HANČINY POVÍDKY

Koho to tu máme - od 1.1.2010

hodiny

vzkazníček

mapka

Locations of visitors to this page

UŽITEČNÉ ODKAZY

A-SISI

úžasná povídka....

Alki a její povídky

mrkněte,pěkné povídky o Pobertech aj.

ELULINEK

ffdenik

určitě sem koukněte.

HP POVÍDKY

JANE

krásné povídky s párem ss/hg

NADIN

Nadin a její skvělé povídky

PORTRÉT PRO BRADAVICE

Úžasná povídka a také překlad.

SLUZY

Severus,Hermiona a piráti.Rozhodně stojí za to!

STRÁNKY WEBGARDENU - ADMIN.

odkud jste?

od kud jste?

Olomoucký kraj (2451)
 

Hradecko (2481)
 

Jihočeský kraj (2487)
 

Plzeňsko (2472)
 

Vysočina (2470)
 

Pardubicko (2500)
 

Praha (2526)
 

Brno a okolí (2486)
 

Zlínský kraj (2412)
 

Ostravsko (2546)
 

Jižní Morava (2460)
 

Liberecko (2452)
 

Slovensko (2505)
 

ústecký kraj (2430)
 

chomutovsko (2466)
 

Šumava (2444)
 

= SOPHIE - KOUZELNICKÝ PREVÍT I.

Sophie ...- kapitola 23

23.Ach ti rodiče!

KOMENTÍKY POTĚŠÍ.DÍKY.

 

Lezení se stalo zábavou.Vlezu i tam,kam nemám,jen ty schody jsou ještě pořád zakázané.Můj poslední lezící pohyb po domově zapříčinil,že rodiče vytáhli další hrozbu a další omezení mého pohybu -totiž ohrádku.A taky obrovskou hádku mezi rodiči.
Ale hezky popořadě.Bylo mi osm měsíců a jsem malá potvora.Takhle něžně mi říká můj otec.Pro mamku jsem pořád její ,,beruška“ a aby se to rodičům nepletlo,když jsem s tátou sama jsem ,,tatínkova beruška“.Jenže ani tohle něžné oslovení jim nebrání v tom,naplácat mi na zadek – přes plíny – když něco provedu.
 
Už druhý den vytrvale řvu v ohrádce,naprosto ignoruji ty hrozné věci,kterým máma říká hračka,co mi sem ve spěchu pokaždé nahází.Dokonce totálně ignoruji svého žužlajícího testrála,mojí nejoblíbenější hračku.Tedy,ne tak docela,samozřejmě se s ní mazlím,když se máma nekouká,ale jakmile jen pohledem o mě zavadí – letí testrál a ostatní věci vztekle z ohrádky,já sebou praštím ze sedu na leh,otočím se na bok,strčím si prst do pusy a dělám naštvanou.Sice mě do téhle odporné klece dostala moje vlastní zvědavost,ale také nepozornost mých rodičů.
Tak proč jsem zavřená já,a ne oni?
Už druhý den spolu nemluví,mamka se snaží nebrečet,ale moc jí to nejde a místo doma spíme v nebelvírské věži – já s mámou.Stýská se mi po tátovi.
 
Všechno to začalo před třemi dny,kdy bylo venku hnusně – pršelo a pršelo a foukal vítr,na začátek října žádné neobvyklé počasí.Mamka upravila několika kouzly obývák,takže tam byla spousta volného místa pro můj pohyb,čehož jsem náležitě využila.Chvíli jsem jukala na mámu zpoza rohu,máma vždycky jen zvedla hlavu a usmála se na mě.Dokonce mě nechala hrabošit i ve skříni,ovšem,pokazila mi to v momentě,kdy jsem se chystala vyzkoušet pevnost jedněch žlutých šatů.
 
Když přišel do pokoje táta,poctil nás návštěvou a laskavě vylezl ze své laboratoře přes chodbu ,byla jsem zrovna v nejlepším s vyhazováním svých plyšáků,oblečení a dalších věcí ze všech možných šuplíků.Viděla jsem jak se naklonil k mámě,vzal jí okolo pasu a něco jí šeptal do ucha.Máma zářila jako sluníčko.
,,Severusi počkej...teď ne...Sophie mi leze po pokoji...“ máma se smála a lehce plácla tátu přes ruku.
,,Naše dcera má úžasnou a  inteligentní  zábavu.“
,,Jakou?!“
,,Vyhazuje plyšáky ze šuplíku,odhaduji,že za chvíli se pustí do svého oblečení...dej mi alespoň pusu,Hermiono.Chybíš mi.“
Táta mámu začal pusinkovat a máma tátu taky.Vyhazování mých věcí mě okamžitě přestalo bavit.Pokud se rodiče pusinkují,můžu se vydat na průzkum na chodbu a třeba i vylézt na schody.Jejich ostražitost je momentálně silně oslabena.
 
Když jsem prolézala rychlostí blesku okolo svých rodičů,pohodlně usazených na pohovce a stále se pusinkujících,otočila jsem se na ně,zvedla v lezu hlavičku trochu nahoru a ....napálila to přímo do futer dveří.Na čele mám parádní modřinu.Zatrnulo mi,ale rodiče se nenechali ničím rušit.Táta dokonce se smíchem mámu povalil na pohovku.Naprosto na mě zapomněli.Teď už mému průzkumu a pokusu pokusit se vylézt na schody nic nebránilo. Skoro nic mě nemohlo zastavit– kromě pootevřených dveří do tátovy laboratoře.Nebyla to ta samá laboratoř,kde jsem o prázdninách způsobila výbuch kotlíku,sem,do této laboratoře  táta chodí testovat,louhovat ,namáčet,krájet a všelijak připravovat do sklenic různé hnusy,jako brouky,pavouky a kobylky.
 
Nikdy jsem tady ještě nebyla,jen občas viděla pootevřené dveře,když tam táta něco dělal.Zvědavost zvítězila nad rozumem.Schody počkají,ale tahle šance se nemusí opakovat.
Namířila jsem si to ke dveřím a tak dlouho do nich ručičkou strkala až si daly říct a otevřely se.Samozřejmě že mám válečné zranění – ty dveře mi přiskříply dva prsty.U Morgany,to to bolelo!Chtěla jsem všechno vzdát a začít brečet,ať mi tu bolístku maminka pofouká,ale jsem přeci Snapeová,a Snapeové - ti něco vydrží.Alespoň mi to pořád říká táta,když si o něco natluču,do něčeho napálím,nebo se něčemu nevyhnu a začnu natahovat.
 
Prolezla jsem tedy otvorem a první,na koho jsem za dveřmi narazila  a naprosto ho tam nečekala -  byla mámina kočka!U Merinových fousů,proč musím mít takovou smůlu!Naštěstí si kočka dala říct a jakmile mě viděla ve dveřích,opustila místnost a když mě míjela,stačila jsem jí ještě chytit za ocas.Zavřískla a brala to chodbou hlava nehlava.
 
Já se mezitím rozhlížela po tátově laboratoři.Byl tu strašný smrad,něco se tátovi asi naškvařilo na stěny,fuj.V mém zorném poli se ocitla police na protější stěně,kde byly různé sklenice se všelijakými hnusy- něčí nožičky,raději nechci vědět,ze kterého zvířátka byly.Potom tu byli sklenice a v nich malinkatí mužíčkové,zoufale se snažící dostat se z těch sklenic.Dále pak slimáci,pavouci,kobylky,něco,co připomínalo oči,zuby a...a ...a  červi.Všechny sklenice se ale nacházely ve větší výšce,ze sedu na ně nedosáhnu.Jelikož se umím postavit u nábytku,neváhala jsem – pevně se chytla ručičkami za prkna a přitáhla se na nohy – úžasný.Všechny tátovy poklady pěkně naservírované přímo pod nos.Držela jsem se jednou rukou a druhou opatrně ,šlo to opravdu těžce,vytáhla sklenici s červy,uchopila jí do pevného svěrákovitého sevření a ...pustila jí na zem – parádní třískat skla.Totéž jsem udělala s druhou sklenicí,kde byli slimáci a nakonec se k zemi poroučely i sklenice s maličkými mužíčky.Na dalších několik sklenic v řadě jsem už neměla sílu.
 
Pak jsem se poroučela k zemi i já.Stát jen tak v ponožkách a v tepláčkách u polic není ideální – ponožky kloužou.Navíc pořád ještě nemám tu správnou stabilitu – dlouho se na nohách neudržím.Kecla jsem si zadečkem přímo do těch odporných slimáků,Ztratila jsem rovnováhu v sedě a svalila se jako hruška do toho mazlavého a smrdícího bahníčka a slizu.Jen nechápu,proč ti malincí mužíčci neutekli,vždyť tolik chtěli ven...
 
V tom slizu mi podjely ruce,když jsem se chtěla vyškrábat na kolínka,takže jsem se bradou bouchla o kamennou podlahu – ještě že mám jen dva zuby,jinak jsem měla po jazyku,jak to cvaklo.Do očí mi vytryskly slzy,ve snaze je setřít,jsem si je mnula ručičkami plnýma toho hnusu – šíleně to pálilo.Tohle už nebyla legrace.Začala jsem vřískat jak tur,snažila se dostat z toho slizu,ale byl opravdu mazlavý,slimáci a červi mi překáželi v pohybu,párkrát to nechutně mlasklo,jak jsem je váhou svého tělíčka rozmáčkla,když jsem na ně klekla.Tak jsem to vzdala a jen tak jsem tam polo seděla v té hromadě páchnoucích věcí a střepů a řvala a řvala a řvala.
 
Reakce mých rodičů na sebe nenechal dlouho čekat.Táta zuřil,když viděl,že jsem mu zlikvidovala slimáky,červy – prý nějaké vzácné čínské a kořeny mandragory – to byli ti mužíčci.
,,Hermiono,to tu holku nemůžeš chvíli ohlídat?!Pro  Merlina,jak se jí povedlo vyházet ty sklenice z police?“
,,To bude tím,že tvá dcera se už umí postavit u nábytku.A nekřič na nás.Stejně je to tvoje vina!“
,,Fajn,takže za tenhle bordel v laboratoři můžu taky já,co?!“
Táta zvyšoval hlas,nemám ráda,když křičí,nemám ráda když křičí na mamku a nemám ráda,když křičí na mě.V mámině náručí jsem začala natahovat a usilovně jí matlat sliz z rukou po tvářích a po vlasech.
,,Hermiono,ta holka mi to tady pořádně zničila!“
,,Ta holka je tvoje dcera Severusi.Je to osmiměsíční mimino,tak co krucinál od ní chceš?Že bude sedět na jednom místě,tam,kde jí položíme?Že se nepokusí všechno prozkoumat a něco při tom rozbije?Někdy tě vážně nechápu!“
Mamina si mě naštvaně přendala z jedné ruky na druhou a znemožnila mi další otírání slizu do jejích vlasů.
,,Víš,kdybys zavřel dveře,než-li jsi odešel,tak by se sem Sophie nedostala!A teď,když dovolíš,bych jí ráda vykoupala,smrdí jak...ale to je jedno!“
Máma naštvaně třískla dveřmi v laboratoři.
Strčila mě do vany,nedovolila mi ani rochnit se ve vodě a šup se mnou ...do ohrádky.
Já se zblázním!
 
Máma byla na tátu tak naštvaná,že se stihli ještě před pohádkou na dobrou noc tak pohádat,až z toho chudinka maminka brečela.Pak mě vzala,zabalila mi pár věcí na spaní a odešla se mnou spát do Nebelvírské věže do pokoje pro návštěvy,a tátu nechala doma.
 
Tu ohrádku bych mohla přežít,ale to,že už bych nikdy neviděla mého tátu – to bych nepřežila a nepřežila bych ani to,kdyby máma celé noci jen brečela a brečela.
 
Ach jo,rodiče.Pak se v nich vyznejte.Příště místo do laboratoře půjdu prozkoumat ty schody.
Poslední komentáře
20.07.2010 17:52:31: GIGI:No,nevím,jestli ta malá potvora dostane od tatínka novou hračku,ale nápad výborný.smileydíky za k...
18.07.2010 19:16:19: Božínku, úžasná kapitola. Byla jsem doslova nucena to přečíst mému příteli a oba jsme se potom straš...
16.07.2010 15:48:42: Bože, to je nádherné. Úplně jsem se do té povídky zařala. Doufám, že bude brzy další kapitola a taky...
12.07.2010 18:50:53: Ach jaj! Prečo mi to len pripomína situáciu u nás doma?? Deti sú prevíti všetky do jedného!! A pret...
 
Veškerá práva vyhrazena J.K.Rowlingové.Dále si nečiním finanční ani autorské nároky na obrázky zde umístěné,jsou sezbírány z různých zdrojů na internetu.Stránky nevznikly za účelem zisku.