HANČINY POVÍDKY

Koho to tu máme - od 1.1.2010

hodiny

vzkazníček

mapka

Locations of visitors to this page

UŽITEČNÉ ODKAZY

A-SISI

úžasná povídka....

Alki a její povídky

mrkněte,pěkné povídky o Pobertech aj.

ELULINEK

ffdenik

určitě sem koukněte.

HP POVÍDKY

JANE

krásné povídky s párem ss/hg

NADIN

Nadin a její skvělé povídky

PORTRÉT PRO BRADAVICE

Úžasná povídka a také překlad.

SLUZY

Severus,Hermiona a piráti.Rozhodně stojí za to!

STRÁNKY WEBGARDENU - ADMIN.

odkud jste?

od kud jste?

Olomoucký kraj (2451)
 

Hradecko (2481)
 

Jihočeský kraj (2487)
 

Plzeňsko (2472)
 

Vysočina (2470)
 

Pardubicko (2500)
 

Praha (2526)
 

Brno a okolí (2486)
 

Zlínský kraj (2412)
 

Ostravsko (2546)
 

Jižní Morava (2460)
 

Liberecko (2452)
 

Slovensko (2505)
 

ústecký kraj (2430)
 

chomutovsko (2466)
 

Šumava (2444)
 

= HRDINOVÉ - a co dál?

HRDINOVÉ - Kapitola I.

KAPITOLA I.

před rokem.....
 
 
 
 Severus odhodil hůlku,plášť,boty a plácl sebou na postel.Byl doma.Tedy,aby byl přesný – ve svých komnatách v bradavickém hradu  umístěných ve sklepení.Měl za sebou cestu z daleké Číny,kde strávil velmi zajímavý rok,kdy se mohl věnovat výzkumu,výzkumu a zase jen výzkumu.Vracel se do Bradavic ,po roční pauze,s novými poznatky v oblasti lektvarů a silně pochyboval,že některý z těch trollů,který bude další školní rok učit, bude schopen ocenit tu krásu bublajícího kotlíku,tu radost při krájení speciálních nebo vzácných přísad,tu kombinaci východní moudrosti starých mudrců a lékařů...
 
Svá zavazadla a různé vzácné bylinky a přísady odeslal již před několika dny,teď se tedy všechno nacházelo v jednom ze tří pokojů jeho sklepního království a jeho čekala ta nejhorší práce – vše vybalit a srovnat,a roztřídit,popsat atd.Nerad tohle svěřoval skřítkům,neboť o kvalitě  jejich práce měl své mínění.Při pohledu na tu hromadu věcí ale nabyl přesvědčení,že tohle všechno vydrží do zítřka.
 
Dneska chtěl vidět jen jednu osobu a Minerva McGonnagallová to rozhodně nebyla.Navíc,s ní má schůzku až v pátek.Vrátil se vlastně o dva dny dříve,než-li oficiálně měl,ale chtěl si užít ještě Victorie,než-li okolo něj propukne mediální šílenství.Přeci jen,nestává se příliš často,aby byl lektvarista ze západu pozván lektvaristou z východu na roční pobyt v tamní škole.Vlastně,ten starý ničema Albus měl pravdu – byl teprve třetím lektvaristou za posledních pětset let,kterému se to povedlo.A rozhodně té zkušenosti nelitoval.Se svojí pověstí a minulostí mohl být rád,že všechno dopadlo tak,jak dopadlo,taky mohl skončit v Azkabanu a nebo ho mohla zabít jedna slušná Avada,pronesená hned několika lidmi,kteří jej nenáviděli,včetně pana Pottera.
 
 
Victorie ...temperamentní blondýnka s prořízlou pusou a nádhernou postavou jej okouzlila ještě před koncem války.Chodili okolo sebe jak dva kohouti skoro půl roku,poté přišla závěrečná bitva,kdy jí pečlivě hlídal,aby nevyvedla nějakou pitomost.Tu noc,po pádu Voldemorta skončil  se slečnou  Victorií Scottovou v posteli u něj ve sklepení.Jejich vztah,pokud se to tak vůbec dá nazvat,trval dva nádherné měsíce,Victorie s ním přežila tu odpornost,kdy jej nejdříve chtěli zabít,poté zavřít do Azkabanu a nakonec mu udělili Merlinův řád prvního stupně za zásluhy. A poté přišla ta neuvěřitelná zpráva,že může odjet do daleké Číny na roční stáž do místní kouzelnické školy kdesi uprostřed země.Neváhal ani vteřinu,tohle byla šance,kterou dostane jednou za život.
 
Ani se s ní nerozloučil.Nepokládal to za důležité,byl si její láskou tak jistý,že jej nenapadlo,že jí mohl zlomit srdce.Čína pro něj znamenala mnoho,mnohem více než-li jedna ubrečená holka.Mohl jí vzít sebou,ale nevzal.Nechtěl si s ní komplikovat pobyt v zemi červeného draka.
 
Něco mu našeptávalo,že by Victorii měl hodit za hlavu a jít si užít do hotelu s mimořádnou péčí,ale potřeboval jí vidět.
Chtěl jí vidět.
Musel jí vidět.
 
        VVVVV
 
Přemístil se do malé kouzelnické vesničky severně od Londýna.Za rok se tu nic nezměnilo,jen možná ty stromy vyrostly o několik centimetrů,jak do výšky,tak do šířky.
 
Minul krámek s kouzelnickými potřebami,obchůdek s věcmi na famfrpál a dokonce  bez  sebemenšího povšimnutí i Taškařice bratrů Weasleyových.Tedy,ne tak docela  -  spíš se jen  podivil,kam až všude se ti dva  se svými žertovnými předměty a potřebami dostali.V bitvě o Bradavice viděl,že dvojčata jsou i dobří bojovníci,dovedli přežít.Nikdy by to nepřiznal,ale byl rád,že ti dva zvládli válku,že přežili.
 
Zabočil do malé uličky vedoucí  ke kostelu v dálce a po několika krocích na další křižovatce uliček zahnul do leva a stanul před malým domkem se zpustlou zahradou.Obyvatelka domu byla doma,v jedné z místností se svítilo.
 
Severus najednou zaváhal,už se mu to nezdálo být jako skvělý nápad – přijít neohlášený na návštěvu,ale touha vidět Victorii byla silnější.Zaklepal mosazným klepadlem na staré dubové dveře.Chvíli se nic nedělo,asi po třech minutách uslyšel kroky.
 
Dveře se opatrně otevřely a na prahu stála mladá žena.Chvíli na něj nechápavě hleděla a pak vykřikla údivem.
,,Severusi...“
,,Vida,ty si dokonce pamatuješ,jak se jmenuju,“ pronesl jizlivě.
,,No,nečekala jsem tě.Promiň.“
,,Vrátil jsem se o dva dny dříve.“ ukázal rukou směrem do domu ,,nepozveš mě dál?“
,,Ne...promiň,ale nepozvu.Ty a já už nemáme nic společného.“
,,Jak to myslíš?“
,,Tak jak to říkám.Nestál jsi o mě,tqkže se nediv.“
,,Chci ti to vysvětlit,Victorie.“
Mladá žena se na něj chvíli upřeně dívala,hleděla mu do očí s pevným pohledem a hledala v nich ...něco...něco,co by jí utvrdilo v tom,že mu někdy na ní záleželo.Nenašla to tam.Mírně zavrtěla hlavou.
,,Na vysvětlování je trochu pozdě.Jsem vdaná.Promiň Severusi...“
,,Vdaná?Jak..jak jsi mohla...slíbila jsi..proč ?“
,,Normálně.Zamilovala jsem se.Víš Severusi,my dva jsme nikdy neměli budoucnost.Nestál jsi o mě.“
,,To není pravda,stál jsem o tebe a hodně.“
,,Tak proč jsi mě nevzal sebou?Mohl jsi,ale nechtěl jsi.Odjel jsi bez rozloučení,odkopl jsi mě jako kus hadru.Nestála jsem ti ani za to,abys se rozloučil.Nenapsal jsi.Rok jsi neposlal ani pitomý lísteček po sově a teď čekáš co?Že se ti vrhnu do náruče a všechno bude jako dřív?“
,,No,vlastně...ano...počítám s tím.“
,,Ty jeden sebestředný pitomče!Co si o sobě myslíš?!“
,,Jen to nejlepší.“ popichoval jí dál Severus,ale pomalu mu docházelo,že tady není vítaný.
,,Kdo je ten šťastný?“
,,Do toho ti nic není.“ chtěla mu ublížit,alespoň trochu ,,Nediv se,že jsem si zařídila život jinak.Nechtělo se mi na tebe čekat.“
 
Victorie lhala jak když tiskne.Nepřizná mu,že probrečela po jeho odjezdu spoustu dní  a nocí jen kvůli němu,že se cítila zraněná a ublížená,když odjel,navíc bez rozloučení a teď se tady po roce objeví a doufá,že mu padne kolem krku.Ne,ona nechce mít nic společného se Severusem Snapeem.Zlomil jí srdce,teď má možnost mu to oplatit,ačkoliv věděla,že jeho to nebude bolet tak,jako jí.
 
,,Ale...“
,,Zapomeň,“ nenechala ho domluvit, ,,Jsem šťastně vdaná a nehodlám na tom nic měnit.Omlouvám se.“ Naposledy ho políbila na tvář.
Chtěl jí zastavit,ale něco mu bránilo.
 
Nečekal další odmítnutí,další žena,která dala přednost jinému.Ale nemůže si za to tak trochu sám?Chtěla jet s ním a mohla jet s ním,tak proč jí nevzal?Proč?
,,Severusi...někde na tebe čeká žena,která si tě zaslouží,která tě bude milovat a kterou budeš milovat i ty.“ Victorie nechala sklouznout svojí dlaň po jeho tváři.
,,Miluju tebe Vicki.“
,,Ne,Severusi,“ položila mu prst na rty v gestu,které na ní tak měl rád, ,,V našem vztahu byla jen vášeň,láska neměla čas vyrůst.“
Mlčel.Vstřebával ve svém mozku právě nabité informace a neomylně mu docházelo,že tenhle vztah podělal.
,,Vicky..?“
,,Co?“
,,Já...já vím,že jsem ti ublížil,ale ..“
,,Co...“
,,Dej mi šanci.“
,,Ne.Severusi Snapee,jsem vdaná,jsem šťastná,nehodlám na tom nic měnit.My dva nemáme už nic společného.Je konec.“
 
Mlčel,jen si jí dlouze prohlížel.Byla krásná,ale nebyla jeho.
 
Odešel bez rozloučení,takže nemohl vidět,jak si Victorie  setřela zatoulanou slzu.
 
Ne,oni dva se k sobě opravdu nehodili,přesto měla pocit,že mu ublížila,a že mu dluží nějaké,alespoň malinké vysvětlení.Možná někdy jindy.
     
                          xxxxxx
 
Vrátil se do Bradavic ve značně mizerné náladě,a neulevilo se mu ani poté,co třískl za sebou dveřmi.O moc lépe mu nebylo ani potom,co smetl ze stolu skleněné nádoby se vzácnými přísadami a ještě je kouzlem bombardo zlikvidoval.Cítil se stejně mizerně i poté,co mrskl vzácnou dračí krví o stěnu svého obýváku,čímž si zlikvidoval veškeré její zásoby.Bylo mu to jedno.
 
Hlavou se mu honilo jediné – Victorie a ta její slova ,že je konec,že je šťastně vdaná a nehodlá to měnit.
Tenhle vztah pokazil on,jen a jen on.Pamatoval si,jak jej prosila,aby mohla jet s ním,jak žadonila,jak slibovala,že jej nebude nijak omezovat.Tehdy na to nereagoval,dnes věděl,že měl.Měl jí vzít sebou.Sám sobě si čestně musel přiznat,že problém byl v tom,že jí sebou nechtěl vzít,že v Číně chtěl být sám,jenom sám.
 
Pohled mu padl na zarámovanou fotografii pořízenou při slavnosti,kdy jej Victorie,Minerva a Pastorek donutili pod hrozbou násilí,dojít si převzít Merlinův řád.Spolu s ním jej dostal i Draco Malfoy,Hermiona Grangerová,Lenka Láskorádová,Neville Longbottom,Ronald Weasley,Remus Lupin a Harry Potter.Mrskl fotografií proti stěně,sklo se roztříštilo na milion kousíčků,a jemu to nepomohlo.
 
Zabouchl za sebou dveře,prošel rychlým krokem přes pozemky a ve značně mizerné náladě se přemístil do Londýna.Dneska se chce opít,zapít ten hnusný pocit zklamání a možná si dopřát i  sex na jednu noc.
 
Ušklíbl se sám pro sebe.On a hrdina.
Jistěže,je hrdina,ale k čemu mu to je?!
    
    vvvvv
 
Hermiona Grangerová se zastavila na vydlážděné cestě vedoucí k několika domům.Žhavé australské slunce  a vítr,který honil prach vytvářeli neuvěřitelnou scenérii.
,,Jessico!Jessie!Jess!“ ozvalo se volání a vzápětí vyšel z jednoho domečku starší muž.Hermiona zalapala po dechu – její otec.Ani trochu se nezměnil.Tedy,přibilo mu několik vrásek,ale jinak vypadal stejně jako před rokem,kdy ho i s matkou přemístila sem,na okraj Alice Springs ,aby je ochránila před nebezpečím ze strany Smrtijedů.Musela jim upravit paměť a vzpomínky.Teď se vracela,aby jim vrátila původní vzpomínky na ní a na život v Anglii.
,,No tak,Jessico,kde jsi?Táta jde do práce a chce...“
Kde se vzala tu se vzala asi pětiletá  holčička a vletěla svému otci do náruče a dala mu velkou pusu.Vzápětí z domku vyšla její matka s nějakou mladou dívkou.
,,Tati..máma mě nechce pustit na tu oslavu k Henrymu...slíbuju,že budu do půlnoci doma.Tati prosím....“ škemrala dívka.
,,Dobře.Ale o půl dvanácté budeš doma,Janet,jasné?Je ti sice šestnáct,ale to neznamená,že se budeš toulat po nocích a vysedávat...“
,,Po hospodách..jdu na večírek,tati a do půlnoci budu zpátky.“
skočila mu dívka do řeči a zaškaredila se na něj.Přesto ho políbila na tvář a nasedla do auta.Zamávala své matce a poslala pusu mladší sestřičce,než-li s otcem, zmizela za zatáčkou.Hermiona toto celé sledovala s podivným pocitem.Bylo to,jako sledovat hodně špatný film – viděla své rodiče šťastné,ale s jinou rodinou,ne s ní.
 
Hermiona  najednou měla podivný knedlík v krku.Tohle nepůjde.Dívala se na své rodiče,kterým před rokem zařídila úplně jiný život,jiné vzpomínky a teď by je měla z toho všeho vytrhnout a vzít zpátky do Anglie.Připravit ty dvě dívenky o tátu a mámu...to nedokáže.
,,Slečno,hledáte někoho?“ ozval se za ní hlas její matky a Hermiona zpanikařila.Otočila se ke své matce a málem vykřikla ,,mami“ ale na poslední chvíli pusu zavřela.
,,Zabloudila jste slečno?“
,,Já...asi ano...“ její mozek horečně pracoval,jak se dostat z této nepříjemné situace, ,,nebydlí tady někde poblíž pan Rowland?Je to můj bratr a já...“
Její matka se zamyslela.Pro Hermionu tohle gesto bylo velice známé a silou vůle se bránila,aby mámu neobjala.
,,Ne...myslím že ne,“  žena se na ní dlouze dívala ,,někoho mi připomínáte,ale nevím koho.Nezlobte se,ale nepomůžu vám.“
,,To nevadí,přesto vám děkuji.“
,,Možná by to věděl Peter,můj manžel,ale právě odjel s dcerou do školy.Můžu mu zavolat.“
,,Ne,ne..to není potřeba,určitě jsem jen támhle na rohu špatně odbočila.Děkuju.“
 
Hermiona to nedokázala.Když se rychle rozloučila,nedokázala se ubránit záplavě slz,které jí vytryskly do očí.Když byla bezpečně z dohledu paní Grangerové vzteky nakopla nejbližší popelnici a ještě třískla rukou do jejího víka.Poté se za zatáčkou sesunula na zem,klečela v prachu a brečela.
,,Proč?!Proč?!“ zoufala křičela do nebe a slzy jí stékaly po tvářích a v kombinaci s prachem zanechávaly na tvářích podivné stopy.Po půl hodině se zvedla,oprášila si kolena a po pečlivém prozkoumání okolí se přemístila zpátky do svého bytečku v Londýně.
 
Přivítat jí přišel jen opelichaný kocour Křivonožka.Hermiona se i s ním stulila na posteli do klubíčka a opět nechala pracovat slzné kanálky.
Hlavou se jí táhlo –co má dělat se životem,se kterým si neví rady?Dokud byla válka,měla alespoň nějaký cíl,teď  se ocitla,rok po válce ve vzduchoprázdnu a nevěděla co si počít.
 
Je hrdinka,ale co s tím má dělat?
 
Poslední komentáře
19.05.2010 20:01:27: Děkuji všem za komentáře k nové povídce.Jsem ráda,že se vám první kapitola líbí,kdy bude další zatím...
17.05.2010 23:54:55: těžko soudit z první kapitoly, ale vypadá to moc dobře, určitě si přečtu a jsem zvědavá na pokračová...
15.05.2010 21:06:47: Sessllik, normálne ma mrazilo! Skvelé! Teším sa, aký príbeh sa z tohoto vyvinie!!! Držím Ti palce, ...
14.05.2010 22:54:02: Zajímavý začátek, jsem zvědavá co se z toho ještě vyklube.smiley${1}
 
Veškerá práva vyhrazena J.K.Rowlingové.Dále si nečiním finanční ani autorské nároky na obrázky zde umístěné,jsou sezbírány z různých zdrojů na internetu.Stránky nevznikly za účelem zisku.