HANČINY POVÍDKY

Koho to tu máme - od 1.1.2010

hodiny

vzkazníček

mapka

Locations of visitors to this page

UŽITEČNÉ ODKAZY

A-SISI

úžasná povídka....

Alki a její povídky

mrkněte,pěkné povídky o Pobertech aj.

ELULINEK

ffdenik

určitě sem koukněte.

HP POVÍDKY

JANE

krásné povídky s párem ss/hg

NADIN

Nadin a její skvělé povídky

PORTRÉT PRO BRADAVICE

Úžasná povídka a také překlad.

SLUZY

Severus,Hermiona a piráti.Rozhodně stojí za to!

STRÁNKY WEBGARDENU - ADMIN.

odkud jste?

od kud jste?

Olomoucký kraj (2451)
 

Hradecko (2481)
 

Jihočeský kraj (2487)
 

Plzeňsko (2472)
 

Vysočina (2470)
 

Pardubicko (2500)
 

Praha (2526)
 

Brno a okolí (2486)
 

Zlínský kraj (2412)
 

Ostravsko (2546)
 

Jižní Morava (2460)
 

Liberecko (2452)
 

Slovensko (2505)
 

ústecký kraj (2430)
 

chomutovsko (2466)
 

Šumava (2444)
 

= SOPHIE - KOUZELNICKÝ PREVÍT I.

20.kapitola

20.Blízká setkání kousavého druhu

a.n.: dneska hodně dlouhá kapitolka,je to dvacítka a já ji věnuji všem,kdo alespoň nechal jeden komentík.Díky za ně!

Z  mé nové dovednosti se moji rodiče během tří dnů poučili – co nechtějí mít rozbité,oslintané,natržené,vyházené z polic,tak stěhují do výšky kam prostě nedosáhnu…zatím.
 
 Vylepšuji svoji techniku jednoruč – vyhazování čehokoliv odkudkoliv – respektive z míst,která zůstanou otevřená,pootevřená atd.
Docela mi už jde lezení vpřed,takže pokaždé,když mě naši nechají válet se na koberci a jejich pozornost je momentálně zaměstnána něčím naprosto jiným,svým bedlivým zrakem zkoumám okolí,co by se kde dalo vyházet,popřípadě oslintat,roztrhnout,nadělat s tím pořádný kravál,popřípadě i rozbít.
 
Ovšem,můj poslední pokus s touto dovedností zapříčinil,že jsem dostala pořádně naplácáno,a skončila jsem  na týden na ošetřovně.A důkladně se seznámila s kouzelnickými předměty.
Nikdy by mě nenapadlo,že moji rodiče jsou tak nezodpovědnými tvory,že si doma nechávají takové příšernosti jako je Obludné obludárium,Syčivý atlas,Bodací koule nebo hryzací házedlo.A to i v tom případě,kdy si pořídili mimino – tedy MĚ.I když oba tvrdí,že jsou to věci zabavené studentům na hodinách,a nebo nebezpečné věci,které musí být pod zámkem.
 
Když jsme totiž zase po čase byly navštívit tátu v tom jeho brlohu ,kterému vznešeně říká pracovna,mamka se uvolila a nechala mě tady povalovat se po koberci.Ovšem položila mě doprostřed místnosti,aby na mě viděla.
Chvíli jsem si jen tak hrála s chrastidly,zkoušela se vysoukat na kolínka a pohyb vpřed,pod bedlivým dozorem mých rodičů.Jenže po nějakém čase jejich pozornost otupěla – přesněji,oba byli zaměstnáni něčím naprosto jiným – opusinkovávali se vzájemně.Takže jsem využila příležitosti a zamířila si to houpavým pohybem dopředu a dozadu k pootevřeným dvířkům jedné ze skleněných vitrín.Rodiče byli tak zaměstnáni průzkumem svých úst,že mi nevěnovali pozornost.
Ještě nikdy tahle vitrínka totiž nebyla otevřená,teď byla  malinko pootevřená.
 
Během několika vteřin se mi povedlo vyházet ven veškerý obsah,za řemínek jsem vytáhla i tři velké knihy a ten řemínek povolil  a tomu obsahu té vitríny se to nelíbilo.
Hryzavá házedla okolo mě začala poskakovat,kousací kostky mě začaly napadat,do toho se rozčílila tři obludná obludária,vypadl zámek syčivého atlasu,při otevření Encyklopedie bodacího hmyzu v živé velikosti vypustila do vzduchu pár pěkně velkých sršňů a vos.
 
V momentě,kdy mě hryzlo házedlo,jsem spustila řev a snažila se dostat z jeho dosahu.Jenže to byla chyba,za mnou se totiž ocitlo jedno obludárium a zakousklo se mi do plínek – ještě že je mám.Pak mě něco štíplo do nohy a vzápětí mi projela nohou neuvěřitelná bolest.Můj řev zesílil ještě víc.Druhé obludárium se vrhalo proti mně a doráželo na mě,ty jeho zuby byly fakt hnusný a třetí vyčkávalo,do toho se hadi z atlasu rozhodli,že mě uškrtí a  do tohohle všeho zařval můj táta:
,,Sophie,ani se nehni!Ani jediný pohyb,rozumíš?!“
Rozumím.
Ale nechceš mi říct,jak to mám provést,když okolo mě poskakují hryzací házedla s jediným úmyslem – totiž,zakousnout se mi do zadku?!
Navíc,necítím nohy.
Tak jsem tam jen stála na všech čtyřech a řvala jak tur,což dotyčné předměty rozčílilo ještě víc.Nejagresivnější se nakonec ukázaly kousací kostky a ječivá joja.Jedna kostka se mi zakousla do ruky,druhá se zuřivě zahryzla do tepláčků,další podnikla výpad na můj nos,takže jsem sebou plácla na zem,ječívá joja řvala tak,že jsem skoro ohluchla.Vzápětí na mě skočil nějaký trpaslík,nebo co a začal mě tahat za vlásky,obludária se nebezpečně nahrbila …a najednou byl klid.Kostky,házedla,atlas,hadi,vosy a bumerangy pluly okolo mě a v momentě jsem se ocitla u mámy v náručí.Následovalo naplácání na zadek,přes plínu by to bolet nemělo,ale máma byla v ráži,takže bolelo.
Pak mě k sobě tiskla tak,jako by mě chtěla umačkat a brečela.A mě bolel zadek,nožičky,hlava a ruce.
,,Seve,jsi v pořádku?Obludárium tě pořádně…“
,,Vezmi Sophii a běž s ní na ošetřovnu.Hned!“
,,Severusi,pokousalo tě…“
,,Já vím!Sophie je na tom hůř než-li já,Poppy ví co dělat.Běž už!“
 
Cestou se mi udělalo zle,zatmělo se mi před očima a já se probudila až v postýlce na ošetřovně a vedle postýlky seděla ubrečená máma.
Nechápala jsem,proč brečela,vždyť ležím v postýlce a jsem….celá zafačovaná?!A proč mi z ručičky vede taková podivná hadička?Co se mi vlastně stalo?
Aha,už vím,já… vyházela ten obsah z té vitrínky u táty v pracovně a něco mě kouslo,několikrát,pak mě něco štíplo a… a pak jsem dostala nařezáno a víc si nepamatuju.
Učinila jsem jakýs takýs chabý pokus o upoutání máminy pozornosti když se nade mnou, s hrůzou v očích sklonila,usmála jsem se na ní a zamávala rukama.
Máma se opět rozbrečela,ale tentokrát už se i smála.
,,Holčičko moje.Tys nám dala,beruško.“ Vytáhla mě z postýlky a celou mě opusinkovala a brečela.,,Tohle už nikdy…mohla jsi umřít,miláčku.“
Položila mě zpátky do postýlky a hladila mě po vláskách a po tvářičce.Chtělo se mi spinkat,tak jsem zavřela oči a propadla se do spánku.
Když jsem se opět probudila,byla noc,ale máma pořád seděla u postýlky.Změna nastala jen v tom,že už jsem neměla hadičku z ruky,a ovázané ruce.Levou nohu mám pořád ještě zafačovanou.
Když jsem se probudila po druhý,ležela jsem na posteli vedle táty,mamka spala na druhé posteli.Lehce jsem do něj dloubla rukou,probudil se hned,nejspíš nespal.Začalo mi kručet v bříšku a já začala natahovat.Táta byl na tohle připravený.
,,Tiše Sophie,ať nevzbudíš maminku.Potřebuje se vyspat.A tebe čeká prohlídka u Poppy.“  Říkal mi,když jsem se ládovala kaší z flašky.
 
Dva dny po návratu z ošetřovny jsem se tam ocitla znova.
Vyučovací hodiny mých rodičů jsou totiž zajímavé.Hlavně ty tátovy.Vlastně,u táty na hodině jsem byla dneska poprvé.
,,Severusi,potřebuji,abys vzal Sophii na hodinu…“
,,Hermiono,ale já mám dvouhodinovku s druhým ročníkem.“
,,Já vím Seve a na mě čeká v ředitelně návštěva.“
,,Kdo?“
,,Ministerská komise.“
,,Co chtějí ?“
,,Nevím…Vezmu si Sophii až po té  tvojí dvouhodinovce…a ty beruško…“  Máma se otočila na mě a dala mi pusu ,,Buď hodná,Sophie.Pa pa.“ Ještě jedna pusa na rozloučenou.
,,Jo,Severusi a tímhle přivoláš kočárek.“ Máma podala tátovi nějaký papírek s kouzlem.
Táta si mě vzal na ruku a trochu naštvaně se mnou odešel do sklepení,kde už postával hlouček studentíků.
,,Do třídy,okamžitě!“  Zavelel táta překvapeným studentíkům.Nikdo ani neceknul - teda,já si cestou prozpěvovala.
,,Připravíte Nadouvací lektvar  a základ k lektvaru nepoužitelnosti.Budete pracovat každý sám, bez návodu a nechci vidět žádné roztavené kotlíky,natož aby kotlík vybouchl.Doufám,že je vám to všem jasné?Na co ještě čekáte?!Máte na to hodinu a dvacet minut!“
Teda,z táty jde docela strach,jak ve třídě chodí tiše jako nějaký predátor a čeká,až nějaký studentík udělá chybu.Chvilku jsem se pokoušela tahat ho za vlasy,dloubat do oka a štípat do nosu,ale velmi rychle mi zmařil moje pokusy,pokaždé mě chytil za ruku a odtáhl jí a hodil po mě ten svůj příšerně přísný pohled.Když jsem ho chtěla dloubnout potřetí do oka,zašeptal mi:
,,Pokud toho Sophie hned nenecháš,jdeš do kočárku.“
Tak to teda ne,šklebila jsem se na něj tím svým jednozubým úsměvem.Pak mě něco zaujalo.
 
Jak táta se mnou chodil po třídě,studentíci zvedali opatrně hlavy,aby si mě mohli prohlídnout  a taky tátu.Přeci jen se nestávalo každý den,aby obávaný profesor měl v hodině dítě.Navíc vlastní a ještě na ruce.Nepozornost studentíků – tak tohle by mohla být dobrá příležitost vidět výbuch kotlíku,když mi to nevyšlo o prázdninách v laboratoři.Teď jen vymyslet,jak na to.Moc možností ovšem nemám.
 
Začala jsem doplňovat tátu při vykládání,vyzkoušela jsem si to už při slavnostním zahájení.Potřebovala jsem rozptýlit studentky,aby některá z nich udělal chybu a hodila do lektvaru něco,co tam nepatří.Táta na mě dvakrát sykl,ať jsem potichu,nebo půjdu do kočárku,takže jsem ještě přidala a teď už ho doslova překřikovala.Táta svoji hrozbu splnil a šoupl mě sedět do kočáru,ale ani tam jsem nepřestala,překřikovala jsem ho vesele dál.Třídou se ozval smích.Následky něčí nepozornosti na sebe nenechaly dlouho čekat.Vzápětí se ozvala  třídou rána a jeden z kotlíku vyletěl do vzduchu.
Tý brďo,to byla exploze!
Hnusná  zelená směs ohodila polovinu třídy,polovina tohohle hnusu letěla ke mně do kočárku.Jediné,co táta stihl udělat bylo,že jí v letu zchladil.Tak jsem tam tak seděla,řvala jak tur,protože mi ta hnusná zelená kapalina stékala po obličeji a po ručičkách a mě nenapadlo nic jiného,než-li jí ochutnat.No,vždyť to říkám – hnus.Ovšem táta jakmile to viděl,vyletěl z uličky,popadl mě do náruče a letěl se mnou na ošetřovnu.Tam do mě Poppy nalila půl lahvičky miminkovského lektvaru na zvracení a já problinkala celý den.Ta zelená hnusota byl totiž  Nadouvací lektvar  a   štěstí pro mě,že to byl jen základ.Nevím,jak by to dopadlo kdyby ten nešťastník na něj použil Vykrmovací kouzlo.
 
Druhý den jsem podnikla průzkum máminy pracovny,hlavně mě zaujal její toaletní stolek.Už několik týdnů umím brát malé předměty do ruky a pokouším si je nacpat do nosu nebo kamkoliv jinak – vždy úspěšně zmařeno.
Mamka měla na stolečku šperkovnici a malovátka,občas se přeci jen zkrášlí.Nejvíc mě zaujaly korálky,které visely přes úchytku šuplíku.K nim jsem se rozhodla dostat.
,,Hermiono,prosím tě,nevíš kde je tiskopis na úrazy?“ strčil hlavu do pokoje táta.
,,Myslím,že ve vedlejší místnosti u mě na stole.“
,,Nemůžu ho najít…“
Máma po mě hodila okem,když zjistila,že jsem jakžtakž v prostředku místnosti a velice zaujatě si hraju s chrastícimi kostkami a když se ujistila,že všechny skříně a vitríny jsou zavřené ,odešla s tátou do vedlejší místnosti hledat lejstra.Na provedení akce mám tak – deset minut?
 
Doplazila jsem se k židli a vysoukala  se na nohy- držela jsem se nohy od židle a pomalu jako červ jsem se sunula nahoru.Povedlo se.Stála jsem na svých vlastních vratkých nohách.
Natáhla jsem se jednou rukou po těch korálkách,druhou se stále držela židle,jenže za něco pevně držely.Minutku jsem s nimi vydržela škubat- nic.Moje stabilita na nohách je velmi vratká,takže  mi najednou podklesly a já se poroučela k zemi,během letu jsem se šroubovitě otočila okolo své osy a přistála na zadku  a skácela se na záda.Pěkně jsem se praštila do hlavy.Už jsem chtěla začít řvát,když jsem zaznamenala uspokojivý zvuk – cinkání korálků o podlahu.Okamžitě jsem se překulila na bříško a začala šmejdit po podlaze a brát jeden korálek za druhým a házet s nimi o podlahu.Bezvadně to cinkalo.Pár jsem jich taky…
,,Proboha,to ne!Sophie,co jsi s nimi udělala?“ Ozval se nade mnou zoufalý hlas mojí mámy.
,,Viď ,že jsi je nestrkala do pusinky,zlatíčko?“
Okamžitě jsem vrazila pěstičku do pusy a usmála se na mámu.To jí snad musí být jasný,že jsem je nejedla,když nejsou k jídlu,no ne?
NE!
,,Bože,ne!Kolik jich bylo!Sophie,kolik jsi jich snědla?“
 Máma začínala být hysterická.Chytla mě za ruku a vytrhla mi jí z pusy a násilím otevřela,aby zjistila že v ní nic nemám.Začala jsem brečet.
,,Sophie,tak kolik jich bylo?“ Jako bych jí na tuhle otázku mohla odpovědět!Svůj řev jsem zesílila ještě víc.Zoufalým pohledem přejela po zbytcích korálků,a začala je počítat.Nenajde je všechny,pár jsem jich totiž…
Najednou mi máma začala bušit do zad ve snaze,že ze mě něco vypadne.Pak mě otočila hlavou dolů a třásla se mnou.Jediný výsledek toho všeho byl,že jsem řvala ještě víc.Tohle se mi prostě nelíbilo.
,,Hermiono,co…“
,,Spolykala korálky…“ Máma už brečela.,,Nevím kolik a nevím,jak se k nim vůbec dostala..“
Vzala mě do náruče  a  běžela se mnou na ošetřovnu.V polovině cesty mě přepadlo spaní,takže jsem zavřela oči,což jí vyděsilo ještě víc.Plácla mě přes tvářičky,abych byla vzhůru.Rozeřvala jsem se ještě víc.
 
Poppy na ošetřovně mě přiložila na bříško podivný předmět,párkrát zakroutila hlavou a prohlásila,že si mě tady nechá na pozorování přes noc.
Jednou ty korálky máma najde….nastrkala jsem je pod koberec.Ale za to vzrůšo to stálo.
Třikrát během dvou týdnů skončit na ošetřovně  - velmi uspokojivý výsledek,rodiče na pokraji hysterie – ještě lepší.
Bohužel,po návratu z mé poslední návštěvy z ošetřovny mi rodiče pořídili ohrádku.Nemáte někdo kontakt na Kouzelnickou Amnesty International?
Poslední komentáře
24.01.2010 14:30:09: Sailorka: vítám tě tady a děkuji za komentík,určitě tě ráda uvidím na stránkách i dále. zuzka: Nebo...
24.01.2010 10:16:29: sophie se dočkala, konečně pořádný výbuch smiley ajtakrajta! ohrádka, to jsem zvědavá, jak si s ní po...
20.01.2010 00:07:27: nádherná poviedka, úplne vidím Sophie pred sebousmiley${1}
19.01.2010 18:37:49: Krásné... nemám slov... jedna z tvých nejlepších kapitol...
 
Veškerá práva vyhrazena J.K.Rowlingové.Dále si nečiním finanční ani autorské nároky na obrázky zde umístěné,jsou sezbírány z různých zdrojů na internetu.Stránky nevznikly za účelem zisku.