HANČINY POVÍDKY

Koho to tu máme - od 1.1.2010

hodiny

vzkazníček

mapka

Locations of visitors to this page

UŽITEČNÉ ODKAZY

A-SISI

úžasná povídka....

Alki a její povídky

mrkněte,pěkné povídky o Pobertech aj.

ELULINEK

ffdenik

určitě sem koukněte.

HP POVÍDKY

JANE

krásné povídky s párem ss/hg

NADIN

Nadin a její skvělé povídky

PORTRÉT PRO BRADAVICE

Úžasná povídka a také překlad.

SLUZY

Severus,Hermiona a piráti.Rozhodně stojí za to!

STRÁNKY WEBGARDENU - ADMIN.

odkud jste?

od kud jste?

Olomoucký kraj (2451)
 

Hradecko (2481)
 

Jihočeský kraj (2487)
 

Plzeňsko (2472)
 

Vysočina (2470)
 

Pardubicko (2500)
 

Praha (2526)
 

Brno a okolí (2486)
 

Zlínský kraj (2412)
 

Ostravsko (2546)
 

Jižní Morava (2460)
 

Liberecko (2452)
 

Slovensko (2505)
 

ústecký kraj (2430)
 

chomutovsko (2466)
 

Šumava (2444)
 

= SOPHIE - KOUZELNICKÝ PREVÍT I.

8.kapitola

          8.kapitola -  Boule a šilhání

Hurá,mám první bouli a táta málem skončil rozčtvrcený v lektvarových přísadách.Alespoň tohle mu mamka slibovala před třemi dny.
Hlídal mě chvíli v posteli,jenže to je rozletová plocha a když si šel pro noviny,co přinesla sova,využila jsem příležitosti.Překulila jsem se na bříško jednou,potom na záda a zase na bříško a skončila jsem….nosem na podlaze.Pád z 30 cm nebyl velký,ale strašně to bolelo,jak jsem se praštila do nosu.Samozřejmě,že jsem řvala,co řvala,ječela jsem jako raněný hipogryf,z nosu mi tekla krev a já ji pěstičkami stihla ještě rozmatlat po podlaze.Okamžitě byl u mě jak táta,tak máma a ten pohled a těch pár slov,co mamka řekla tátovi za tu bolest stálo.Mělo to i jednu výhodu,chovali mě v náručí oba dva a neustále mě pozorovali,jestli mi něco není.Ne,nic mi není,ale nehodlám to opakovat.

KONEČNĚ!!!Mám konečně dupačky s vybuchujícím kotlíkem!
Všechny ostatní jsou totiž poblinkané,za což může to,že se táta pohádal s mamkou,opět kvůli tomu mému pádu z postele,pak spolu dva dny nemluvili a dopadlo to i na mě.S nevolí jsem zaznamenala,že mamčino mlíko bylo nakyslé.Prořvala jsem celý den a celou noc - hlady,vztekem a tak trochu i pomstou.Táta se nevyspal,u mámy v náručí jsem schválně ječela a když se táta uvolil,že mě pochová,tak jsem rázem ztichla,dokonce jsem mu dovolila i nakrmit mě umělou výživou - kouzelnickým sunarem,ale jakmile mě chtěl předat mamce,vřískala jsem a
jemu nezbylo nic jiného,než-li se mnou chodit a utěšovat mě.Netvářil se přitom moc nadšeně,ale za to nakyslé mlíko to byla docela slušná odplata.Zničila jsem mu tři košile,dva hábity a jedny kalhoty.Během jednoho dne..

Takže na plánovanou návštěvu do Doupěte jsem vyfasovala ty skvělý dupačky,a máma to celé zkazila tím,že mě navlíkla do toho nemožného růžového svetříku,co jsem dostala před třemi měsíci,když jsem se narodila..K těm dupačkám by se totiž hodil zelený svetřík s malým dráčkem,který nozdrami vypouštěl páru a pak soptil oheň.Máma má někdy příšerný vkus…

Tentokrát s námi táta nebyl,vymluvil se na spoustu papírování s blížícím se koncem školního roku.Kecy.Prostě se mu tam nechtělo.

V Doupěti mě šouply do Albusovy staré postýlky s naprostou odporností nad hlavou.Já nechápu,co přitažlivého až krásného vidí rodiče nad kolotočkem,kde jsou postavičky z mudlovských filmů,ani neřvou,ani se nepohybují,jen tam tak přiblble visí a když rodiče pustí čudlík,tak se točí a vyřvávají nějakou ukolébavku.Upřimně jsem Abuse litovala,spát pod něčím co má holčičí postavu,dlouhé růžovoučké šatečky a ksichtík manekýny a ve čtyřech vydáních muselo být hrozné.To ta moje odpornost má alespoň řvoucího lva,syčícího hada,draka co pouští umělý oheň a smrdí , trpaslíka a tlusté strašidlo,co kvílí.Je to odpornost,nadělá strašný kravál,ale pořád je to lepší než-li čtyři princezny a princ,co tu má Albus.Naprosto bez fantazie.

Usnula jsem,a máma toho využila,dolehly ke mně hlasy,jak se bavila s tetou Ginny.Dala jsem o sobě pořádně vědět,ale s mámou to ani nehlo.Naklonila se nade mnou Molly a já se snažila na ní usmát.No,spíš to byl škleb.
,,Hermiono,nezdá se ti,že Sophie trochu šilhá?Jistě,u miminek je to normální,ale…" Molly se nerozhodně podívala na mojí mámu,která s tetou přišla do pokoje.Máma tohle odehrála do autu,ale mě tím vnukla myšlenku na další citové vydírání.
Večer se nade mnou
mamka sklonila a
řekla směrem k tátovi:
,,Severusi,myslíš,že má Sophie v pořádku oči?Nezdá se ti,že šilhá?"
,,Šilhá? Hermi,to je přece u mimin normální,včera jsi mi to četla v té tvé knížce." No,asi to rozhodně nebylo nic zábavného,když zněl tak znuděně.

Teda,já vážně nevím,co to ti mí rodičové vlastně chtějí.Když mě ukládají do postýlky a já se na ně nepodívám,protože se mi chce spát,melou něco v tom smyslu,že jsou mi oba šumafuk.A když se na ně rozhodnu dívat,tak se zase máma začne užírat,že šilhám.
Drazí rodiče,zkuste se někdy podívat z hlubiny dětské postýlky na dva lidi alespoň třikrát větší než-li vy a nešilhat při tom.

Trénuji šilhání,protože máma je očividně přesvědčená a odhodlaná se tím užírat,tak ať má alespoň proč.Nácvik šilhavosti mi opravdu jde.Když se na to fakt soustředím a zaměřím obě oči na špičku nosu - paráda,já šilhám!!!A máma je z toho nervní.Chudinka maminka.

Dneska se nade mnou postavila s tou knížkou,co už jednou schovala a já předvedla parádní kousek - levým okem na hada,pravým na trpaslíka,oči oběma směry a máma na pokraji zoufalství.Opakovala jsem to ještě dvakrát,pokaždé o malinko vylepšené.Potřetí už to máma nevydržela a navlíkla mě do zelených dupaček s kýchajícím kaktusem a kmitala se mnou na ošetřovnu.Musela chvíli čekat,protože tu byli
prváci,kterým vybuchl kotlík a trošičku víc je popálil.A stalo se to v hodině,kterou vedl táta.Ve dveřích čekárny se totiž mamka srazila s rozzuřeným tátou,který si mumlal něco o tupých mozcích a pitomcích.Chudinka tatínek.

Když mě lékouzelnice položila na stůl,máma měla slzy na krajíčku,když jí říkala o co jde.Na tváři starší ženy se zračil…lehký úsměv.
,,Tak se podíváme na tu naší berušku."
Sledovala jsem její prst,pak jsem vzorně koukala na plyšového testrála - suprová obluda,na medvěda a na sluníčko.Vždy vzorově..Máma na mě nevěřícně koukala a když lékouzelnice pronesla,že jsem zdravé tříměsíční mimino,byla mírně v šoku.
Doma jsem po ní hodila ten nacvičený pohled šilhajícího mimina a ….ona nic.Ani se nad tím nepozastavila.No,dobře,že by tuhle mojí lest prohlídla?


Komentáře

[1] zuzka | 15. října 2009 v 22:13 | Reagovat

já to mrně prostě žeru  :-D jůů, dupačky s kotlíkem. se divím, že ji sev vydržel takovou dobu uklidňovat, potvůrku mrňavou :-P no a princezničky u albuse...nekreativní...no comment :D
ovšm šilhání, to je na úrovni ;-)

Žádné komentáře
 
Veškerá práva vyhrazena J.K.Rowlingové.Dále si nečiním finanční ani autorské nároky na obrázky zde umístěné,jsou sezbírány z různých zdrojů na internetu.Stránky nevznikly za účelem zisku.