HANČINY POVÍDKY

Koho to tu máme - od 1.1.2010

hodiny

vzkazníček

mapka

Locations of visitors to this page

UŽITEČNÉ ODKAZY

A-SISI

úžasná povídka....

Alki a její povídky

mrkněte,pěkné povídky o Pobertech aj.

ELULINEK

ffdenik

určitě sem koukněte.

HP POVÍDKY

JANE

krásné povídky s párem ss/hg

NADIN

Nadin a její skvělé povídky

PORTRÉT PRO BRADAVICE

Úžasná povídka a také překlad.

SLUZY

Severus,Hermiona a piráti.Rozhodně stojí za to!

STRÁNKY WEBGARDENU - ADMIN.

odkud jste?

od kud jste?

Olomoucký kraj (2451)
 

Hradecko (2481)
 

Jihočeský kraj (2487)
 

Plzeňsko (2472)
 

Vysočina (2470)
 

Pardubicko (2500)
 

Praha (2526)
 

Brno a okolí (2486)
 

Zlínský kraj (2412)
 

Ostravsko (2546)
 

Jižní Morava (2460)
 

Liberecko (2452)
 

Slovensko (2505)
 

ústecký kraj (2430)
 

chomutovsko (2466)
 

Šumava (2444)
 

= DŮM U PĚTI HYPOGRYFŮ

7.kapitola - Dům u pěti hypogryfů

7.kapitola

a/n : máte tady další kapitolku.Komentíky potěší..

 

,,Nikam!“ zaburácel hlas samotného ředitele a prchající chlapec se zastavil.Ucítil,jak jej někdo chytil za hábitek a trhl s ním dozadu až se otočil okolo své osy a hleděl na dost rozzlobeného chlapa v černém hábitu.
,,Jak jste se sem dostali?“ uhodil na ně opět Severus a doufal,že jim nažene dost strachu na to,aby některé z těch děcek promluvilo.Propaloval je očima,ta děcka se sem někudy dostala a on potřeboval vědět kudy,aby zamezil dalším podobným nečekaným návštěvám.,Když se sem dostaly oni,může se do Bradavic dostat kdokoliv.
,,Takže?!“ podíval se po pěti sklopených hlavičkách,jejichž majitelé zarytě studovaly dlažbu chodby.
 ,,Ptám se vás naposledy,kudy jste sem vlezly.A opovažte se mi lhát,jinak...“
,,Zavžete nás do stlašného věžení až sčelnáme  a budete náš klmit jen chlebem a vodou?“ skočila mu do řeči mrňavá copatá holčička s očima navrch hlavy,v děravém tričku,s každou teniskou jinou a s ukázkovým vrabčím hnízdem na hlavě.Vypadala,stejně jako její kamarádi,že prolezla nějakou chodbou plnou pavučin a dalšího hnusu.Na jednu stranu obdivoval jejich odvahu pustit se do neprozkoumané chodby,na druhou stranu,ti prckové porušili magii hradu a on jí bude muset obnovit a bude ho to stát dost magických sil.Holčička stála stále před ním a měřila si ho pohledem.Ušklíbl se na ní. Pohrdavě si ho změřila odshora dolů.Byl minimálně třikrát tak větší než-li ona,obdarovával je všechny svými nejhoršími pohledy a ona se ptá na takovou...blbinu?
,,Když bude potřeba,tak klidně.A bez vody a bez chleba.“
,,Ale pane,to by šme potom umželi a ty by šeš  štejně nedověděl,kudy šme šem vležli.“
 
Severus se díval po ostatních malých zbojnících,kteří si mezi sebou vyměnili pohledy – léta špiónské práce jej naučily všímat si maličkostí,takže mu tenhle detail,který ostatní nestihli postřehnout,prostě neutekl.Vyčkával,byl zvědavý,co jsou ti prckové zač a jak se sem dostali.Museli sem vlézt nějakou chodbou,neboť všech pět dětí bylo špinavých od hlavy až k patě a pokrytých zbytky pavučin a další špíny.
,,Ptám se naposledy..kdo jste a kudy jste sem vlezli?“
,,Šme kouželníči – jako ty a tadyhle Hel- ta paní a ten pán ža tebou.“
,,Jak víš že jsme kouzelníci?" zeptal se jí Neville Longbottom.
,,Máte chůlky,ktelejma děláte oblovský koušla,bydlíte na hladě,ktelej je vlaštně škola plo kouželníky.Taky šem jednou budu chodit..a umíte čalovat,ploměňovat lidi a věči v něčo jiného,bojujete špolu,říkala nám to..." Karen se najednou zarazila.,,Žíkala mi to kdyši maminka a ta byla koušelniče,štejně jako táta a že mě a ž bláchy bude taky kouželník." Karen ukázala rukou někam za sebe směrem k dalším čtyřem dětem.
 Severus nepochyboval o tom,že jsou to děti nějakých kouzelníků,bydlících dole v Prasinkách,které se vydaly na průzkum.Karen mu vlastně řekla svým způsobem to,co chtěl vědět - totiž,kdo jsou.Teď zbývalo dostat z nich,kudey sem vlezly.Ostatní děti zatím zarytě mlčely a studovaly vzor dlažby v chodbě.
Ta mrňavá žába ho začínala  znervózňovat a to se mu přestávalo líbit.Neměl zkušenosti,jak jednat s takovouhle drobotinou – odhadoval jejich věk mezi čtyřmi a deseti roky – za léta učitelské praxe se s nimi v tomto věku téměř nesetkal a pokud se s tak malými dětmi musel setkat,obvykle se snažil dostat se co nejrychleji z jejich dosahu dřív,než-li by došel k nějaké újmě na zdraví či na oblečení.
 
Karen se málem podřekla,když chtěla říct Hermiona,ale včas se zarazila.Severus se otočil na mladou profesorku,jemu to Karenino přeřeknutí stejně neušlo,dlouho jí pozoroval,neuhnula pohledem.Má něco s těmi dětmi společného,jen teď musí přijít na to co,a pak jí to naservíruje na talíři.Z něj si nikdo nebude dělat blázny.
,,Takže kouzelníci...a to vám mám věřit?Vloupáte se mi do hradu,vyděsíte místní strašidlo k smrti a chcete mi tvrdit,že jste kou...“
,,My se nikam nevloupali.“ skočil mu do řeči světlovlasý,asi devítiletý klučina,oblečený do špinavého trička a kraťasů.Severus na  něj pohlédl svým nejhorším snapeovským pohledem,jenže kluk měl pro strach uděláno,ušklíbl se na něj.
,,Ne? A co vniknutí na cizí pozemek?Porušení ochranných kouzel?To není vloupání?“
,,My...my jsme..“ ozval se druhý z chlapců,ale Severus jej opět přerušil.
,,Co?“
,,Jen jsme objevili starou chodbu a rozhodli jsme se jí prozkoumat.To je všechno pane.Ta chodba nás zavedla sem,do hradu.“ skočilo mu opět do řeči další dítě,tentokrát asi desetiletý kluk a hřbetem ruky si utřel nudli z nosu do špinavého rukávu.Ještě mezitím ale stihl kopnout svého kamaráda do holeně,aby mlčel.Tim bolestně sykl a na oplátku mu dupl na nohu.Tentokrát Mathias bolestně vykřikl,ale neopakoval další útok.
 
,,Jakou chodbu?“ zeptal se se zájmem Severus a přejížděl pohledem z jednoho děcka na druhé.
,,Já ti jí ukášu...můšu?“ copatá holčička,jejíž tvářičku teď zdobila dokonalá čmouha špíny, si opět stoupla před Severuse a chytla ho za hábit.Okamžitě sundal její ruku z hábitu.To nemá za potřebí,nechat se vést k chodbě mrňavou holkou.I když,a to musel ocenit,ta žába mrňavá má pro strach uděláno,a to jí není víc jak čtyři,maximálně pět let.
 
Mezitím ale mezi dětmi došlo k velké výměně názorů. V okamžiku,kdy Karen chtěla dovést Severuse ke vchodu chodby,strčil do ní její bratr.
,,Karen!To nemůžeš být chvíli zticha?Jsi užalovaná mrňavá zrádkyně!Kvůli tobě jsme celou tuhle akci posr...pokazili!“
,,Mate!Nech už jí na pokoji!To,že je to tvá ségra,ještě neznamená,že jí budeš trápit a nadávat jí!“ ozvala se najednou desetiletá holčička,doteď stojící trochu vzadu a pečlivě studující podlahu, a bojovně se postavila před stejně starého kamaráda.
,,Vždyť je to pravda!Všechno vyžvaní!Kdyby nedělala takový kravál  v té chodbě,tak...“
,,Ty by ši taky ječel,kdyby ti špadl pavouk ža klk,tak na mě nežvi!A vůbeč!“ Karen se na něj vyplázla jazyk ,,Štejně šeš pošela!Bojíš še myší,já ne!“
,,Drž klapačku,Karen!Jsi ta nejhorší ségra,jakou jsem mohl dostat!Já tě tak nesnáším!Nenávidím tě!Všechno zkazíš!“
 
Po těchto slovech se malá Karen rozbrečela a Hermiona měla co dělat,aby se k ní nesklonila a nevzala jí do náruče.Mathias si tohle jednání odskáče až v domově,to mu neprojde jen tak.
Nejvyšší čas dozvědět se,kudy se sem ti prckové dostaly,pomyslel si Severus a dál mlčky,leč hrozivě sledoval výměnu názorů mezi dětmi.
,,Mate!Přestaň!“ okřikla ho Lucia.
,,Karen má pravdu,ti pavouci byli fakt hnusní.“
,,Ty se do toho nepleť,Andy.“
,,Tak jí přestaň urážet,Mate!V té chodbě jsme ječeli všichni,pokud si náhodou nevzpomínáš.A víš co?“
,,Ne?“
,,Jsi stejný zbabělec jako my všichni.Tak si přestaň hrát na hrdinu!“
,,Kluci,přestaňte se hádat...“ Hermiona už to nevydržela a bez ohledu na to,že se prostě prozradí,sedla si na  bobek k malé Karen.
,,No tak,Kari,nebreč...on to tak nemyslel,že ne,Mate?“ a setřela jí slzičky ze tváří,které na nich zanechávaly špinavé stopy.Naprosto si nevšímala udiveného pohledu samotného ředitele a vzápětí jí unikl i jeho škodolibý úsměv.Severus si v této chvíli mohl blahopřát,Hermiona se prozradila sama.
,,Myšlel...,“ holčička si rozšmudlovala pěstičkou slzičky po tvářičce,takže vypadala jako kominík, ,,šem...šem ta  nejhorší šégla...jakou kdy...mohl mít.Ploč mě tak nenávidí?Ploč?“
,,Kari,zlatíčko...nikdo tě nenávidí,ani Mathias ne,jen...“ Hermiona  se trochu zarazila.
,,Čo?“
,,Tvůj bratr někdy dřív mluví než-li myslí a pak se chová jako...“
,,Pako?“
,,Karen!Vlastně jo,máš pravdu,někdy se Mathias chová jako pako." usmála se na ní Hermiona
,,Tak už nebreč,maličká...“ pohladila jí po hlavičce Lucia a naprosto ignorovala dva přísné pohledy,které je propalovaly – z levé strany pohled Severuse Snapea,který se začínal dobře bavit - a z pravé strany naštvaný pohled Hermiony Grangerové.Lucii bylo jasné,že pokud tohle přežijou bez úhony na zdraví,Hermiona jim to spočítá v domově a nejspíš nebudou smět ani na zahradu a nebo tam budou smět,ale  celý měsíc se nevyhnou mytí špinavého nádobí,uklízení pokojů a večerce o osmé hodině,včetně zákazu pohádek.
 
Severusovi ale došla trpělivost.Po dobrém cesta nevedla nikam,bude muset trochu přitlačit.
,,Tak dost!Máte poslední šanci říct mi,kudy jste sem vlezli,jinak vás opravdu zavřu do sklepení a nedostanete se odtud dřív než-li zítra,až obešlu vaše rodiče sovami.“ zavrčel na ně Severus a dětem zatrnulo.Pokud odešle sovy,bude naštvaná nejen Hermiona,ale i zbytek dospělých v domově a to pak...
,,Vležli...vležli šme šem tou...tou chodbou...ža...ža tou...tou čalodejničí,čo...čo  je támhle v lohu...“ vzlykavě ukázala Karen na sochu jednooké čarodějnice asi pět metrů od nich,ovšem na zcela opačné straně než-li byla busta Freda Weasleyho.
,,Proč vám to nevěřím...proč se mě pokoušíte tahat za nos...“ tiše dodal Severus hlasem,připomínajícím hadí syčení a dětem z jeho hlasu naskočila husí kůže.A nejen dětem.
 
Remus Lupin tenhle tón hlasu znal,Severus jej používal,pokud chtěl z někoho dostat přiznání,pokud chtěl někomu prostě nahnat strach,ještě za války...jen doufal,že nehodlá ty děti mučit.
Hermiona i Neville se otřásli ,protože tón ředitelova hlasu byl zlověstný,tady už přestávala veškerá legrace.
,,My nelžeme,pane.“
,,Vypadněte!“ Severusovi došla s těmi prcky trpělivost,od nich se nic nedoví,,Jestli vás tady ještě jednou nachytám,rozsekám vás do přísad na lektvary...tím si buďte jistí!“
Poté se otočil na profesorku Grangerovou a s pohledem,který byl chladný jak arktický vzduch jí zdělil.
,,Máte je na starosti.Ručíte mi za to,že do půl hodiny po nich nebude na hradě ani památka,Lupine,vy ručíte za to,že ta chodba,kterou mimochodem ve třetím ročníku použil i pan Potter bude zasypaná tak,aby se sem nikdo nemohl dostat.Je vám to jasné?“
Oba oslovení jen mlčky kývli a sledovali,jak s efektním vířením pláště se ředitel vzdaluje.Náhle se zastavil a prskl směrem k Hermioně:
,,Slečno Grangerová,nevím jaký je váš vztah k těmhle...nevzdělancům a loupežníkům,ale očekávám od vás vysvětlení.Za hodinu v mé kanceláři.Přesně.Je vám to jasné?“
,,Ano,pane.“
 
Když ta výbušná černá hrozba byla dost daleko na to,aby slyšela,o čem spolu mluví,sklonila se Hermiona k dětem.
,,Kudy jste se sem dostali?Ale pravdu!“
,,Tou chodbou o které mluvila Karen,“ ozval se malý Tim a v duchu se tiše modlil,aby na něm Hermiona nepoznala že lže.
,,Time...vy jste se snad zbláznili!O tom,co jste tady dělali si promluvíme cestou do Prasinek.“
,,Helm...ši škvělá,že ši náš neplozladila hned.“ Holčička se otočila na Remuse ,,Lemuši..chtěli šme vžít i Teda,ale nechtěl jít š námi,že má štlach ž pavouků...to já taky,a šla šem.“
,,Mathiasi,to,co jste provedli,bylo...krajně nezodpovědné...mohli jste si ublížit.“ přísně se na chlapce podíval Remus.,,Navíc...pan ředitel  byl hodně naštvaný.Porušili jste nepsané pravidlo kouzelníků,že jsou Bradavice chráněné...“
,,Ale my se sem vážně dostali tou chodbou.Hermi,že to na nás neřekneš...my už sem nikdy nevlezeme.“
,,To si pište,že nevlezete,protože od teď budou všechny chodby,o nichž se ví,hlídány sledovacím kouzlem,takže máte smůlu.“ Hermiona se na ně podívala.Ten pohled,který si čtyři děti mezi sebou vyměnily,jí neušel.
,,Kluci,já vás varuju.Pokud vás tady ještě jednou nachytám,nepřejte si mě.A pokud znova narazíte na profesora Snapea,buďte si jistí,že se nebude chovat tak slušně jako dneska.Trest vás samozřejmě nemine...jo a Mathiasi...za to,co jsi řekl Karen bych tě nejraději seřezala...takže..“
,,Omlouvám se Hermiono,ale ...když ona by to všechno vykecala a ..“
,,To ti ale nedává právo chovat se ke své sestře tak sprostě.Ještě jednou Mathiasi a celý měsíc budeš  krájet kobylkám tykadélka ,porcovat žížaly a nebo kuchat křižákům střeva,je ti to jasné?“
,,Jasný...ty pavouky nemyslíš vážně,že ne Hermiono?“ chlapec se jen při myšlence na takový trest a zvláště na pavouka otřásl hnusem.
,,Myslím...myslím to smrtelně vážně.“
Poslední komentáře
12.05.2010 09:14:04: ta maala je boží krása
27.04.2010 19:50:53: smiley${1}nádherna kaapča
27.04.2010 15:26:29: smiley uzasna kapitolka, jskvěle jsem se pobavila.. a ty Miiny výchovné tresty jsem bez chyby!! smiley...
25.04.2010 22:12:01: Díky za komentíky,potěšily.Pokračování hned tak nebude,něco je napsaného,ale potřebuji se také učit,...
 
Veškerá práva vyhrazena J.K.Rowlingové.Dále si nečiním finanční ani autorské nároky na obrázky zde umístěné,jsou sezbírány z různých zdrojů na internetu.Stránky nevznikly za účelem zisku.