HANČINY POVÍDKY

Koho to tu máme - od 1.1.2010

hodiny

vzkazníček

mapka

Locations of visitors to this page

UŽITEČNÉ ODKAZY

A-SISI

úžasná povídka....

Alki a její povídky

mrkněte,pěkné povídky o Pobertech aj.

ELULINEK

ffdenik

určitě sem koukněte.

HP POVÍDKY

JANE

krásné povídky s párem ss/hg

NADIN

Nadin a její skvělé povídky

PORTRÉT PRO BRADAVICE

Úžasná povídka a také překlad.

SLUZY

Severus,Hermiona a piráti.Rozhodně stojí za to!

STRÁNKY WEBGARDENU - ADMIN.

odkud jste?

od kud jste?

Olomoucký kraj (2451)
 

Hradecko (2481)
 

Jihočeský kraj (2487)
 

Plzeňsko (2472)
 

Vysočina (2470)
 

Pardubicko (2500)
 

Praha (2526)
 

Brno a okolí (2486)
 

Zlínský kraj (2412)
 

Ostravsko (2546)
 

Jižní Morava (2460)
 

Liberecko (2452)
 

Slovensko (2505)
 

ústecký kraj (2430)
 

chomutovsko (2466)
 

Šumava (2444)
 

= DŮM U PĚTI HYPOGRYFŮ

8.kapitola - Dům u pěti hipogryfů

8.kapitola

a/n : O Isabelle a o tom,co kdysi udělala pro Severuse bude zmínka v některé z dalších kapitol.Jinak,komentáře potěší.
Kapitolka je ...já nevím,nepsalo se mi to zrovna dobře,měla jsem jí měsíc napsanou a pořád jsem s ní nebyla spokojená,ale nic lepšího z ní asi nedostanu.
 Hermiona zaklepala na dveře ředitelny o dvacet minut dříve,než-li byli dohodnutí.Doufala,že to vyřídí rychle,protože děti na ní čekaly ve Velké síni – pod pečlivým dohledem Remuse a Nevilla.Pro jistotu ale raději zabezpečila hlavní dveře pohlavkovacím kouzlem.Nepochybovala o tom,že minimálně Tim,Andy a Mathias se pokusí uprchnout na další výpravu po škole a nestála o to,opět vysvětlovat Snapeovi,proč se ti malí haranti potulují po škole,když je měla odvést do Prasinek.
,,Dále!“ ozvalo se ze dveří ředitelny a Hermiona vstoupila,tento den již podruhé do této místnosti.Konečně měla čas si Snapeovu ředitelnu prohlédnout podrobněji.Naposledy,pokud nepočítá ten přijímací pohovor a dnešní poradu,zde stála,když zemřel Albus Brumbál.Od té doby ředitelna doznala změn,které ale nebyly nijak drastické.
 
První,co jí zarazilo bylo to,že všechny portréty byly bez svých obyvatel.Vlastně na tom není nic divného – stále ještě jsou prázdniny,ačkoliv do začátku školního roku zbývají pouhé dva dny,takže vlastníci těchto portrétů mají dva dny na to,aby se vrátili.I portrét Albuse Brumbála zel prázdnotou.Hermiona v duchu přemýšlela,kam asi starý pán zmizel,koho obšťastnil svojí přítomností v portrétu.
 
Druhé,co jí zarazilo,byl sám ředitel sedící za svým stolem a před sebou měl neuvěřitelnou hromadu papírů,různých vyhlášek,pergamenů a dalších zbytečností,jimiž se musel za ty dva dny prokousat.
 
A třetí,co jí zarazilo,byl samotný vzhled ředitele.Ještě před půlhodinou z něj šel strach dole na chodbě,kdy ve svém černém vlajícím hábitu s výrazem arktické bouře  probodával chudinky děti vražedným pohledem.Teď tady seděl za pracovním stolem muž ve středních letech,s odhozeným  pláštěm vedle sebe.Na sobě měl černou košili s rozepnutým horním knoflíčkem.Hermiona si nechtěně musela přiznat,že teď už na ni nepůsobí ani jako bradavický postrach.Tvářil se sice opět nečitelně,jak tajemný hrad v Karpatech,ale to mu neubíralo na respektu z něj.
 
Byl si vědom jejího hodnotícího pohledu a byl mu...příjemný.Nemá ale zapotřebí, aby ho Grangerová okukovala,když v tomhle vedru sundal kabátec a rozepnul si košili.Ostatně,i on si konečně mohl prohlédnout mladou ženu proti sobě.Slušelo jí tohle volné,nedbalé oblečení.Slušely jí vlasy vyčesané do drdolu,který byl vytvořen sice ledabyle ale nezapřel v sobě jistou eleganci,hodící se přesně k ní.Nepamatoval si,že by na škole někdy takhle uvolněně chodila oblečená,předpis,nepředpis.Nebyl daleko od myšlenky,že jí to prostě sluší.U Merlina,to vedro mu začíná lézt na mozek.Rozplývá se tady nad Hermionoui Grangerovou!Tomu hned ale udělal přítrž,když možná trochu hrubě vyštěkl směrem k ní.
,,Pokud jste se už vynadívala,tak si laskavě sedněte,nemám na vás celý den,slečno Grangerová.“
,,Jistě,pane.Chtěl jste se mnou mluvit.“
Severus se na ní podíval jako na blázna.Jistěže s ní chtěl mluvit,hlavně kvůli těm dětskejm katastrofám,na které narazil v chodbě.
,,Můžete mi laskavě vysvětlit,slečno Grangerová,co nebo kdo jsou ty děcka zač a jak se sem pro Merlina dostaly?Doufám,že jste je odvedla do Prasinek?“
Vzápětí si uvědomil,jak blbě tahle otázka vyzněla.Jasně že je nemohla za dvacet minut odvést do Prasinek,zvlášť,když ta děcka nesmí používat kouzla a jakékoliv jejich přemístění musí být asistované.Byl zvědavý,co mu odpoví.
,,Ne pane,jsou ve Velké síni hlídáni profesorem Lupinem a Nevillem a...“
,,Zbláznila jste se?!Nehodlám je opět hledat po hradě!Takhle mě bude obnova magického potenciálu hradu stát neuvěřitelné množství sil!“ skočil jí navztekaně do řeči,takže přeslechl dodatek o pohlavkovacím kouzlu.
,,Co jste říkala?“
,,...že kromě profesorů je hlídá i pohlavkovací kouzlo,které jak víte nikoho bez souhlasu osoby,která jej vytvořila,ze síně nepustí.Omlouvám se za ně.“
,,Proč?Vždyť jste mi tvrdila ,že s nimi nemáte nic společného?“ pozorně se na ní podíval,něco chtěla říct,jen nevěděla jak, ,,Takže,slečno Grangerová,přestaňte ze mě dělat pitomce a vyklopte,co s nimi máte společného!“
,,Jsou to děti kouzelníků z Prasinek,znám se s jejich rodiči a tak..“
Přerušilo jí vzteklé mrsknutí brka do kalamáře,který se převrátil.Severus jediným pohybem ruky vzniklý nepořádek uklidil.Zhluboka se nadechl,vydechl,přestal vidět rudě a pomalu,leč nebezpečně se přiblížil k Hermioně.Kdyby pohled zabíjel,byla by mrtvá.
,,Dost!Pokud mi okamžitě neřeknete pravdu,garantuji vám,že se dalších šestatřicethodin pořádně nevyspíte od bolesti hlavy a celého těla po napravování porušených kouzel hradu,díky těm vašim dětičkám!“.Hrozivě se nad ní tyčil a Hermiona si uvědomila že...voní po zeleném čaji a cítila i slabý nádech jasmínu..Sakra,na co to myslí,v přítomnosti tohohle postrachu?Teď musí honem vymyslet,jak z tohohle všeho ven.
 
Bude muset prozradit pravdu,a nakonec – Isabelle na ní stejně bude vyžadovat,aby si s ním promluvila.
,,Patří do domova,který vede Isabelle Brodwicková.“
,,A dál?“
,,Co dál?“
,,Co jsou zač?“
,,Kdo jsou?Myslím,že to nevědí ani oni sami.Jsou to děti,jejichž rodiče zahynuli během války,děti,které jejich rodiče opustili v honbě za lepší budoucnost,děti,které těsně po válce žili na ulici,nikdo o ně neměl zájem.“
,,Co s nimi máte  společného vy?“
,,Nic...“
Opět následoval hluboký výdech a nádech,povytažené obočí a složené ruce v jeho typickém gestu.Na tváři se mu objevil úšklebek.
,,Hermiono,nelžete mi.Nemám náladu se tady s vámi dohadovat o slovíčka.Viděl jsem,jak se vám ta mrňavá holčička, naprosto bez ostychu a s obrovskou důvěrou k vám ,vrhla do náruče poté,co jí její bratr řekl,že jí nenávidí.Viděl jsem a slyšel jsem,jak jste několika slovy usadila ty kluky a oni ani necekli.Viděl jsem vás,jak jí konejšíte...netvrďte mi,že s nimi nemáte nic společného.Takovouhle důvěru by k někomu cizímu neměli.Oni vás znají,a vy znáte je a já chci...potřebuji vědět,co máte společného.“
,,Zeptejte se na to Isabelle,pane.“ 
Hermiona se na něj dívala a v očích se jí usadil...smutek,nebo spíš poraženost,že její vztah k dětem byl takhle odhalen.
,,Chtěla by s vámi mluvit...“
,,Já se ptám ale vás,co se tady děje?“
 
Hermiona sii dovolila nezdvořilost.Zvedla se ze židle a popošla ke dveřím.
,,Je mi líto,pane řediteli,ale pokud chcete vědět něco bližšího,kontaktujte slečnu Brodwickovou,ta vám dá informace.Promiňte,ale ve Velké síni na mě čeká pět živelných katastrof,které musím odvést do Prasinek.“
,,Vypadněte.“ Vztekle jí odpověděl Snape a Hermiona se beze slova vydala pryč ze ředitelny.Věděla,že přestřelila a byl zázrak,že po ní nic nevyslal nějakou kletbu do zad.
 
                                 xxxxxx
 
Tim pozoroval ve Velké síni oba učitele a přemýšlel,jak by se dalo odtud uprchnout.Neměl nejmenší tušení o pohlavkovacím kouzle,kterým Hermiona zabezpečila dveře.Podíval se po ostatních a protočil oči – Karen spinkala opřená o Luciu,nedivil se jí,byla v partě nejmladší,ale zvládla toho víc než-li ostatní.Mathias seděl proti Andymu a spokojeně se ládovali sendviči,které se tu z ničeho nic objevili.Pozornost Remuse i Nevilla byla otupena jídlem,ostatní děti se s nimi vesele bavili a tahaly z nich rozumy o hradě.Ideální čas na to,utéct.
 
Tim poměřoval vzdálenosti – k bočnímu vchodu je to příliš daleko,navíc by zákonitě musel projít okolo obou profesorů,což by jim jistě neuniklo.To hlavní vchod se mu zdál ideálnější.Byl blízko,navíc,dveře byly pootevřené...to by mohlo vyjít,pomyslel si Tim.Nenápadně se zvedl a s talířkem v ruce zamířil k jednomu školnímu stolu,kde bylo připravené jídlo na svačinu.Celou dobu poměřoval vzdálenost mezi stolem a dveřmi – tři metry,to by mohl stihnout...Ve svém zápalu si nevšiml zkoumavého a napůl pobaveného pohledu Remuse Lupina.Tomu totiž došlo,co se Tim  pokusí udělat a protože věděl o pohlavkovacím kouzlu,byl zvědavý,co Tim udělá.
,,Kdybych měl utéct,zvolil bych si boční vchod – je to sice dál a horší cesta,ale bezpečnější,Time.“ Pokusil se ho varovat Lupin.
 
Tim na nic nečekal.Tahle věta zapůsobila jako výstřel z pistole.Prosmýkl se okolo stolu,div že neporazil Nevilla,nesoucího na talířku dva sendviče pro Luciu a Karen a ty tři metry k hlavním dveřím překonal neuvěřitelnou rychlostí.Stejně rychle se ale ve dveřích otočil a  inkasoval dva pohlavky a ještě kopnutí do zadku směrem zpátky do sálu.Přistál po něm na zemi.Uslyšel smích svých kamarádů a taky neocenitelnou radu profesora Lupina.
,,Já ti to říkal,Time,tudy cesta nevede.Dokud se nevrátí Hermiona,odtud se nedostaneš.“
 
Chlapec se jen vztekle zašklebil.Byl rozhodnutý zkusit to znovu a také to zkusil.Se stejným účinkem,jen s větším kopancem do zadku.Ty dveře byly prostě zakletý.
 
,,Teda Time,ty šeš ale pitomeč.Ploč to děláš?Ploč utíkáš a nejši š námi u jídla?“Malá Karen si k němu přidřepla a vzala ho upatlanou ručičkou za jeho ruku.
,,Tak poť kámo,šeš fakt škvělej,kdyš šeš pokušil utýčt,ale já mám lepčí nápad.Deme jíšt.Maj tu fakt škvělý věčičky.“
 
Když o deset minut později vstoupila Hermiona do Hodovní síně,nestačila se divit.Děti se ládovaly čokoládovými žabkami,vybuchujícími košíčky,Bertíkovými fazolkami a ovocnými košíčky s překvapením.A naprosto nejevily zájem,že by tuto úžasnou hostinu měly opustit a odejít do Prasinek.
 
                                  xxxxxxx
 
Severus počkal,až za ní zapadnou dveře ředitelny a pak ve vzteku mrštil vzácnou čínskou vázou o její dveře.Roztříštila se na milion kousíčků,jediným kouzlem ji zase slepil dohromady.Nechápal,co ho tak rozčílilo.Jestli to byla  zmínka o těch mrňatech v Hodovní síni,nebo  fakt,že se dalších šestatřicet hodin nevyspí kvůli obnovám kouzel,nebo to,že slečna Grangerová drze odešla,aniž by cokoliv vysvětlila,či zmínka o Isabelle Brodwickové.To poslední považoval za nejpravděpodobnější fakt.
 
Isabelle...jeho učitelka,odborný konzultant,mistryně,u které skládal závěrečné zkoušky na universitě,později nejlepší přítelkyně,vrba a člověk,kterému dlužil něco ze svého života.Když ho před lety vlastní malou lstí zachránila z rukou toho šílence Voldemorta,který ho chtěl zabít,protože  nesplnil jeho primitivní úkol,nikdy mu neřekla,že jí něco dluží.V době,kdy stáli každý na jiné straně barikády,cítil k ní úctu a respekt.Byla jedním z několika málo kouzelníků,pro které byl ochotný nasadit svůj krk.Pokaždé,když chtěl na to zavést řeč,odbyla ho slovy,že přítel nemluví,ale jedná.Čekal...tušil že jednou přijde chvíle,kdy i ona bude potřebovat pomoc.Slíbila,že až ta doba nastane,ozve se mu.Patrně nastala teď.
 
Ať udělal cokoliv,nikdy se nepostavila proti němu a to i v momentě,kdy byl nucený přihlížet tomu,jak jí Voldemort mučí v honbě za získáním bezcenné informace o viteálech.Neprozradila ho,neřekla ani slovo o tom,že mu předávala a předává své informace a obrovské znalosti z oblasti lektvarů,ať už jedovatých,prudce nebezpečných čí neškodných,své znalosti o léčivých rostlinách a způsobech,jak s nimi pracovat.Jeho obdiv a úcta k této drobné ženě v tom okamžiku vzrostla.Ale tenkrát Isabelle viděl naposledy a už tehdy to byla stará dáma.Nikdy o svém věku nemluvila,a on se neptal.Odhadoval,že teď jí může být něco okolo osmdesáti.
 
Stál proti oknu a nepřítomně hleděl do dálky.Myšlenkami byl někde úplně jinde.Po skoro dvou hodinách to vzdal,vzdal ten boj uvnitř sebe a poslal sovu Isabelle Brodwickové.Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.Její sova přiletěla během hodiny.Sundal jí vzkaz z nohy a rozdělal jej.Její písmo by poznal mezi tisícem jiných naprosto neomylně.
 
,,Přijdu zítra v devět.Isabelle.“
 
Poslední komentáře
12.09.2011 21:48:26: Ach jo stále čekám na další díl...smiley${1}
15.06.2010 21:45:47: tééda, tak to jsme zvědavá, co bude díle.. moc pěkná kapča, sice taková mezidějová, ale i tak moc h...
13.06.2010 21:26:53: herm je má přečtený smiley${1} jsem moc zvědavá na setkání severuse s isabelou...
13.06.2010 21:04:31: Dobrý nápad, hodit tam to kouzlo. Hermiona je má přečtený. Uvidíme, jak dopadne jednání s Isabelou. ...
 
Veškerá práva vyhrazena J.K.Rowlingové.Dále si nečiním finanční ani autorské nároky na obrázky zde umístěné,jsou sezbírány z různých zdrojů na internetu.Stránky nevznikly za účelem zisku.