HANČINY POVÍDKY

Koho to tu máme - od 1.1.2010

hodiny

vzkazníček

mapka

Locations of visitors to this page

UŽITEČNÉ ODKAZY

A-SISI

úžasná povídka....

Alki a její povídky

mrkněte,pěkné povídky o Pobertech aj.

ELULINEK

ffdenik

určitě sem koukněte.

HP POVÍDKY

JANE

krásné povídky s párem ss/hg

NADIN

Nadin a její skvělé povídky

PORTRÉT PRO BRADAVICE

Úžasná povídka a také překlad.

SLUZY

Severus,Hermiona a piráti.Rozhodně stojí za to!

STRÁNKY WEBGARDENU - ADMIN.

odkud jste?

od kud jste?

Olomoucký kraj (2451)
 

Hradecko (2481)
 

Jihočeský kraj (2487)
 

Plzeňsko (2472)
 

Vysočina (2470)
 

Pardubicko (2500)
 

Praha (2526)
 

Brno a okolí (2486)
 

Zlínský kraj (2412)
 

Ostravsko (2546)
 

Jižní Morava (2460)
 

Liberecko (2452)
 

Slovensko (2505)
 

ústecký kraj (2430)
 

chomutovsko (2466)
 

Šumava (2444)
 

= SOPHIE - KOUZELNICKÝ PREVÍT I.

24.kapitola -Sophie...

24.kapitola - Pavouk,babouk,pavouček...

a/n: máte tady nové pokračování povídky.Komentáře jsou důležité a budu za ně dost vděčná,ale hlasování  pro ty,co nechtějí psát je také.Díky
 
 
Už týden nocujeme v pokoji pro návštěvy v nebelvírské věži.Rodiče spolu pořád nemluví.Ne že bych si stěžovala na nedostatek rodičovské pozornosti,to ne.Když mě nehlídá máma,jsem u táty a ten mě hlídá opravdu pečlivě – posadí mě do kočáru,nasměruje mě směr tabule a sám rázuje vztekle po třídě a podává výklad.Jakmile se pokusím jen promluvit,vrhá na mě ten svůj zmijozelský pohled a ještě mi hrozí prstem.Tak jsem raději zticha – to by jsme v té věži mohly s mámou spát do konce života.
Taky mě táta zásobuje novými plyšáky a dalšími hračkami,zatím ho zlobím,protože je ignoruji,až budeme zase s mamkou spát doma,možná je vezmu na milost.
Než-li skončí hodina,tak většinou usnu a probudím se u mámy na hodině nebo ve věži.A v noci se nedá spát – mamka totiž po nocích brečí do polštáře a myslí si,že jí neslyším.
Proč se dospělí hádají,to vážně  nechápu.Nejspíš by trucovali ještě dlouho,nebýt toho,co se mi stalo včera...
 
Nebelvírské pokoje mám prošmejděné tisíckrát tam a zpět a nenašla jsem tam nic zajímavého,co by stálo za to zlikvidovat,prozkoumat,oslintat,natrhnout,vyházet a další.
Až na včerejšek.
To mě totiž pokousal nějaký pavouk.
Absolutně nevím,kde se tam vzal.
Sedím si to takhle na dece,okolo sebe spoustu hraček,strkám si kostičky do všelijakých otvorů – rozhodně ne tam,kam tvarově patří – a najednou koukám,proti mně leze po podlaze asi deseticentimetrový pavouk.Byl jasně žlutý s červenými proužky na prdelce a netvářil se zrovna nadšeně.Když dolezl ke mně,žďuchla jsem do něj kostičkou,pavouk se překulil na záda,třepal ve vzduchu nožičkami a pracně se zase překulil zpátky a pak se stáhnul nazpátek.Líbilo se mi to.
Udělala jsem to podruhé,potřetí a spokojeně u toho vejskala.Babouka to nejspíš naštvalo a tak,když jsem do něj asi podesáté žďuchla prstíkem,vystartoval a parádně mě kousl do ukazováčku.
 
Nevěřícně jsem na něj koukala – takový skrček a to jeho kousnutí pěkně pálilo.Rozječela jsem se jako lodní siréna,máma byla okamžitě u mě a zahlédla jen mizejícího babouka pod skříní.Hodila po mě vyděšený pohled,chvíli šťourala hůlkou pod skříní,pokoušela  se i pavouka přivolat,ale milý babouček byl v trapu.A mě natekl ukazováček během chvilinky do dvojnásobných rozměrů.
,,Sophie,to bude dobrý...beruško...to bude v pořádku...nebreč...“
chlácholila mě cestou na ošetřovnu máma a utírala mi slzy a sama si je nestačila utírat taky.
Cesta na ošetřovnu trvala neskutečně dlouho,protože každých  pět vteřin jsme totiž zastavovaly,aby mi mamka zmáčkla prstíček a vymáčkla z něj co nejvíce krve a prapodivně žluté tekutiny.Ječela jsem jak raněný hipogryf,mamka mě uklidňovala,ke konci se už se mnou i prala,aby mi vymáčkla krev a žlutou odpornost.Stihla jsem jí i poškrábat tváře – mám slušné nehtíky,mamka mi je sice stříhá každý týden,ale tentokrát zapomněla.A že jí to bolelo.
 
Na ošetřovně bylo plno,prváci totiž měli hodiny s mým tátou a povedlo se jím vyhodit několik kotlíků do vzduchu a obsah několik z nich popálil.Když mamka otevírala dveře ošetřovny, vrazila do táty.Něco rychle vychrlila na Poppy,ta si mě okamžitě převzala  a pak mi zmizeli z očí,jen jsem je slyšela za závěsem,jak spolu mluví.Najednou bylo mámě fuk,že spolu nemluví,s brekem mu dost nesrozumitelně říkala,že mě pokousala nějaká potvora.
,,Severusi...kousl jí ...“
 
Nevím kdo mě kousl,protože právě tento okamžik si ta šílená ošetřovatelka vybrala proto,aby mě píchla injekci.Zavřískla jsem jako naše kočka,když jí zmáčknu ocas do svěrákovitého sevření.
Zákeřná potvora!
Nejdříve mě uchlácholí,mluví na mě jako andílek a pak mě bodne jehlou velikosti Hagridovy třísky a ještě z toho má radost..
Šíleně jsem se rozječela,ale s ní to nehnulo,měla připravené ve chviličce ještě další tři injekce v záloze.
,,...nevím,kde se tam vzal...já se bojím,Seve.“  Slyšela jsem vzlykat mamku za závěsem.
,,Seš si jistá,že to byl...“
,,Jsem.Viděla jsem ho.Je to mládě,tak měsíc staré.Ach...Severusi,já mám strach.Mačkala jsem jí prstík,vytékala z něj krev a trocha jedu,to by znamenalo,že jí nekousl tak strašně...“
,,Poppy ví co má dělat,dorazily jste včas,myslím,že žádné následky mít nebude,mám protijed,dáme jí...Hermiono,bude v pořádku,slyšíš...bude v pořádku.“
 
Mezitím mě Poppy napojila na všelijaké hadičky,několikrát mě píchla do ruky injekční stříkačkou – když mě chtěla zákeřně bodnout do nohy,vytrhla jsem jí tu injekci z ruky tím,že jsem do ní ze strany praštila -  a píchla se o ní.Po krátkém boji,kdy se mě ta zákeřná ošetřovatelka snažila znova píchnout,jí došla trpělivost se mnou a znehybnila mě řemeny a stejně mě píchla do stehna.Nemusím dodávat,že jsem ječela jako kdyby mě vraždily,to je samozřejmé.Ze všeho nejvíc jsem chtěla vidět svojí mámu,ale ta šílená ošetřovatelka jí nepustila ke mně dříve,dokud mi nedala ještě několik lžiček odporného sirupu a pár kapiček nějaké tinktury přímo na ránu.Pak ze mě konečně sundaly ty řemeny a já stále řvala.
 
Vážení,myslela jsem,že budu bolestí ohryzávat futra u dveří,jak to pálilo!!!
A pořádně jsem se počůrala,jak jsem se tak kroutila a vrtěla,snažila se dostat z těch řemenů,posunuly se mi plíny a já si pročůrala dupačky,to bude mít mamka radost...
 
Korunu tomuhle všemu nasadil táta,když na její pokyn – myslím tím tu lékouzelnici -  přinesl nějakou lahvičku s jasně zelenou tekutinou,která sice voněla po mandlích,ale v momentě,kdy se dotkla jazyka,tak její chuť se změnila na chuť hov..zvratků,nebo něčeho hodně podobného.Zvedl se mi žaludek a vyzvracela jsem celou snídani a oběd ,stihla jsem pozvracet i tátovy ruce,kterýma se mě snažil držet,když do mě cpali ten lektvar.
Představa,že jej budu muset pít celý týden šestkrát za den,způsobila,že jsem se strachy a odporem pokadila,takže jsem ještě hnusně voněla.Když do mě tři dospělí cpali druhou lžičku toho hnusu,vyšponovala jsem se jako luk a nehnuli se mnou,pokud by mi ovšem nechtěli zlomit ruce,nohy nebo páteř,a pak jsem ochabla a schválně zavrtěla zadečkem v plíně – ozval se uspokojivý zvuk rozmáznutých hovínek po prdelce a po zádech.Ať z toho ti rodiče taky něco mají,ne?!
 
 Myslela jsem si,že mě nechají na ošetřovně,byla jsem nachystaná dělat tam pořádný kravál,ale lékouzelnice mě převezla – poslala mě domů.Naši by měli být šťastní,že jsem doma,ale oba se tvářili nesmírně vážně a máma pořád brečela.Zaslechla jsem,že táta mamce říká,že prvních dvanáct hodin po kousnutí bývá nejhorších a potom už nebezpečí nehrozí.
Nebezpečí čeho?A co mě to sakra kouslo?Přeci ten pavouček nemohl být tak hrozný – vždyť byl tak roztomiloučký,je sice pravda že jen do té doby,než-li mě hryzl.
Zvláštní,kdykoliv se v noci probudím,sedí u mě některý z rodičů a pečlivě mě sleduje.Nechápu,takový povyk ohledně jednoho pavoučího kousnutí ( naštěstí až mnohem později jsem se dozvěděla,proč mě naši tak hlídají – ten pavouk byl totiž jedovatý a jeho jed způsobuje ztrátu kouzelnické magie.)
 
O čtyři dny později mě máma plná obav nesla na kontrolu.Poppy mě připoutala opět zákeřně řemeny k lůžku,prý abych se ani nepohnula – vždyť to ani nešlo!!!
Poté mě píchla tři injekce,něco nade mnou mumlala,zkoumala snad každou moji končetinu.Pak nade mnou vykouzlila nějakou mlhu a hleděla do ní velice zaujatě – asi jako já,když si prohlížím tu obludnost co mi visí nad hlavou a které rodiče něžně říkají kolotoček..Nakonec se s vážnou tváří podívala k mámě:
,,Magie  vypadá nepoškozená.Hermiono,bude v pořádku,ten pavouk jí nestihl vážně kousnou.Jak jsi říkala,bylo to mládě.Do konce týdne jí dávej tyhle kapičky a lektvar.Měla obrovské štěstí.“
 
Do nebelvírské věže jsme se s mamkou už nevrátily.Opět spinkám ve své vlastní postýlce v pokoji hned vedle ložnice rodičů.Prvních pět dní po návratu mě trápily noční můry – ve snu mě honila celá armáda těch hrozných pavouků a pokaždé mě obklíčili a chtěli sežrat – vždycky jsem se probudila zpocená  strachy,s mokrou plínou a se šíleným řevem.
Teď,osm dnů po setkání s pavoučkem už je  mi dobře,žádné noční můry – ty se totiž  přestěhovaly k rodičům,trápí je už čtvrtý den. Dobře jím tak.
I když...opět něco nechápu...něco na mě totiž  moji drazí rodičové šijí – na jednu stranu je trápí noční můry uprostřed noci,na druhou stranu,ráno jsou mí rodičové rozesmátí jako sluníčka a dokonce si mě berou i do postele.
Po nočních můrách by měli být nevyspalí a s kruhy pod očima,ale oni se pusinkují,objímají a usmívají.
Vážně je nechápu...
 
Jo,a málem bych zapomněla dodat,že mám suprovou novou hračku – dostala jsem od táty plyšového draka,který je větší než-li já,když ho pohladím po bříšku,nebo zatahám za ocas ,otevře tlamičku,šíleně zařve a vychrlí něco,co připomíná oheň – a děsně to smrdí.A je jasné,že ho hladím po bříšku ve dne v noci.Jen si ho nemůžu brát do postýlky – protože se tam spolu nevejdeme.
 
Co se stalo s pavoukem,netuším.Ale slyšela jsem tátu,jak mámě říká,že pavouček byl úspěšně zlikvidován a že mu nepomohlo ani to,že se za něj Hagrid přimlouval,že si ho prý nechá.
No jo,život už je hold takový – přežijí jen nejsilnější.
Pavouk měl prostě smůlu,pech...
Poslední komentáře
05.08.2010 11:16:52: já jsem ale pako:D...nechápu jak jsem to mohla napsat!...takže oprava: DRŽÍM PALCE, ABY JSTE BYLI V...
04.08.2010 10:25:43: Držím v pořádku, aby jste byli oba v pořádku! a ať se i dovolená povedesmiley${1}smiley${1}!
03.08.2010 17:46:00: Jé, ty čekáš mimi, tak moc držím palce ať je vše ok.smiley${1}
03.08.2010 17:15:16: Děkuji za komentíky,dneska ani do konce týdne nejspíš nic nepřibude,pustili mě z nemocnice,takže jse...
 
Veškerá práva vyhrazena J.K.Rowlingové.Dále si nečiním finanční ani autorské nároky na obrázky zde umístěné,jsou sezbírány z různých zdrojů na internetu.Stránky nevznikly za účelem zisku.