.Léčit se to nedá a kouzlem zvrátit taky ne.Strávila jsem nad řešením snad milion hodin a na nic jsem nepřišla.Neexistuje momentálně nic,co by ho vrátilo do původní podoby.A pokud by se snad někdy něco našlo a fungovalo to - je jisté,že bude mít obrovské následky.“
,,Vy jste to doufám nezkoušela?“ zeptal se jí Severus a s upřeným pohledem hleděl na kocoura.Tomu se jeho pohled nelíbil,tak alespoň vztekle prskal.
,,Ne,ne...já...v té době ..měla jsem jiné starosti,universita a tak... my jsme spolu moc nemluvili,prostě jsem jim to rozmlouvala od samého začátku,ale oni...dopadlo to takhle.Kde se vzala u vás?“
,,Potter ho tady...zapomněl...minulý týden...“  Severusovi najednou něco došlo.Vybavil si tvář Harryho Pottera,ten jeho pitomý úsměv,když mu tady toho opelichaného kocoura nechával se slovy,že se pro něj do měsíce vrátí,že se mu tady bude líbit a další bláboly.
,,Ten idiot!Ten nepředstavitelný,zabedněný a  podezřívavý pitomec!“
Vzápětí zavolal jméno nějakého skřítka a Hermiona nadskočila leknutím,když se vedle ní objevil.
,,Wehicle,okamžitě toho kocoura odneste zpátky našemu milému panu Potterovi.Nechci ho tady vidět,jakmile by se tu jen objevil,vyhodíte ho za hranice pozemků,jasné?“
,,Ano,pane.“ pronesl skřítek a zatvářil se ,že nic důležitějšího,než-li sledovat tuhle obludu,nikdy nedělal.
 
                                       xxxxxx
 
Když byl skřítek s kocourem konečně pryč,mohli začít poradu.O tři hodiny později,když skončili dohadování se nad skleníky,nad osnovami,a nad zařazováním,kdy byl Severus donucen k několika ústupkům ze strany Nevilla a Hermiony, se hradem rozlehlo uši drásající ječení strašidla Protivy v těsné blízkosti ředitelny,tudíž se uvnitř nedalo přeslechnout.
,,Cizáci!Cizáci jsou tady!“ ječel Protiva ,,Bráádavice v ohrožení!Ti malí smradi pronikli ááž séém!“
,,Protivo,přestaň řvát a řekni nám,co se děje.“ zkusil na něj promluvit Lupin,ale dostal zásah naplněnou koulí s vodou.Během vteřiny byl jako zmoklá slepice.
,,Řekni prosím,řekni prosím...“ provokovalo strašidlo.
,,Okamžitě nám řekni jací cizáci jsou na hradě!“ zahřměl Severus a  obratně se vyhnul další kouli s vodou.Strašidlo sebou škublo - přeci jen,ředitel byl ředitel...
,,Jsou támhle!U sochy Freda Weasleyho,viděl jsem je jak tam vylezli!Shodil jsem na ně dvě bomby hnojůvky a pár balónků s vodou.Chááá jsou mokrý jak dešťovky,jak  chcá...“
,,Zavři klapačku Protivo!“ zařval Snape a hodil po něm nějaké kouzlo.Protiva zmlkl a jen valil oči.
 
Severus šel,následován Hermionou,Remusem a Nevillem,poměrně rychle chodbou,kde se na konci nacházela busta Freda Weasleyho.Když vstoupil do zatáčky,vletělo mu něco malého do náruče a vzápětí další a další a on se poroučel k zemi.Tento den už potřetí.
 
Když se jakž takž vzpamatoval,hleděl do špinavých tvářiček pěti dětí,které se válely na zemi po srážce s ním.
Poslední komentáře
23.04.2010 18:45:24: jeeeeeeeee :) neni vic co by jsem rekla :)
21.04.2010 12:05:48: smiley${1}krásna kapča,nemůžu se dočkat další
20.04.2010 14:35:40: nemůžu se dočkat další taahle povídka mě straašně moc zaaujala:)
19.04.2010 21:03:57: jéé to by chtělo další kapču nadherny
 
Veškerá práva vyhrazena J.K.Rowlingové.Dále si nečiním finanční ani autorské nároky na obrázky zde umístěné,jsou sezbírány z různých zdrojů na internetu.Stránky nevznikly za účelem zisku.