HANČINY POVÍDKY

Koho to tu máme - od 1.1.2010

hodiny

vzkazníček

mapka

Locations of visitors to this page

UŽITEČNÉ ODKAZY

A-SISI

úžasná povídka....

Alki a její povídky

mrkněte,pěkné povídky o Pobertech aj.

ELULINEK

ffdenik

určitě sem koukněte.

HP POVÍDKY

JANE

krásné povídky s párem ss/hg

NADIN

Nadin a její skvělé povídky

PORTRÉT PRO BRADAVICE

Úžasná povídka a také překlad.

SLUZY

Severus,Hermiona a piráti.Rozhodně stojí za to!

STRÁNKY WEBGARDENU - ADMIN.

odkud jste?

od kud jste?

Olomoucký kraj (2451)
 

Hradecko (2481)
 

Jihočeský kraj (2487)
 

Plzeňsko (2472)
 

Vysočina (2470)
 

Pardubicko (2500)
 

Praha (2526)
 

Brno a okolí (2486)
 

Zlínský kraj (2412)
 

Ostravsko (2546)
 

Jižní Morava (2460)
 

Liberecko (2452)
 

Slovensko (2505)
 

ústecký kraj (2430)
 

chomutovsko (2466)
 

Šumava (2444)
 

= SOPHIE - KOUZELNICKÝ PREVÍT I.

22.kapitola

22.Cizí mimčo a rodeo v kočáru

A/N: máte tu další kapitolku k Sophii,tenhle týden už nejspíš nic nepřibude,mám kontroly u několika doktorů a budu toho mít plné zuby,fronty u lékaře mi opravdu nedělají dobře a i když je člověk objednaný zkejsne tam minimálně hodinu navíc.A cesta autobusem taky není zrovna příjemná...Další -  myslím,že by nějaká kapča mohla přibýt v sobotu,ale jelikož jedu do Prahy,tak až spíš v neděli.
P.S : pokud se vám tam někde objeví Hybrid místo Hagrida,tak je to chyba wordu,prostě mi to automaticky upravuje...
Komentáře potěší.A chtělo by to trošku víc,než-li v minulé kapče,nebo si můza zase vezme dovolenou...
 
Lezu jak motorová myš,alespoň to tvrdí mamka.Zvládám techniku pletení se pod nohy,což znamená,že lezu tam,kam jdou v pokoji moji rodiče.Prozkoumávám co se kde dá a máma mě nestačí hlídat...ty schody mě prostě fascinují.Jakmile se k nim jen přiblížím,máma mě okamžitě zvedá a otáčí směr mého lezení jinam.Jednou ta její ostražitost musí polevit a pak...na ně vylezu.
Včera jsem zjistila,že existuje něco jako zrcadlo,což je velký sklo,který zobrazuje lidi.
 
To si vám takhle lezu po pokoji,ve kterým máma předtím upravovala nábytek,tak,aby jí nikde nepřekážel  a co nevidím - dveře máminy skříně jsou otevřené,tudíž jsem s radostí zaplula tam a vyházela část jejího oblečení.Když jsem skončila,chtěla jsem přelézt do tátovy skříně,která také byla pootevřená,ale na protější straně.A hned vedle jeho skříně...ztuhla jsem hrůzou.To snad není možný!!
 
Dívalo se tam na mě nějaké mimino.Otočila jsem hlavičkou dozadu  a zase zpátky a ono tam bylo pořád.Přilezla jsem k němu blíž.Mračila jsem se na něj,ono se mračilo na mě.Vzepřela jsem se na kolínkách a opřela se o ruce – ono taky.Začala jsem na něj syčet,vrčet a prskat.Ono na mě taky.Takže,aby zmizelo,musím na něj jinak.
Popolezla jsem si na všech čtyřech k tomu cizímu mimču a natáhla k němu jednu ručičku a ono  jí natáhlo ke mně taky.Dotkla jsem se jeho prstů,teda jen špiček a mimčo se na mě usmálo.Tak to teda ne,na mě se vetřelec smát nebude,takže jsem se vzápětí na to podivné mimino ušklíbla tím nejhorším snapeovským šklebem.Teda...druhým nejhorším,protože to,co vyprodukovalo to mimino,byl fakt odporný škleb.Takhle nějak se tvářím,když mě bolí bříško a mám zaražené prdy.
 
Sedla jsem si proti němu a ukázala mu,jak jsem velká,aby si na mě dalo pozor,ale udělalo to samé,vyplázla jsem na něj jazyk ,ono si to dovolilo taky,vypláznout na mě jazyk.Klekla jsem si proti němu a bušila mu do jeho ruky pěstičkou a vydávala při tom zvuky,podobné mluvě.Nic,ten vetřelec prostě dělal všechno jako já,asi se taky bránil.
Navíc jsem zjistila,že ten prcek prťavá má stejný tričko s vybuchujícím kotlíkem jako já a i tepláčky a ponožky se řvoucími lvíčky má stejný jako já.A já to být nemůžu,já jsem přeci tady.Tak pitomá ještě nejsem.
To mimino proti mně mě začínalo štvát,všechno dělalo jako já,oblíká se jako já,mám toho dost.Jelikož nehodlalo zmizet,musím ho odtud vystrnadit.
 
Ocitla jsem se na všech čtyřech,to cizí mimčo taky,zacouvala jsem do zadu,abych měla větší plac na rozběh,to mimino udělalo to samé.No,tak to bude zajímavý,jsem zvědavá,kdo uhne dřív.Já určitě ne,já jsem tady doma.
Chvíli jsme se měřily pohledy,najednou jsem rychle vyrazila a na všech čtyřech si to mířila směrem k tomu miminu.V plné rychlosti jsem to do něj napálila.Udělala jsem si na hlavě pořádnou bouli.Mimino tam ale bylo pořád.
Tak jo,chceš válku,máš jí mít.Znova jsem odlezla až k mámině skříně a znova si to hnala na to mimino a znova jsme se srazily hlavami,a znova to bolelo.Chtělo se mi brečet,to mimino má ale tvrdou palici,takže ještě jeden pokus – já tě tu nechci,dostanu tě odtud,ať se ti to líbí nebo ne.Znova jsem zacouvala až k mámině skříni,chvilinku pérovala na kolínkách a vyrazila.Uprostřed mého lezoběhu mě najednou popadla do náruče máma a smála se mi.
,,Sophie,ty trdlo...vždyť to je zrcadlo.Viděla jsi tam sama sebe.Ty máš ale pořádnou bouli,beruško moje.“
 
Zrcadlo?!A proč mi o tom nikdo neřekl!Copak to můžu vědět?!A ta obludka,co se na mě dívala...To že jsem já?HRŮZA!!!
 
Samozřejmě,že se máma pochlubila tátovi,co že jsem to tady vyváděla,nad svým odrazem v zrcadle.Smál se,ale pofoukal mi tu úžasnou bouli.Vrazila jsem mu  za ten smích prst do oka a vzápětí do druhého.Už se nesmál.No jo,když je někdo trouba jako já...
 
Náladu jsem si zpravila hned odpoledne,kdy mě  s tátou máma vyhodila na procházku.Kam jinam,než-li k Hagridovi by jsme měli jet v mudlovském kočáru,ten kouzelnický totiž je v opravně – tátovi se povedlo ulomit mu kolečko,když se mnou tlačil kočár roštím v Zapovězeném lese.A slušně u toho nadával.Zpátky mě totiž musel nést celou cestu,neboť kočár musel nechat dole u Hagrida.
Navíc,prohlásil,že pokud je školní rok,s kočárkem on prostě jezdit nebude.Mamka nesouhlasně zavrtěla hlavou a už  jsme si to mašírovali dolů do chodby,kde je kočárek.Táta ovšem dole schválně zdržoval,jemu se na procházku nechtělo – pusinkoval se s mámou.Tak to teda ne,já chci jít ven a vy dva se můžete pusinkovat jindy.Dloubla jsem do něj.
,,Přijdu za vámi za chvíli.Pa,beruško,a buď hodná,“ dostala jsem  od mamky ještě pár pus na cestu.
 
Jelikož je venku už chladno,nabalila mě mamka do teplého oblečení a posadila do kočáru.Ovšem zapomněla na jednu maličkost – na kšíry,který mi normálně dává už asi týden, a navíc - táta neví nic o tom,že se umím v kočárku už postavit.Sice je to postoj dosti prapodivný – držím se za opěrky kočárku a jsem v takovém divném předklonu,ale houpat s kočárkem mi jde.Vyzkoušela jsem si to totiž v neděli,kdy se táta zavřel v laborce a nás s mamkou nechal samotné na procházce.Jednu chvíli to vypadalo,že bych mohla ten kočár převrátit,ale šla jsem na to blbě.Teď mám plán,který by mohl vyjít.
 
Jak jsem předpokládala,jeli jsme k Hagridovi,který ale nebyl doma,protože byl u záhonu s dýněmi,obřími slunečnicemi,mrkví a dalšími neidentifikovatelnými druhy zeleniny,které mu narostly do obrovských rozměrů.Prostě -  přerostly.Jakmile nás viděl,spustil   řeči o nevzdělancích na této škole,že mu nějací třeťáci rozryli záhony s dýněmi a on nebude mít potravu pro kouzelné tvory.
Rozhodla jsem se využít ten čas jejich debaty a hlavně toho,kdy byl ke mně táta otočený záda ,k tomu,uskutečnit svůj plán a potvrdit si svojí teorii.
 
Vrtěla sem se v kočárku tak dlouho,až jsem se dostala zadečkem na polštář,tedy mimo těžiště.Chytla jsem se okrajů korbičky a začala houpat kočárem.Dopředu,dozadu,dopředu dozadu.Jo,to by šlo.Teď jen přidat na intenzitě a rychlosti.Ten obyčejný kočár docela slušně péruje.Jako na houpačce – dopředu a dozadu.Dopředu a dozadu,dopředu a do....povedlo se,ani nevím jak,najednou jsem ležela v prapodivné poloze pod převráceným kočárem a na mě peřinka,polštář a plyšouni.Rána to byla uspokojivá,nestalo se mi ale nic.Samozřejmě,že jsem spustila jeden ze svých výtečných řevů.
Něčí ruce mě najednou vytáhly z převráceného kočárku,aby mě vzápětí vzaly do náruče jiné.
,,Sophie,jsi v pořádku beruško?“ Pár pusinek na čelíčko od mámy.
 
Máma?! Kde ta  se tady bere?!
 
Usmála jsem se na ní,nechala si chvíli foukat bolístku,ale pak jsem se začala vyžadovat umístění zpět do kočárku.Naštěstí to rodiče pochopili hned a šoupli mě zpátky.Táta využil příležitosti,že je tady i máma a šel do Zapovězeného lesa pro nějaké bylinky,mamka zůstala s Hagridem,přičarovala si lavičku a uvelebila se na sluníčku.Kočár se mnou si dala na stranu lavičky,tak aby na mě pořádně viděla.Po chvíli jí zírání na okraj lesa,kde zmizel táta přestalo bavit a ona si přivolala nějakou odporně tlustou knížku,a pohádky to teda nebyly.Navíc si nevšimla,že mi vypadl můj ožužlávací testrál vedle kočárku do bláta.Chvíli jsem na něj ukazovala,ale máma si to špatně vyložila.
,,Sophie, neboj se,táta se za chvilku vrátí.Šel jen pro modrovník na okraj lesa a půjdeme domů.“
 
O tátu se nebojím,ale můj testrálek je dole vedle kočárku, mami.Chvíli jsem vydávala prapodivné zvuky,ale máma na mě vždycky jen mrkla a dál se věnovala knížce.Nejevila zájem mi toho testrála podat ze země.No fajn,takže si musím pomoci sama.
Naklonila jsem se přes hranu kočárku,ale na testrála jsem nedostala,takže jsem se natáhla ještě víc a opět nic.Vyškrábala jsem se na kolínka a předklonila se přes hranu korbičky,jak jen to nejvíc šlo, a pustila se rukama.Což vedlo zákonitě k tomu,že jsem z toho kočárku vypadla nosem rovnou do bahna.A kočár spadl na mě.A tentokrát to bolelo.Nezačala jsem hned řvát,byla jsem hezky zticha,ačkoliv mě ten nos pekelně bolel.
 
Máma mě zvedla ze země,očistila mi nos a teprve tehdy jsem začala řvát jako tur.A vydrželo mi to celou cestu do hradu a ještě po chodbách až domů.Tam mě máma položila jen v plíně na zem a já nabrala směr schody...opět neúspěšně.
 
Ach jo,já na ty schody stejně jednou vylezu!
 
a/n 2 : poznámka na konec.To s tím zrcadlem vyváděla bráchova Karča,prostě se bála  sama sebe a z kočárku mi vypadla pro změnu další neteř – Julča před třemi roky,švagrová jí nedala kšíry a milá Júlinka si to moc dobře uvědomovala,potvora.
Poslední komentáře
14.04.2010 21:22:43: ZUZKA: sophie se ke schodům dostane docela brzo,techniku lezení zvládla,takže jí nic nebrání v tom z...
14.04.2010 15:47:11: scéna se zrcadlem byla boží smiley náš pes na zrcadlo taky štěklsmiley vysněné schody, za jak dlouho se...
10.04.2010 15:17:08: smiley${1}:Dtahle povídka nema chybu...To je,ale zlobidlo:D
08.04.2010 19:39:21: jéé po delší dobe kapča juchu
 
Veškerá práva vyhrazena J.K.Rowlingové.Dále si nečiním finanční ani autorské nároky na obrázky zde umístěné,jsou sezbírány z různých zdrojů na internetu.Stránky nevznikly za účelem zisku.