HANČINY POVÍDKY

Koho to tu máme - od 1.1.2010

hodiny

vzkazníček

mapka

Locations of visitors to this page

UŽITEČNÉ ODKAZY

A-SISI

úžasná povídka....

Alki a její povídky

mrkněte,pěkné povídky o Pobertech aj.

ELULINEK

ffdenik

určitě sem koukněte.

HP POVÍDKY

JANE

krásné povídky s párem ss/hg

NADIN

Nadin a její skvělé povídky

PORTRÉT PRO BRADAVICE

Úžasná povídka a také překlad.

SLUZY

Severus,Hermiona a piráti.Rozhodně stojí za to!

STRÁNKY WEBGARDENU - ADMIN.

odkud jste?

od kud jste?

Olomoucký kraj (2451)
 

Hradecko (2481)
 

Jihočeský kraj (2487)
 

Plzeňsko (2472)
 

Vysočina (2470)
 

Pardubicko (2500)
 

Praha (2526)
 

Brno a okolí (2486)
 

Zlínský kraj (2412)
 

Ostravsko (2546)
 

Jižní Morava (2460)
 

Liberecko (2452)
 

Slovensko (2505)
 

ústecký kraj (2430)
 

chomutovsko (2466)
 

Šumava (2444)
 

= SOPHIE - KOUZELNICKÝ PREVÍT I.

3.kapitola

        3.Kapitola - Jdeme domů....

Tak jsem se konečně dočkala.Dneska mě i mamku pustí domů.Je mi šest dní,z nemocnice mám hrůzu,bojím se těch zákeřných postav v bílém i zeleném plášti,kteří si říkají lékouzelníci a kteří mě od samého začátku jen tyranizovali,nutili mě dělat tohle a tohle,říkali mamce atˇ mě budí každé tři hodiny na jídlo,mě se ale tak často jíst nechtělo,ani pořádně vyspat mě nenechali,měřili,vážili,přeměřovali mě,aby nakonec zjistili,že jsem zdravá holčička.A dokonce mě i očkovali,což byla příšerná bolest,píchali mě jehlou,já řvala,maminka brečela strachem o mě a nikomu z nich se mě nezželelo.
Ty podivné postavy v bílých pláštích ,za pomoci mé maminky,mě v můj velký den zabalily do zavinovačky tak pečlivě,že jsem sotva viděla a zabalily mě tak pevně,že jsem se skoro nemohla hýbat.Po delší námaze se mi povedlo vyprostit alesponˇ jednu ruku a tak jsem s ní mohla... držet tátu za jeho malíček.
Tak jo,jdeme domů.Musím se přiznat,že když jsem viděla
poprvé můj nový domov,dost mě to zklamalo.Měla jsem vysněnou představu o obrovském domě,plném sluníčka,s bazénem,výřivkou,služebnictvem,rozlehlou zahradou,jednu chvíli jsem si myslela,že se možná narodím i do královské rodiny,ale to jsem si myslela opravdu asi tak pět minut.Jenže.....JÁ BUDU BYDLET VE ŠKOLE!!!
,,Vítej v Bradavicích,Sophie"
No takjo,život není fér.Někdo se narodí do královského paláce,jiný,jako třeba já,rovnou do kouzelnické rodiny.Do rodiny,kde je jeden z rodičů ředitelem školy,mistrem lektvarů a Merlin ví čeho ještě a ten druhý je jeho zástupcem a učitelem kouzelnických věd umění.A ke všemu máma má ještě takové podivuhodné kamarády,jako byli ti dva strýčkové ,co mě navštívili v nemocnici.A to prý není všechno,jak prohlásil táta,máma má těch podivných přátel víc než dost.No to,se mám na co těšit.
Musím začít obdivovat tátu.Když jsme totiž dorazili do těch Bradavic,shluklo se kolem nás klubko podivně vyhlížejících lidí,kterým říkají studenti.Čučeli na mě jako na zjevení,pro Merlina,oni snad nikdy neviděli mimino!Začal je ode mne odhánět,ale moc se mu to nedařilo,navíc máma se nad jeho počínáním jen usmívala.Táta byl naštvaný,patrně si představoval,že se mnou proklouzne do našich komnat bez všimnutí,ale nepodařilo se.
     
Takže mu zkusím pomoct.Jak?No...co vlastně už umím kromě kakání,čůrání a sání mléka? Jasně, umím taky výtečně řvát.Zabralo to,prošli jsme válečnou frontou bez zásahu.Po mém srdcervoucím výkonu,hodného nejméně na Oscara,se studentíci rozprchli a nemohla jsem si nevšimnout,že máma se směje.Pomsta bude sladká,jen ještě nevím kdy a co provedu.
Mám krásný pokojíček a ještě hezčí postýlku.I když to vypadá,že moji rodiče ,konkrétně táta,nemají rádi červenou,růžovou a světle fialovou barvu,které jsou typické pro holčičky.Mám pokojíček - no zkuste hádat.
Tak jo,já vám to řeknu,mám pokojíček v bílé barvě s hnědými skříněmi,nábytkem a postýlkou.Moji drazí rodičové mají sice řadu vynikajících vlastností,ale co se týká dětského pokojíčku pro holčičku,tak je jejich vkus poněkud - no nic,nechme to být.
Ale jeden malý příklad nakonec o vkusu mých rodičů.Hned nad postýlkou,přímo v mém zorném poli,když mě do ní položili,vidím jakousi příšernost.
Ten nesmysl,je prý dětský kolotoček,má čtyři ramena a na každém tom rameni visí nějaké to strašidlo..Navíc se otáčí a hraje,takže kdykoliv se v budoucnu probudím,budu koukat na obludu.
Už se nemůžu dočkat,až se v postýlce postavím,popadnu tu nejbližší obludu a celou tu ODPORNOST servu a vyhodím!

Komentáře

[1] Dorea | Web | 5. října 2009 v 21:18 | Reagovat

No takjo,život není fér.:D :D:Dto je tak kouzelný :D a ten konec s kolotočem nemá chybu ;-)

[2] zuzka | 10. října 2009 v 16:03 | Reagovat

tak, jestli to bude geniální dítě po rodičích, tak tu odpornost sundá rychle  :-D

Žádné komentáře
 
Veškerá práva vyhrazena J.K.Rowlingové.Dále si nečiním finanční ani autorské nároky na obrázky zde umístěné,jsou sezbírány z různých zdrojů na internetu.Stránky nevznikly za účelem zisku.