HANČINY POVÍDKY

Koho to tu máme - od 1.1.2010

hodiny

vzkazníček

mapka

Locations of visitors to this page

UŽITEČNÉ ODKAZY

A-SISI

úžasná povídka....

Alki a její povídky

mrkněte,pěkné povídky o Pobertech aj.

ELULINEK

ffdenik

určitě sem koukněte.

HP POVÍDKY

JANE

krásné povídky s párem ss/hg

NADIN

Nadin a její skvělé povídky

PORTRÉT PRO BRADAVICE

Úžasná povídka a také překlad.

SLUZY

Severus,Hermiona a piráti.Rozhodně stojí za to!

STRÁNKY WEBGARDENU - ADMIN.

odkud jste?

od kud jste?

Olomoucký kraj (2451)
 

Hradecko (2481)
 

Jihočeský kraj (2487)
 

Plzeňsko (2472)
 

Vysočina (2470)
 

Pardubicko (2500)
 

Praha (2526)
 

Brno a okolí (2486)
 

Zlínský kraj (2412)
 

Ostravsko (2546)
 

Jižní Morava (2460)
 

Liberecko (2452)
 

Slovensko (2505)
 

ústecký kraj (2430)
 

chomutovsko (2466)
 

Šumava (2444)
 

= SOPHIE - KOUZELNICKÝ PREVÍT I.

17.KAPITOLA

17.kapitola - Žabák TrevorV.

Prázdniny jsou definitivně fuč.Konec.Včera bylo prvního září a tak začal nový školní rok.Z mého hlediska to stojí za zmínku.

Už od rána všichni pobíhali po hradě jako šílenci,táta byl nervózní,několikrát se s mamkou hádali,kvůli Moudrému klobouku,hymně – o níž táta nechtěl ani slyšet a prohlásil,že tuhle příšernost sice zavedl Brumbál,ale on jí podporovat rozhodně nebude a vyběhl ze dveří a efektně s nima třískl,až se oklepaly tabulky-a  o dalších věcech,které mi zatím nic neříkají.

Pak jsme se s mamkou přemístilydo Londýna na nádraží,odkud měl jet vlak.Mamka má dělat dozor nad studentíky,spolu s Nevillem,jeho snoubenkou Alison,a několika dalšími učiteli.Cestovaly jsme jenom s kočárkem,takže jsem měla všechno v něm.Na nádraží jsem se marně rozhlížela po nástupišti  devět a třičtvrtě,byla tam jen devítka,desítka,sedmička …máma to asi popletla.

,,Tak Sophie,teď projedeme touhle zdí a budeme u vlaku.“

ZDÍÍÍ?!

To nemyslíš vážně mami,ty jsi blázen,vždyť tamtudy nemůžeme projít…začala jsem natahovat.

Rozjely jsme se s kočárkem proti  cihlové přepážce,přiznávám,měla jsem strachy zavřené oči a pokakala se.Jenže jsme do ničeho nenarazily,naopak,ocitly jsme se na nástupišti,kde už byla supící lokomotiva a strašná spousta pobíhajících dětí,rodičů a taky zvířat.

,,Ahoj Neville…“ máma se přivítala se strejdou a vzápětí objala i někoho,kdo stál za ním.

,,Jsem ráda,že jste se oba rozhodli učit v Bradavicích.“

,,Ta je krásná…je ti hodně podobná,Hermiono.“ Ozvalo se nade mnou a nějaká mě naprosto neznámá mladá paní se nade mnou skláněla.

,,Ahoj…já jsem Alison,Nevillova snoubenka a jakpak se jmenuješ ty?“

 Pááni,první osoba dnešního dne,která na mě nešišlá a nepitvoří se,takže jsem to Alison řekla,měla radost.Jen nevím,jestli mi rozuměla – táta říká,že zatím mluvím řečí vyhynulého kmene.Vzápětí jsem vyházela několik plyšáků ven z kočárku a bavila se tím,že jsem se dožadovala toho,aby mi je oba sbírali.

Najednou se mi v kočárku na peřince objevilo něco,co tam rozhodně nemělo co dělat.Odporná žába,chtěla jsem po ní chňapnout…ale Alison byla rychlejší.

,,Jé…to je TrevorV. a už zase Nevillovi utekl…Tak honem do kapsy,tady by jsi mohl přijít k úrazu,spadnout pod vlak a ztratit se úplně.“

A mám po žábě.

Mamka kouzlem poslala kočár do vlaku a nesla mě jenom na ruce.Když jsme chtěly nastoupit,shlukl se kolem nás dav zmalovaných studentek a jedna přes druhou  povykovaly:

,,Paní profesorko,ta je tak krásná…ty jsi tak hodňoučká holčička..půjdeš ke mně?“ Optala se jedna nic netušící dívenka a já natáhla ručičky,že teda jo.Máma byla spokojená a bez obav mě jí předala.Na té nebohé holčině mě zaujalo něco,co všichni přehlédly.Dívenka měla rozpuštěné vlasy,takže jsem jí za ně chytla a táhla a nechtěla pustit.Dost to bolí.Už jsem nebyla hodňoučká holčička,navíc jsem jí zapíchla prst do jednoho oka a vzápětí do druhého,tudíž slečna viděla černě a raději mě předala zpátky k mamce.

Do školy jsme odjely kočárem,který nikdo netáhnul,to je divný…loďkou jsme nejely,máma řekla,že jsem na to ještě malá.

Jak malá?!

Je mi skoro půl roku,tak jsem na to dost velká,ne?

 

Tátu jsme potkaly při odchodu,měl na sobě nový hábit a představte si,že i já jsem dostala hábit.Teda hábitek..no,spíš hábiteček…je černý,asi pro roční dítě,mám ohrnuté rukávy natřikrát a vypadám jak trpaslík,ale oba rodiče na tomto oblečení trvali.Náhodou mám pod ním  tepláčky s háďaty na nohavicích a tričko s dlouhým rukávkem a svetřík,co má knoflíky s hlavičkami malých lvíčat.Tepláčky jsou tmavě modrý,svetřík žlutý a tričko světle hnědé – žádná růžovoučká barvička,mamina konečně pochopila,že jsou i jiné barvy pro holčičku,než-li růžová.I když,to musím říct,měla snahu mě napasovat do růžových dupaček s medvídky,ale ty jsem  naštěstí při krmení upatlala od přesnídávky…

 

Když jsme s mamkou procházely hradem těsně před příjezdem prvňáků,potkali jsme několik duchů,mezi nimi i Skoro bezhlavého Nicka a Krvavého barona.Je pravdou,že jsem je celé léto neviděla,teď  se ale shlukli s několika dalšími okolo nás.

,,Á..malá slečna Snapeová…s maminkou…“

,,Doufám,že vás Hermiono,uvidíme i s holčičkou na slavnostním zahájení.“

,,Sire Nicolasi,určitě,jen mi jí nesmíte vyděsit…“

,,My a někoho děsit milá Hermiono,za co nás máte?To spíš ona umí vyděsit nás.“

Teda nevím,na co sir Nicolas naráží,já jsem je přeci nikdy nevyděsila,teda jednou ano…ale to bylo když nás s mamkou otravoval Protiva..a oni se k tomu nachomejtli  jaksi …náhodou.

 

Ještě než-li se do Hodovní síně začali trousit první studentíci,vešly jsme tam s mamkou my a staly se středem pozornosti.Ostatní profesoři tu už seděli,když Minerva McGonnagallová se k nám přihrnula,vzala mě do náruče a  otočila se na tátu:

,,U Merlina…Severusi,vy máte tak nádhernou holčičku.Celá maminka.“ A začala mě hladit po tvářičce,a vůbec,dělala takový podivný gesta…to se mi nelíbilo a tak jsem začala natahovat.

,,Minervo,tak už toho nechte!Copak nevidíte,že se vás Sophie bojí?Jste dospělý kouzelník,tak se nechovejte jako malé dítě.“ Táta si musel rýpnout,ale Minerva jen mávla rukou a dál na mě neskutečně pitomě mluvila.

Rozječela jsem se naplno a natahovala se k mamince.Ta mě posadila do kočárku,dala kolem mě spoustu polštářů a spoustu plyšových hraček,takže o zábavu mám postaráno.

Zařazování bylo celkem nudné,takže plyšouni skončili na podlaze,pak následoval tátův projev k zahájení školního roku – taky nuda.Rozhodla jsem se to oživit.Táta pořád mluvil a mluvil,takže jsem se ho snažila překřičet nebo ho doplnit.Vtip je v tom,trefit se přesně do místa,kde jeho věta končí.Poprvé se ozvala Hodovní síní salva smíchu a táta na mě nevěřícně koukal,máma a ostatní dusily smích a já vesele pokračovala dál...Tohle rozhodně použiju na mamčiných vyučovacích hodinách.

Po hostině,kdy se všichni krmili,hlučeli a mezi tím proplouvali duchové a i  já jsem byla nakrmena přímo u stolu a nikomu  ten nepořádek nevadil,táta najednou řekl:

,,Tak teď  už zbývá jen,zazpívat si hymnu.“

Zpívat?My budeme zpívat?Ale mami,o tomhle jsi mi  nic neříkala,já žádnou písničku neumím,a neumím ani noty!Vzápětí se sálem rozlehla hudba a stovka hlasů spustila:

,,Bráádavice,Bráád,Bráádavice….“  Prý je to tradice po Brumbálovi,na níž máma trvala a táta se mohl zcvoknout,ale asi to funguje.Bylo to suprový,naprosto falešný,mimo melodii,každý skončil úplně někde jinde.Já si v pohodě vyřvávala, s chrastítkem v ruce , ty svoje Brááádavice a v naprosto neznámém jazyce,když….do kočárku mi skočil Nevillův žabák.

TrevorV. si to hověl na polštářku podél mojí ruky,takže jsem neváhala a chňapla po něm,zoufale zakuňkal,ale ze svěrákového sevření mé dlaně neměl šanci uniknout.A to jeho ubohé kuňkání v tom rámusu stejně nebylo slyšet.Mrkla jsem na mamku – bavila se s profesorkou Hochovou,táta řídil ten zpěv,tudíž na mě ani jeden neviděl a pro jistou jsem koukla i na Nevilla,ten ale měl oči jen pro svojí budoucí paní.

Chvíli jsem nebohého žabáka držela pod krkem,nádherně valil oči,pak jsem si ho přendala z jedné ruky do druhé,to mi vyklouzl,ale bleskově jsem po něm chňapla znova a chytla ho nedůstojně za obě zadní nohy a znemožnila mu tak útěk  a chvíli s ním houpala ve vzduchu.

TrevorV. neměl šanci uniknout,chvíli jsme se spolu prali,ale stejně jsem  nakonec vyhrála já.

Konečně TrevorV. visel hlavou dolů a já mu žužlala obě zadní končetiny v puse,když to zblejskla máma a vyskočila ze židle.

,,U Merlinových vousů,Sophie,to je TrevorV.! A ...Okamžitě ho pusť.To se nedělá!“

Tak jsem ho pustila - na zem.Dopadl na podlahu polomrtvý, nehýbal se.Po chvíli ale odskákal – no,spíš se odplazil  - z dosahu máminých rukou.

,,Neville promiň,nevšimla jsem si jí…“ a plácla mě přes ruku,až to zabolelo.

,,Tohle se zvířátkům nedělá Sophie,mohla by umřít.“ A plácla mě podruhé a já se rozeřvala naplno.

,,Tohle na mě nezkoušej.Pamatuj si,že TrevorV. není plyšák,toho nemůžeš žužlat v pusince a házet na zem.“  Hučela do mě dál a já řvala ještě víc.

Po třech minutách divokého jekotu jsem zmlkla,vzlykla a přešla na pláč se slzami.Tohle pokaždé totiž zabere-změna pláče.Mamka mě nakonec vzala do náruče a opřela si mě o rameno a hladila po zádíčkách.Totálně mi zkazila zábavu…

Chvilku jsem ještě fňukala,když táta zavelel k budoucím studentům,že se jde spát.Než-li jsem s mamkou došla do našich komnat,usnula jsem jí na rameni jako špalek.Celou noc se mi zdálo o tom,jak honím stovky žab a vyhazuju je z postýlky.

 

Dneska ráno jsem se vzbudila a představte si ten šok,kdy na mojí peřince seděl TrevorV. a vesele si kuňkal a já se ho nesměla ani dotknout.Hrůza.

Poslední komentáře
31.12.2009 16:35:55: Jituš: Díky moc za komentík i za návštěvusmiley${1},obojí potěšilo a ráda tě tu uvidím.smiley${1}
31.12.2009 12:42:02: Dneska jsem přelouskala celou povídečku když už jsem na ní našla odkaz. Moc pěkná, vrátila mě o hezk...
19.12.2009 16:14:13: nádherná kapitola moc se mi líbí těším se na dalšísmiley${1}smiley${1}
11.12.2009 19:45:23: Epizódka s Trevorom V. ma pobavila! Len si neviem predstaviť Severusa, ako diriguje hymnusmiley${1}smiley${1}
 
Veškerá práva vyhrazena J.K.Rowlingové.Dále si nečiním finanční ani autorské nároky na obrázky zde umístěné,jsou sezbírány z různých zdrojů na internetu.Stránky nevznikly za účelem zisku.