HANČINY POVÍDKY

Koho to tu máme - od 1.1.2010

hodiny

vzkazníček

mapka

Locations of visitors to this page

UŽITEČNÉ ODKAZY

A-SISI

úžasná povídka....

Alki a její povídky

mrkněte,pěkné povídky o Pobertech aj.

ELULINEK

ffdenik

určitě sem koukněte.

HP POVÍDKY

JANE

krásné povídky s párem ss/hg

NADIN

Nadin a její skvělé povídky

PORTRÉT PRO BRADAVICE

Úžasná povídka a také překlad.

SLUZY

Severus,Hermiona a piráti.Rozhodně stojí za to!

STRÁNKY WEBGARDENU - ADMIN.

odkud jste?

od kud jste?

Olomoucký kraj (2451)
 

Hradecko (2481)
 

Jihočeský kraj (2487)
 

Plzeňsko (2472)
 

Vysočina (2470)
 

Pardubicko (2500)
 

Praha (2526)
 

Brno a okolí (2486)
 

Zlínský kraj (2412)
 

Ostravsko (2546)
 

Jižní Morava (2460)
 

Liberecko (2452)
 

Slovensko (2505)
 

ústecký kraj (2430)
 

chomutovsko (2466)
 

Šumava (2444)
 

= SOPHIE - KOUZELNICKÝ PREVÍT I.

21.kapitola

21.Rybičky,hračky a moje magie

Umím už sedět a dokonce se i sama posadit.Sice,když se posazuji sama,musí mě máma podpírat,ale už to umím.Občas sebou sice mrsknu dozadu,to aby si mamka nemyslela,že to půjde tak jednoduše.
Včera mě mamka koupala a nechala mě na chvilinku bez dohledu.Ohnula se do skříňky pro moje čisté pyžamko do postýlky,které si předtím připravila, ale mě se ho povedlo počůrat.V ten moment jsem se rozhodla,že se posadím sama.Lehla jsem si na bok,vzepřela se na ručičkách a ...posadila se.Jenže vzápětí jsem se skácela z přebalovacího pultu dolů na zem ,tedy vlastně do hromady měkkých ručníků,které vedle přebalováku má mamka na hromadě.Ještě že tam byli,jinak jsem se ocitla opět na ošetřovně.Samozřejmě že jsem začala příšerně řvát.A to mi nic nebylo.Máma mě rychle zvedla,zkontrolovala veškeré moje čtyři končetiny a hlavu a pak mě mačkala k sobě a mumlala něco v tom smyslu,že mě už nikdy nenechá samotnou na přebalovacím pultíku.
 
Taky se umím sama nakrmit.Rukama.To je nejlepší.Když se máma nedívá,tak si hrábnu do jídla a cpu se.Nemusím dodávat,že jídlo je všude.
Umím sevřít věci v ruce a to pořádnou silou.
Tuhle si mamka nechala na stolečku,kde jím,jogurt v kelímku – když se nedívala,chňapla jsem po něm a pevně držela.Obsah kelímku nejdříve putoval nahoru,přitlačila jsem a malinko kelímek naklonila směrem k tátovi – ten mi nevěnoval žádnou pozornost – četl si noviny.Tlak,který jsem vyvíjela na nebohý kelímek byl opravdu velký,protože najednou ulítlo víčko a obsah jogurtu skončil tátovi na novinách.Nevěřícně na mě hleděl a použil čistící kouzlo.
,,Sophie...“ bylo jediné,na co se táta zmohl,protože vzápětí jsem se vytasila s úsměvem a žbrbláním.
Když se totiž na své rodiče usměju tím svým jednozubým úsměvem,veškerá zlost na mě je obvykle přejde.
 
Taťka mi očaroval hračky,ty plyšové,kterých mám plnou postýlku a které se povalují po celém mém pokoji,občas i v kuchyni,obýváku a dokonce i v tátově laboratoři se našel zapomenutý králíček.Lezou, skáčou a plazí se,smějou se a vůbec,když si s nima chci hrát,utečou mi.Nebaví mě je chytat,jsou moc rychlý a já moc pomalá.
,,Severusi...přestaň jí trápit...ty očarovaný plyšáci mají akorát opačný účinek,neleze za nima,jen kouká,jak jí utíkají.“
,,Alespoň se to naučí.“
,,Nechceš toho po ní nějak moc?Lézt už umí,tak jí nech na pokoji.“
Máma tátovi domlouvala,no,spíš se ho snažila nepřesvědčivě přesvědčit,že si s technikou lezení prostě poradím sama.A hned druhý den jsem mu to předvedla – jen jsem si narazila kolínka přes práh – ten ještě neumím pořádně zdolat,ale to se taky dočkají.Navíc při lezení po bytě jsem zjistila,že máme schody,samozřejmě že jsem se k nim přiblížila ve snaze vyzkoušet jak se po nich leze – jen jsem se opřela o ten první,dál to zatím nešlo,tedy,zatím nevím jak,ale já na to přijdu.Ovšem máma je jak ostříž.Sotva jsem se opřela ručičkami o první schod už byla u mě:
,,Ne,Sophie,tam se neleze. Mohla by jsi spadnout,víš?“
Jasně,to přeci já vím.Na schody budu muset jít jinak.
 
Pustila jsem se tedy s  plnou vervou do lezení a soukání se nahoru po čemkoliv.Má stabilita na nohách je ještě hodně mizerná,nicméně,pár ničivých zásahů už mám.
 
Třeba jsem se vysoukala po noze konferenčního stolku,který stojí uprostřed pokoje a na něm stála váza s kytkou,pod níž byla dečka.Když jsem šplhala nahoru,nenapadlo mě nic jiného,než-li se chytit té dečky – opět zapůsobila zemská přitažlivost a já se poroučela dolů,ovšem tentokrát jsem sebou táhla i dečku a s ní všechno,co bylo na stolku.Váza bohužel nezvládla pád z výšky a uspokojivě se roztříštila,voda se vylila na koberec a kytka  zůstala v mém zorném poli.Samozřejmě,že hluk přihnal mámu odněkud z druhého koutu pokoje,tentokrát se to obešlo bez naplácání.K mé nelibosti tohle totiž máma spravila kouzlem.Proč musím vyrůstat u kouzelníků,a ne u mudlů,tam by těch ničivých zákroků bylo mnohem,mnohem víc.
 
Včera se mi povedl super kousek,který měl za následek naštvaného tátu a tři skoro mrtvé tvory.Táta nechal velkou sklenici,kterou používá jako chovné akvárko pro rybičky,mořské šneky,mořské koníky,korály  a pro maličké minichobotničky,stát na stolečku.Ten je asi stejně vysoko jako já,když se postavím u gauče.Táta si šel pro něco do laboratoře,říkal něco o tom,že chobotničkám vymačká z prdelky nějaký hnus,takže je jasný,že jsem se chovala vzorně,abych to mohla vidět.
 
Ale to akvárko bylo tak hezky na kraji...dolezla jsem si k noze stolu,vyškrábala se nahoru,jednou ručičkou jsem se držela za stolek,trochu se se mnou kymácel.Druhou ručičkou jsem se natáhla po tom akváriu a....převrhla ho na sebe.Zásah naprosto uspokojivý.Já skončila na zadku,akvárko se odkutálelo pod stolek,a rybičky a chobotničky na suchu.V akváriu zůstalo trochu vody,takže jsem popadla do svěrákového sevření jednu rybičku,byla fakt odporně slizká,šimrala mě v ručičce,takže jsem jí zase rychle pustila,lapala po dechu....chudinka.Chytla jsem si teda chobotničku,ta už se tak nemrskala a plazila se s ní k akváriu...když přišel táta.
,,Sophie,to musíš všechno zničit?“ Táta nebyl v náladě na legrácky.Plácl mě přes ruku.Rozječela jsem se a mračila se na něj.
Ach jo,člověk si myslí,jak je šikovný a dospělým se to nelíbí.
Tati,já nic neničím...jen jsem prostě zvědavá.
 
 
Ty očarovaný hračky jsou šílený. No řekněte sami,jak by se vám líbilo,když si chcete hrát s plyšovou žábou,bafnete jí za nohy a žába prostě odskáče a ještě si na vás zakuňká .Když jí chcete dohnat,tak prostě udělá tři skoky a je fuč – v akváriu na skříňce kam už prostě nedostanu.Nebo chcete šermovat s plyšovým hadem,když se tak krásně válíte na zádíčkách a on vám najednou obživne a vycení na vás ty svoje odporný zuby.Ten had se nemůže divit,že jsem ho obloukem zahodila a ještě mu přilehla ocas.Nebo si chcete hrát s pejskem,do kterého strkáte před sebou při lezení  hlavičkou  a pes si stoupne proti vám a vrčí na vás?
A to mi prosím tátaočaroval skoro všechny hračky....skoro...protože....Jediný,kdo není očarovaný,je plyšový testrál – táta to chtěl zkusit,ale řvala jsem tak,že toho nechal,navíc,pokaždé,když mi chtěl vzít mojí milovanou obludku,schovala jsem si jí pod sebe a ležela na něm.
 
Tohle je MOJE  hračka,TY  si najdi jinou!
 
Byla jsem na kontrole a jsem kouzelník.Nejdříve mě Poppy vyšetřila,zvážila,zkoumala mé dovednosti – mě se vůbec nic nechtělo dělat,proč se taky namáhat před ošetřovatelkou.Bylo vážně směšný,jak mě nutila sedět rovně – normálně to umím,ale tady jsem vypadala jak v posledním tažení,jako bych neměla páteř.Máma mě pokaždé posadila a já sebou žuchla na bok,nebo na záda a nebo na druhý bok.Netvářila se zrovna nadšeně když ví,že doma sedím naprosto vzorově.
Navíc mi čelo zdobí úžasná modřina,kterou jsem si udělala ráno.Lezla jsem okolo stolu v kuchyni,když mě napadlo chytit se dvířek od skříňky na nádobí – předtím jsem z ní poctivě všechno vyházela,což byl slušný randál.Přitáhla jsem se na kolínka,vytáhla se po noze přistavené židle nahoru a stála jsem na vratkých nohách.Vzápětí jsem za sebou uslyšela mámin smích.
Tedy,ta mě ale vážně štve.Dívá se na mě,když si zkouším něco nového,takže jelikož mi zkazila moje překvapení,musela jsem v něm pokračovat.Pustila jsem se a ...svalila se přímo na hranu šuplíku,který jsem si předtím otevřela.Rána to byla docela slušná,pěkně mi z toho tekla krev a než-li jsme odešly na kontrolu,zdobila mi čelo modřina,která hrála všemi barvami.
 
Poppy na mě zkoušela různé triky,nutila mě smát se,brát malé předměty do ruky,sevřít je,nutila mě i posadit se,ale mě se opravdu nechtělo nic z toho dělat.Nejsměšnější bylo,když se rozhodla vyzkoušet můj sluch,to něco šeptala a říkala – dalo mi dost práce ovládnout své svaly a mysl abych se za ní neotočila a zůstala čučet na nějaký prapodivný obrázek vykuchaných střev.
 Musím se přiznat, že nebylo jen tak udržet vážný výraz. Dovedete si představit, jak přiblble vypadá takový dospělý člověk, když chodí po místnosti a šeptá na vás v různých pozicích? A je opravdu těžké nezareagovat, když vám strčí rty až k uchu a zčistajasna zařve.
Navíc,jsem dostávala pořádný hlad – máma mi ráno nedala najíst,prý až přijdeme z ošetřovny.
 
Nicméně,když ta prapodivná prohlídka skončila,neodolala jsem na ošetřovně kosmickou rychlostí si dolézt pro svého ožužlávacího testrála,kterého mi chtěly vzít a sápala jsem se i na různé lékařské předměty.Poppy se zdála spokojená,zato máma byla nervozní,když jí Poppy řekla,ať jde do vedlejší místnosti a mě tady nechá samotnou.
Zrádkyně.Nechaly mě v ošetřovně samotnou a samy si šly vedle.Chvíli jsem ječela,chvíli jsem se snažila vysoukat se na nohy – několik pádů na zadek mi stačilo,takže jsem si lezla pro hračky,ale nebavilo mě to.
 
Pak jsem zblejskla vysoko nade mnou flašku s pitím.
,,Hermiono,pojď se na něco podívat...něco na nás chystá.“
,,Myslím si,že má hlad Poppy,neměla bych jí dále trápit,třeba k ničemu nedojde...“
,, Sophie je v pořádku,trošku napřed tím,že se staví na nohy,když leze po všem,co se jí naskytne,ale to je v pořádku.To co předvedla při prohlídce – ta její apatie – to je taky v pořádku,myslela si,že jí na to skočím.Podívej....Vidíš její magii?Jak je nahromaděná v jednom bodě?Něco se bude dít..“
 
Hypnotizovala jsem tu flašku s pitím,bylo by fajn,kdyby se vznesla a doplachtila až ke mně,když se máma na mě vykašlala.
Pojď  ke mně,flaštičko...prosím, prosím...mám žízeň,tak pojď ke mně...
Flaška nic.
Takže znova.
Vznes se...vznes se...pojď ke mně...vznes se a pojď ke mně,vznes se...domlouvala jsem v myšlenkách své lahvi s pitím a stále na ní upírala pohled.
 
Ani nevím jak,ale najednou se láhev s pitím nadzvedla a neuvěřitelnou rychlostí se řítila na mě,praštila mě do nosu a do čela,já se převalila na záda  a bouchla se do hlavy.Tomuhle střetu jsem nemohla absolutně zabránit.Řvala jsem jako tur,tohle vážně bolelo,z nosu mi tekla krev a máma nikde.Zesílila jsem svůj jekot a ječela a ječela.Máma se nakonec smilovala a vzala si mě do náruče,když mi do nosu někdo vrazil smotanou vatičku,prý na zastavení krvácení.
,,Šikovná holčička...Hermiono,další zkouška magie je možná až po jednom roce.Stále platí,nezkoušet na ní žádná kouzla,aby jí nepoškodila magický potenciál,ale s tímhle jsem spokojená.Vyroste z ní opravdu silná kouzelnice.“
 
Máma všechno hned vyzvonila tátovi,ještě v jeho kabinetu.No a pak si chystejte pro rodiče nějaké překvapení.
 
Poslední komentáře
14.04.2010 21:27:15: ZUZKA,NADIN: noční můra každé matky?Jo,asi jo,ale bude hůř.smiley Sophie si momentálně další hračky a...
14.04.2010 15:39:09: kousek s jagurtem se poved, nedivím se, že severusovi došla slova... smiley oživlé hračky, to je ale ...
08.04.2010 17:49:56: Neskoro, ale predsa, to dieťa je nočná mora každej matky. Skryješ nebezpečné veci na bezpečné miesto...
06.04.2010 08:41:05: Až ti na skříni bude sedět mrně a chechtat se ti tak už na múzu nebudeš mít vůbecsmileysmileysmiley...
 
Veškerá práva vyhrazena J.K.Rowlingové.Dále si nečiním finanční ani autorské nároky na obrázky zde umístěné,jsou sezbírány z různých zdrojů na internetu.Stránky nevznikly za účelem zisku.