HANČINY POVÍDKY

Koho to tu máme - od 1.1.2010

hodiny

vzkazníček

mapka

Locations of visitors to this page

UŽITEČNÉ ODKAZY

A-SISI

úžasná povídka....

Alki a její povídky

mrkněte,pěkné povídky o Pobertech aj.

ELULINEK

ffdenik

určitě sem koukněte.

HP POVÍDKY

JANE

krásné povídky s párem ss/hg

NADIN

Nadin a její skvělé povídky

PORTRÉT PRO BRADAVICE

Úžasná povídka a také překlad.

SLUZY

Severus,Hermiona a piráti.Rozhodně stojí za to!

STRÁNKY WEBGARDENU - ADMIN.

odkud jste?

od kud jste?

Olomoucký kraj (2451)
 

Hradecko (2481)
 

Jihočeský kraj (2487)
 

Plzeňsko (2472)
 

Vysočina (2470)
 

Pardubicko (2500)
 

Praha (2526)
 

Brno a okolí (2486)
 

Zlínský kraj (2412)
 

Ostravsko (2546)
 

Jižní Morava (2460)
 

Liberecko (2452)
 

Slovensko (2505)
 

ústecký kraj (2430)
 

chomutovsko (2466)
 

Šumava (2444)
 

= SOPHIE - KOUZELNICKÝ PREVÍT I.

16.KAPITOLA

16.kapitola -  Prázdniny - čtyři dny v tátově péči

A/N: tahle kapitolka je dost dlouhá,nicméně mě k ní inspiroval jeden z komentíků od Anet.Takže,jak to vypadá,když Severus dostane dceru na čtyři dny na hlídání.........

 Deset dnů před koncem prázdnin mě moje milovaná maminka nechala, s klidným svědomím,na čtyři dny v tátově péči. Odjela do Londýna na kouzelnický kongres o míru a taky k  válce proti Voldemortovy,kde hlavními zúčastněnými měla být máma,strejda Harry,teta Ginny,strejdové Ron a Nevill a taky táta,ten to ale odmítl a máma s ním nic nesvedla.Dokonce byl kvůli tomu vypraven i speciální vlak.

 

Den první

Když jsem se tedy loučila na nádraží v Prasinkách s mojí maminkou, řvala jsem tak , jako bych jí už nikdy neměla vidět,při čemž vím,že se za čtyři dny – ve středu – vrátí. Přeci by tady MĚ nenechala samotnou a už vůbec by neopustila mého tátu.

,,Sophie buď hodná holčička, maminka se ve středu vrátí.“ Řekla mi ještě naposledy a pusinkovala mě tak, jako by mě rok neměla vidět a dokonce i brečela.

,,Seve,dej na ní pozor,instrukce máš doma,kdyby něco,jdi s ní k Poppy…ne…raději pošli sovu…“

,,Hermiono,já to zvládnu, tak už běž.“ Přerušil jí táta,naposledy jí políbil a strčil do vlaku a zabouchl za ní dveře.V ten moment jsem se rozbrečela ještě víc a poslintala tátovi  hábit a následně i pozvracela.

Byla jsem ponechána na čtyři dny v tátově péči.

Když jsme se vrátili do Bradavic,bylo skoro poledne a já začínala mít hlad.Sotva táta zaparkoval kočár na chodbě proti dveřím do domova,odchytili ho dva méně významní  duchové a musel jít řešit nějaký spor mezi sirem Nicolasem a Krvavým baronem….a mě nechal na chodbě.Je pravdou,že jsem dvě hodiny na té chodbě v kočárku prospala,ale vzbudilo mě kručení v bříšku,navíc jsem byla mokrá a pokakaná a byla mi zima... a táta nikde.On mě na té chodbě nechal samotnou!!!Když už jsem si myslela,že si vyřvu plíce,objevil se táta...konečně!!!Zvedl mě z kočáru a absolutně nevěděl co se mnou dělat,protože jsem vesele vřískala dál.

,,Sophie,co je s tebou,maminka se přece vráti,tak co vyvádíš?“

Co vyvádím?Mám hlad! Je mi zima! Chci přebalit! A CHCI MÁMU!!!!!

,,Přestaň se vztekat,Sophie!“ táta zněl hodně podrážděně.

Já se nevztekám,já mám strašný HLAAAD!!!!

Když mě zvedal z kočárku,obsah mé plínky vydal podivný zvuk a ještě podivnější vůni a já cítila,jak se mi to všechno rozmázlo po zadečku a po zádíčkách a určitě zašpinilo dupačky.

Táta ucítil tu vůni a protočil oči.Položil mě do postýlky a šel hledat čistou plínu.

,,Tak jo,Sophie,tohle zvládneme.“ 

A použil na mě přebalovací kouzlo.Zapomněl ale, že se na mimina do jednoho roku kouzla nesmí používat,mohla by jím ublížit.

Následky  přebalovacího kouzla byly hrozný – vyneslo mě to nahoru,servalo to ze mě plínu,jejíž obsah se rozprskl po postýlce a okolí,málem mi to urvalo nožičky,praštilo mě to neuvěřitelnou silou do bříška,skoro mi to vyrazilo dech a zase mě to hodilo do postýlky.Byla jsem sice přebalená,ale vzápětí jsem plínu pokadila strachy.

,,U Merlina…Sophie,beruško moje,jsi v pořádku?“

Táta se mě vyděšeně ptal a já nebyla schopná po tomhle příšerném zážitku ani ceknout.Nasadila jsem výraz skoro mrtvého mimina – nepřítomný pohled,ochablé končetiny,vytékající sliny z pusinky,zrychlené dýchání – na tátu to mělo neuvěřitelný efekt.Rychlostí blesku mě vytáhl z postýlky a oblečenou pouze v plíně mě nesl – no spíš se mnou běžel – na ošetřovnu,kde mě položil na stůl před vyděšenou ošetřovatelku.

,,Pro Morganu,Severusi,co se jí stalo?Je samá modřina!“

,,Přebalovací kouzlo“ přiznal táta.

,,Vy jste se zbláznil!Mohla být mrtvá!“

,,Ale není!Tak jí už sakra prohlédněte !“

Ačkoliv o prohlídku této nebezpečné kouzelnické ošetřovatelky nemám nejmenší zájem,zamávala jsem rukama a nohama vydala ze sebe pár zvuků a dokonce i něco,připomínající úsměv.

,,Tohle…už nikdy…rozumíte…nikdy...nedělejte!Pokud jí nechcete zabít!“ Ošetřovatelka na tátu křičela a vyjjímečně s ní musím souhlasit.

Přebalovací kouzlo už na mě nikdy,rozumíš,NIKDY nezkoušej,tati!

Následně jsem byla přebalena do čisté plínky,a strčena do náruče svého táty a i s ním vyhozena z ošetřovny,s efektním třísknutím dveří.

Jenže mám stále hlad,tati.Hlad!!

JÁ..CHCI…JÍST!!!

Když mě doma táta oblékl do trička a do tepláčků a vzal na ruku a prošli jsme do kuchyně,ležela tam na stole připravená jeho večeře.Následoval šílený jekot a zběsilé natahování se po jídle a tátovi to konečně došlo.Našel si máminy instrukce,použil ohřívací kouzlo a vzápětí mě krmil pevnou stravou.Měla jsem takový hlad,že jsem bez boje a bez reptání splivnula čtyři skleničky rozčvaňhaného papundeklu a dala bych si i tu pátou,kdybych neusnula uprostřed krmení jako špalek.Můj táta mě neumytou,nepřevlečenou,bez pohádky a bez pusinky na dobrou noc, uložil do postýlky a já se probudila až ráno.

 

Den druhý

Ráno jsem se probudila s vědomím,že za dva dny se mi vrátí moje milovaná maminka a že momentálně jsem v péči svého táty.Byla jsem ale v ložnici sama,táta nikde.Spustila jsem svůj bengál,když nakoukl do pokoje.

,,Už jsi vzhůru maličká?“

Jasně že jsem vzhůru tati,máš se na co těšit.

Následovalo hodně neodborné přebalení,pokud mě takhle necháš tati,po návratu z procházky mě budeš muset vykoupat.A převlíknout mě.

Snídani jsem snědla bez remcání – byla to kaše ve flašce a tu já můžu,takže jsem jí snědla celou.

Na procházku jsme mířili do Zapovězeného lesa,kam jinam,že?V supermoderním kočáru to je  hračka.Táta mě chtěl položit,ale já chtěla sedět,takže jsem se s ním půl hodiny prala,nakonec jsem vyhrála já,a seděla jsem v kočáru jak turecký paša,ožužlávala plyšákům nožičky,vyhazovala je ven a docela jsem se tím bavila.Ovšem jen do té doby,než-li se ozval ten podivný prskavý zvuk a táta řekl,že vysadil motor.No nazdar,to bude bolet,ten pád z výšky tří metrů.

Přistáli jsme celkem slušně – v roští – akorát táta to neustál a skončil  celý v roští.Mě ,kromě škrábnutí na tváři od trnovky nic nebylo,ale vidět trnovku zblízka,není zrovna příjemný pocit.Tátu čeká doma jedno nevábně vonící překvapení.

Vzhledem k tomu,že motor nenaskočil,prodírali jsme se roštím další čtyři hodiny,táta neuvěřitelně nadával,každou chvíli zkoušel kouzla a ono nic. Ono zkuste si tlačit kočár s nemluvnětem po cestě plné  kamení,výmolů,děr od trpaslíků,při tom se každou chvíli kolem vás něco omotává,něco se po vás plazí,do toho to nemožné roští…

Táta byl hodně naštvaný,když jsme vylezli z lesa  a mířili k Hagridově hájence.Táta naposledy zkusil kouzlo a světe div se,k jeho zlosti,motor kočárku naskočil….tohle nepřežily tři Hagridovy dýně,táta je vzteky vyhodil do vzduchu a Hagrid jen poznamenal,že se mu tam teď ty ostatní líp vejdou.

Po návratu jsem ovšem nesnědla bez boje rozčvaňhaný papundekl,táta mi cpal odpornou červenožlutou patlaninu,ale já ho prostě poprskala,dostal plný zásah a musel se jít převlíknout.A musel mě vykoupat…a znova se šel převlíknout…pak mě nakrmil odpoledne pudinkem,ten byl fakt dobrý,ale nevšiml si,že jsem si v něm opatlala ručičky a chytla ho za vlasy,takže zbytek pudinku měl tam.K večeři jsem měla kaši a strouhanou mrkev s jablíčkem,což miluju,takže to do mě padalo jako do dřevorubce.

Následovalo zvláštní krknutí,kdy ze mě vylítl zbytek asi do vzdálenosti dvaceti centimetrů a rozplácnul se na tátově stole.To už byl vážně naštvaný a plácl mě přes zadek,jenže přes plínu to nebolí,ale i tak jsem způsobila dokonalý jekot a dokonce i pár slziček se objevilo.Máma určitě bude vědět,jak se tomu říká.Spinkat jsem šla umytá,ale bez pohádky na dobrou noc.

 

Den třetí

Další den bez maminky.A jedna katastrofa za druhou.Táta mě ráno přebalil,ještě to neovládá,takže jsem měla u zadečku takový podivný ranec,následně  se mě snažil dostat do svetříku a do tepláčků,místo aby mě cpal ruce a nohy do dupaček,tudíž jsem využila příležitosti a nasadila zdokonalenou pozici hvězdice – oblékání,doprovázené mým řevem a jeho vzteklým vrčením,trvalo půl hodiny.Pak mě naštvaně vrazil do kočárku,a nedal mi na cestu jedinou plyšovou potvoru!!!A navíc,zapomněl i na kaši a na pití.A to jsme prosím mířili do Zapovězeného lesa.

Tentokrát si kočár dal říct a nestávkoval,zato já se neuvěřitelně nudila,navíc jsem dostávala hlad a žízeň.Byla jsem hodně protivná,táta to u Hagrida vzdal,mě tam nechal v kočáru a sám šel do lesa pro nějaký bylinky a plody.Vrátil se za hodinu a to už jsem vážně nebyla k utěšení,slzy mi tekly po tváři a měla jsem čím dál větší žízeň a hlad.Teprve tady táta zjistil,že sebou nemáme nic k jídlu a tak jsme jeli zpátky.

Doma tátu čekalo překvapení v plíně a mě nepříjemná koupel ve studené vodě,kde jsem vřískala jako tur.Pak mě posadil do stoličky ke stolu,zadělal záklopku – ještě pořád nevím,jak jí oddělat – a šel připravovat banány s jablíčky.Byla jsem hodně netrpělivá a třískala lžicí do stolečku,což ho nervovalo ještě víc.

,,Sophie,tak přestaň.Jídlo bude za deset minut.“

Deset minut?To zatím umřu hlady!

Ani po deseti minutách jsem se jídla nedočkala.Teda,tak to není,protože táta měl na misce rozmačkané banány,smíchané s jablíčky a dal mi do pusy první dvě lžičky,když…..přiletěla sova s dopisem od maminky.Táta nechal misku miskou a šel jí otevřít okno a přečíst si ten dopis.Já využila příležitosti a nakrmila se sama.

Je pravdou,že jsem tu ovocnou kaši do sebe ládovala rukama,většina mi  ale stejně vytekla a skončila na podlaze,na oblečení,ve vlasech,na stolku…hotová ovocná spoušť a když dorazil táta, měla jsem kaši snědenou a culila se na něj.

Táta v ten moment nevěděl,jestli se má smát,nebo mi vynadat.

Na uklizení toho svinčíku po mě použil kouzlo,k mému zklamání.Pak mě převlékl a natáhl se i se mnou do postele,že mi přečte pohádku.Netuším,kdo usnul dřív – jestli on,nebo já.Chudinka tatínek.

Den čtvrtý.

Hurááá,dneska se mi vrátí moje milovaná maminka,já se tak těším!

Samou radostí jsem nemohla dospat,takže jsem v postýlce vyváděla už od  čtyř ráno a táta nemohl spát.

Několika kouzly dal pokoje do pořádku a šel mě nakrmit,opět mě posadil do židličky…a zapomněl zavřít záklapku.Využila jsem toho a natáhla se po jeho snídani.Židlička mi podjela a já se ocitla na zemi a praštila se do brady. No fajn,budu tam mít modřinu jak hrom.Spustila jsem ten svůj řev a při každém jeho doteku jsem ječela víc a víc,přičemž mě nic nebolelo,mimo té brady.Běžel se mnou na ošetřovnu,kde mu ošetřovatelka důrazně zdělila,že malá mimina se musí  při krmení zavírat v židličce ,nebo krmit na klíně.Prohlédla mě a zjistila,že mi nic není.Následovalo efektní třísknutí dveří.

Táta mě teda krmil na klíně a totálně to odnesla jeho bílá košile,černé kalhoty,schytala to i pohovka a dokonce měl přesnídávku i ve vlasech – musel se znova vykoupat.

,,Sophie,přestaň se prát,jedeme přeci za mamkou na nádraží a pokud budeš takhle vyvádět,nestihneme vlak.“

Hučel do mě,když jsem se sním prala při oblékání do svetříku a tepláčků.Přestala jsem.Ne proto,že mi domlouval,ale proto,že nechci,aby mi mamka zase někam ujela,když by jsme nestihli ten její vlak.

Na nádraží v Prasinkách jsem v kočáru nezřízeně ječela,protože tátu nenapadlo nic lepšího,než-li mě položit a já nic neviděla.

Po půl hodině mého srdce rvoucího vyvádění v kočárku,kdy vlak stále nebyl v nádraží,se táta slitoval a vzal mě na ruku.

,,Tak už nebreč beruško,mamka tady bude každou chvilku.“

A měl pravdu.Během několika minut se přihnal vlak,vypustil páru na nádraží,až jsem se z toho rozkašlala a zlověstně si odfrkl.

A pak už jsem viděla svojí milovanou maminku a nadskakovala tátovi na ruce samou radostí -  ten poklad,co byl v plínce se hezky rozmašíroval po zadečku a po zádíčkách – táta naprosto nezvládá přebalování do čisté plíny.

Šermovala jsem ručičkama a natahovala se k mámě,až si mě konečně vzala,opusinkovala mě,jakoby mě rok neviděla a pak se opusinkovala s tátou,jakoby ho rok neviděla.

Já jsem tak šťastná,že se mi vrátila máma.Ty čtyři dny s tátou - až na to přebalovací kouzlo,na to,že jsem nedostala pusu před spaním a nepřečetl mi pohádku a ten pád ze židličky dneska ráno…tak to docela ušlo.

Nic proti tobě tati,ale máma je máma.

 

Poslední komentáře
04.12.2009 18:26:07: no tedaa chudinka Sophiesmiley i když jí to tak trošku patří, ale počítám s tím, že se její chování as...
02.12.2009 20:13:23: Sessllik, toto začína vypadať sľubne... Metóda pokus - omyl, nie je na zahodenie. Držím palce!!...
02.12.2009 16:37:14: Anet: děkuji za nabídku,zatím s tím počkám a vyzkouším si sama,co webgarden umí.A pokud to nebude fu...
01.12.2009 19:02:32: Jestli chceš, tak ti na to kouknu a třeba vymyslíme i něco se vzhledem
 
Veškerá práva vyhrazena J.K.Rowlingové.Dále si nečiním finanční ani autorské nároky na obrázky zde umístěné,jsou sezbírány z různých zdrojů na internetu.Stránky nevznikly za účelem zisku.